Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Starým Městem jako říší mrtvých

    Okolí Anenského náměstí oplývá výrazným geniem loci, pod mnoha vrstvami ukrývá artefakty románské a gotické Prahy, ale i staršího osídlení. Mnohokrát bylo dějištěm zásadních historických událostí, stejně jako figuruje v řadě pověstí a legend. V audiowalku, který připravila pod hlavičkou Divadla Na zábradlí skupina 8lidí, se proměňuje v podsvětí, jímž prochází duše královny Kleopatry. Mezi reálnou topografií a narativem Starého Města a vzdálenou egyptskou minulostí se ale tvůrcům nedaří nalézt funkční paralelu, stejně jako zůstává nevyužit potenciál samotného formátu zvukové procházky.

    Václav Vašák. Foto: KIVA

    Audiowalk Kleopatra lze vnímat jako další ze série projektů, kterým Zábradlí reaguje na epidemiologická opatření (větší část se koná mimo uzavřený zastřešený prostor), ale také jako další pokus o to prolomit zdejší zažitou a několik sezon recyklovanou estetiku a snad i trochu variovat jednostranně deprivovaný repertoár. Umělecké vedení divadla navíc letos posílili dva členové tvůrčí skupiny 8lidí, dramaturgové a režiséři Petr Erbes s Borisem Jedinákem. Kleopatra pro ně byla již druhou prací se zdejším (v posledních dvou letech omlazeným) souborem. Ještě před vládní uzávěrou uvedli inscenaci Kyjem po kebuli, jež se novému audiowalku v mnohých parametrech podobá. Tvůrci se v ní totiž rovněž snaží s až naivní naléhavostí tlumočit historický materiál (příběh jihlavského jezuity ze sedmnáctého století, který se v rámci misie vydal na Mariánské ostrovy) a přitom se dotýkat žité reality. Činí tak ale na rozdíl od Kleopatry v zázemí tradičního divadelního prostoru a bez formálních obezliček. Tentokrát se spolu s dalšími členy 8lidí pohybují převážně ve veřejném prostoru a spoléhají spolu s jeho prézentností na sluchátka s prostorovým zvukem.

    Anežka Kubátová. Foto: KIVA

    Ta si diváci nasazují po odbytí poměrně konvenčního úvodu v hledišti. Nejprve přece musí zemřít Kleopatřino fyzické tělo a vítěz událostí Octavianus Augustus musí na důkaz převahy publiku uštědřit pár posměšných frází a pubertálních vtipů (dojde i na včelku Ptolemaiu). Kvůli tomu tvůrci budují na scéně velkorysou simulaci Kleopatřiny pohřební komory včetně náznaku římského Kapitolu, po němž triumfálně v novodobých koturnách (snad ironický komentář starověkého divadla) sestupuje coby vyžilý první císař Jakub Žáček. Avšak neumírá jen rádoby lascivní, falešně afektovaná Kleopatra Anežky Kubátové, svoji asistovanou smrt prožije díky podmanivému hlasu ze sluchátek každý z přítomných. Symbolicky se tak přenáší do světa mrtvých a od té chvíle vnímá okolí prostřednictvím nahrané audio-stopy.

    Anežka Kubátová. Foto: KIVA

    V tomto momentu začíná i avizovaná forma audiowalku, rozpačitá procházka po Starém Městě neboli mytickém podsvětí. Účastníci se postupně ocitají na Betlémském náměstí, v kostele sv. Jiljí nebo třeba v areálu Klementina. Při své pouti míjí postavy z Kleopatřina života – oba její milence Julia Caseara a Marca Antonia, ale i bezejmenné duše. Ze sluchátek k nim promlouvají konkrétní postavy včetně titulní královny, přičemž omílají všeobecně známá fakta či trapně moralizují. Kromě edukace a několika snah o tajemno nenabízí zvuková stopa žádné další kvality, stejně jako nekoresponduje se zvolenou lokalitou. A pokud se tak výjimečně děje, jde o vnějškovou, ale zcela zanedbatelnou podobnost jako v případě schodiště kostela sv. Jiljí reprezentujícího schody římského Senátu, kde byl zavražděn Julius Caesar. Přestože se zvuková procházka odbývá v reálném místě a čase a logicky tak každou chvíli doslova zakopává o všudypřítomnou realitu – náhodní průchozí, zvuky ulice –, zcela je ignoruje, jako by snad skutečně ulpívala v říši mrtvých. Jako umělec vstupující do veřejného prostoru si ale nemohu zacpat uši a převázat oči páskou. A jako divadelník to nemohu udělat už z podstaty zvoleného uměleckého druhu.

    ///

    Divadlo Na zábradlí, Praha – 8lidí: Kleopatra. Koncepce, scénář, výprava a režie 8lidí, hudba Matouš Hejl, zvuková postprodukce a technické řešení Jan Sedláček. Premiéry 4. a 5. června 2021 (psáno z předpremiéry pro novináře 1. června).

    ///

    Projekt vydávání letních recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.


    Komentáře k článku: Starým Městem jako říší mrtvých

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,