Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Mysteriózní film o temné politice
Závěrečným představením mezinárodního festivalu DIVADLO byl Smutek. Belgická inscenace Anne-Cécile Vandalem reaguje především na pravicový extremismus a módu severských detektivek. Využívá k tomu principy live cinema, tedy „živého kina“. Ale po svém a výborně.
Belgický Smutek je film na divadelním jevišti FOTO JOSEF PTÁČEK
Na vysoko visící rozměrné obrazovce je přenášeno dění a rozhovory z chaloupek a kostelíku postavených na jevišti, tyto obrazy jsou ovšem dohrávány herci na scéně. Ale pozor! Nejedná se o žádné prázdné dotáčky či živé přenosy, které jsou používány jen za účelem ozvláštnění. Možná překvapivě je zde na prvním místě film, až pak přichází ke slovu divadlo. Podstatný je střet divadelního a filmového herectví a také svár světa vnitřního a vnějšího, těch z tohoto světa i ze záhrobí (nebo vysoké politiky).
Pozoruhodná je všude přítomná nadsázka a ironická pochmurnost. Nakonec je tak zesměšněna i ona – dokonalá – forma inscenace, když se kameramanka objeví na scéně a před zraky diváků začne herce stíhat, aby ulovila dobrý záběr.
Atmosférou toto dílo připomíná mysteriózní detektivky s depresivní hudbou a precizním, tlumeným light designem a dosti posmutnělými či obludnými výrazy herců. Je to tak přesný odkaz na „chladné a mrazivé“ filmy, až je to směšné.
Politický apel režisérky je jasný a jistě také vyhrocený, černobílé jsou rovněž postavy. Příběh o sedmi obyvatelích dánského ostrova Smutek (a také třech duších a jedné rodačce, nyní špičkové političce, která přijela pohřbít matku, jež byla oběšena na stožáru s dánskou vlajkou, a aby smazala stopy svých podvodů a korupcí) působí přímočaře. Nemyslím si však, že by měl být záměr jiný. Sdělovacím kódem Smutku je totiž ironizovaná přímočarost.
V tomto divadle nemusíte brát vážně nic. Ale je mnohem lepší, když berete smrtelně vážně všechno řečené a zobrazované.
Das Fräulein /Kompanie/ (Belgie) – Anne-Cécile Vandalem: Smutek. Koncept, text, režie Anne-Cécile Vandalem, hudba Vincent Cahay, Pierre Kissling, scéna Ruimtevaarders, zvuk Jean-Pierre Urbano, světelný design Enrico Bagnoli, kostýmy Laurence Hermant, video Arié van Egmond, Fédérico D’Ambrosio, kamera Fédérico d’Ambrosio / Lou Vernin, technická režie Damien Arrii. Premiéra 10. dubna 2016.
Komentáře k článku: Mysteriózní film o temné politice
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
