Divadelní noviny > Kontext Zprávy
SLOVO PŘEDSEDY SPOLEČNOSTI PRO DN: Nedostatek informovanosti (v době nadbytku informací)
Se schopnostmi kriticky myslet, uvědomovat si, chápat, nepodléhat emocím, řídit své uvažování fakty a umět je spojovat do logické souslednosti jsem v našem profesionálním prostředí měl velmi pestré a rozmanité zkušenosti. Týká se to nemalé části divadelního uměleckého prostředí i umělecké kritiky, která se jím živí. Nezapírám, že obojího jsem byl po léta intenzívně účasten.
Nové Divadelní noviny ještě nevyšly a co všechno se o nich i jejich redakci už ví, nebo, přesněji řečeno, neví. Proto několik fakt. Členové Společnosti pro Divadelní noviny, která je vydavatelem Divadelních novin, byli několik posledních let stále méně spokojeni s jejich úrovní, třebaže to nedávali dost intenzivně najevo. Nebyla k tomu ani oficiální příležitost, protože šéfredaktor a předseda Společnosti Josef Herman Společnost v rozporu s jejími stanovami nesvolával. Bylo chybou Společnosti, že nejednala v této věci razantněji. Mluvím-li jen za sebe, spokojil jsem se s několikaletým ujišťováním, že novou šéfredaktorkou Divadelních novin se stane Petra Janák Zachatá, která je postupně promění a přetvoří v moderní divadelní periodikum. V tom měla myslím důvěru většiny členů Společnosti. Opravňovala ji k tomu její několikaletá kvalitní práce pro Divadelní noviny, odbornost i osobní intenzita. Paní Janák Zachatá se ovšem nakonec rozhodla funkci šéfredaktorky nepřijmout.
V této situaci a v naprostém souladu se svými stanovami vybrala Společnost v neveřejném výběrovém řízení na základě předložených koncepcí oslovených kandidátů za novou šéfredaktorku Janu Machalickou. Autorem druhé koncepce byl Vladimír Hulec. Hlasování členů Společnosti vyznělo v poměru 11 : 3 ve prospěch Machalické, která se prvním lednem 2025 stala šéfredaktorkou Divadelních novin. Hlasování bylo veřejné a proběhlo nikoli za zády tehdejšího předsedy Společnosti, nýbrž za jeho aktivní účasti. Machalická si právem budoucího šéfredaktora vytvořila i novou redakci. Z předchozí redakce oslovila ke spolupráci pouze Petru Janák Zachatou, ta se však nakonec rozhodla s novou redakcí dále nespolupracovat.
Tolik stručná fakta. Ostatní domněnky, zpochybňování, předběžné úsudky o celkové podobě nových Divadelních novin i o tom, jak se budou nebo nebudou věnovat divadelní kritice, touha soudit je bez konkrétních znalostí, jaké skutečně budou, ať počkají na konec tohoto měsíce. Nové Divadelní noviny poprvé vycházejí 28. ledna.
Je mou povinností vyjádřit se i k dopisu Josefa Hermana, který jsem dostal letos sedmého ledna. Kolega Herman v něm protestuje proti zásahům nové redakce do webových stránek Divadelních novin. Považuje je za skandální a nedemokratické a cítí potřebu informovat o nich Společnost, čtenáře i grantovou komisi Ministerstva kultury, která rozhodne o výši grantu pro Divadelní noviny na tento rok. Reakce Josefa Hermana je lidsky pochopitelná, nebere však v úvahu skutečnost, že všechny texty bývalé i současné redakce jsou majetkem Divadelních novin a institucí, kterým se odpovídají. Je tedy skutečně na nich, jak s texty naloží, které zachovají, které vypustí, v jakých rubrikách hodlají pokračovat a jaké zruší.
Zároveň si myslím, že současný zásah nové redakce do webu Divadelních novin, byť nutný, nebyl domyšlen do všech důsledků. A tak například anketa Inscenace roku se na web vrací, respektive je v něm nově uvedena. Web Divadelních novin za dvanáct let své existence obsahuje téměř dvacet tři tisíc příspěvků. Systém word press je tak na svém maximu, nelze jej navyšovat a, jak jsem si nechal vysvětlit, aby mohl přijímat další informace, je potřeba jej vybraných textů postupně zbavovat.
Uvědomuji si, že někteří kolegové měli jiné představy o vývoji situace kolem Divadelních novin a spojovali s nimi i své profesní plány. Náš obor je velmi malý a týká se malé části naší populace. Zaniknou-li Divadelní noviny vinou zbytečných sporů, ozve se jen takové malé, sotva slyšitelné žbluňknutí. Divadelní noviny jsou přitom jedním z posledních tištěných kulturních periodik. Stojí za to je zachovat především jako téměř už jediného svědka dění na našich jevištích. Zachovat je formou konsiliantní spolupráce a věcného názorového utkávání, demokraticky a liberálně, bez ohledu na osobní ambice i naplněné nebo nenaplněné vlastní představy.
Vladimír Procházka
předseda Společnosti pro Divadelní noviny
Komentáře k článku: SLOVO PŘEDSEDY SPOLEČNOSTI PRO DN: Nedostatek informovanosti (v době nadbytku informací)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Adresoval jsem předsedovi Společnosti pro DN Vladimírovi Procházkovi protest,
a raději veřejně, aby nebylo možné zamést ho pod koberec a abych vysvětlil čtenářům, proč na netu DN nemohou dohledat materiály, které tam byly. Protest jsem zaslal i Janě Machalické s nadějí, že ho zveřejní na webu DN k diskuzi, nestalo se. Zatím jsem neobdržel ani Procházkovu odpověď, nepovažuji za ní toto Slovo o obraně šéfredaktorky Jany Machalické, a o subjektivně nahlížených faktech, jak k její volbě došlo, s dovětkem k mému dopisu. Nicméně už na tom nezáleží, nikdo snad nezpochybňoval skutečnost, že Janu Machalickou zvolila většina Společnosti pro DN v souladu se stanovami tohoto spolku, ale jen nátlakový způsob skupinky „otců zakladatelů“, která to způsobila a znemožnila hledání další opravdu smysluplné existence DN – jakým způsobem mají dostát svému úkolu široce referovat o zdejším divadle v kontextech, a jak tuto činnost ekonomicky a provozně zajistit. Jediný návrh Petra Michálka na takovou možnost Společnost smetla ze stolu. Psal jsem o tom na iDN opakovaně a nehodlám se opakovat, i když nevím, nakolik jsou články v současné podobě webu DN dohledatelné – je v ní podstatně zkomplikovaná diskuze, proč?
A v tom to je, sem směřoval můj protest: buď jsou Divadelky spolkovým plátkem, s jehož příspěvky může „majitel“, tedy Společnost pro DN a jí jmenovaná šéfredaktorka, volně nakládat, a Společnost pro DN je takovým spolkem, takže proč ne, nebo se „spolkové“ DN chovají jako veřejnoprávní médium s odpovědností vůči obci divadelníků a jejich diváků – nechce se mi věřit, že by Společnost pro DN veřejnoprávní princip opustila! První číslo DN má vyjít 28. ledna a z něho se dozvíme víc. Pokud ale Společnost veřejnoprávní princip neopustila, pak Procházkovo jaksi vlastnické vysvětlení mazání dřívějších příspěvků na webu DN považuji za neudržitelné. Jsem rád, že otevřeně přiznal smazání a zřejmě až na jeho zásah opětovné vrácení Inscenace roku, ale chybí vysvětlení, proč došlo ke smazání tohoto materiálu, který si Jana Machalická sama u naší redakce a za „naše“ peníze objednala. Přijde mi to fantasmagorické. Nicméně o dalších mnou jmenovaných materiálech se Procházka nezmiňuje a považuji je za podstatnější, především nekrology s množstvím pro historii divadla podstatných údajů.
Vysvětlení, že bylo třeba uvolnit kapacitu webu, je úsměvně naivní, to je technická věc, kterou snadno i za nás řešil webmaster. Jenže co si o tak prostoduchém vysvětlení problému myslet než to, že si předseda Společnosti Vladimír Procházka nechá nakukat tak hloupou výmluvu, nebo že prostě lže? První mi přijde až neuvěřitelné, druhému nevěřím, znám kolegu Procházku přece jen dost dlouho, abych mu něco takového podsouval. Já vymazání příspěvků nadále považuji za nepřijatelnou cenzuru a zásadní porušení veřejnoprávního působení Divadelních novin. A úvahu o tom, že jestli Divadelky tato Společnost dovede ke krachu, nepůjde o nic víc než sotva slyšitelné žbluňknutí, snad raději nekomentuji…
Pak by přece ten heroický boj o vysvobození Divadelek z pařátů Hermana nebyl k ničemu.
14.01.2025 (12.20), Trvalý odkaz komentáře,
,Roman Vašek
Dobrý den,
píšu tentokrát jako knihovník – bibliograf. Velmi mě mrzí záměr mazat příspěvky v internetové verzi Divadelních novin a apeluji, zda by nešlo najít technické řešení, které by vedlo k jejich zachování, a to nejlépe se stejným linkem. Možná vás překvapí, jak často knihovny pracují s internetovou verzí Divadelních novin. Především při vytváření tzv. jmenných autorit, které se týkají divadla, odkazují oborové, ale i některé krajské knihovny jako na hlavní zdroj informací právě na (v komentářích už několikrát zmíněné) nekrology v internetové verzi DN. Prosím, uvědomte si, že smazání nebo nefunkčnost odkazů na články poškodí (nejen v knihovnách) reputaci internetové verze Divadelních novin jako dlouhodobě udržovaného a spolehlivého zdroje informací.
Roman Vašek
14.01.2025 (13.06), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Hle,
tedy má ten print přeci jen nějakou výhodu. Těžko by se mi asi pálily či ve sběrných surovinách do balíků presovaly výtisky předchozího vedení SADu (pokud by mne vůbec taková pitomost napadla).
Osobně bych v případě potřeby „čistého řezu“ považoval za nejčistší „vynulování“ stránek k 1.1.2025 souběžně s offline zálohováním starého obsahu.
Nevím, jak tomu bylo zvykem v DN, ale v SADU se snažím už od roku 2000 zálohovat všechny jen trochu relevantní materiály. Ty má také emeritní šéfredaktor plně k dispozici (stejně tak kdokoli z našich autorů) a čerpá z nich na svých stránkách.
Kapacita webu není problém WordPressu, ale poskytovatele internetových služeb. Není neomezená a velikost úložiště na nějakém cloudu ovlivňuje cenu za internetové služby. Nechci-li či nemohu-li si připlácet, nezbývá než mazat.
Ostatně, to nejlepší, co na webu iDN bylo, mělo vždy svůj odraz i v tištěném vydání (a ta snad, Romane, archivujete, ne?). Vše ostatní – až na čestné výjimky – zdálo se mi být spíše pověstnou pěnou dní.
15.01.2025 (18.41), Trvalý odkaz komentáře,
,Roman Vašek
Jakube,
rozumím technickým limitům, finanční nákladosti. Ale musím připomenout i druhou stránku věci. Ano, v IDU naštěstí i u internetových zdrojů vytváříme tzv. archivační kopii, která ale nesmí být dostupná mimo instituci. A jsou i další způsoby zálohování a uchovávání (Webarchiv, soukromý Anopress). Jenže každá z těchto možností má svá „ale“ (u archivační kopie absence napojeného audovizuálního obsahu a části třeba zrovna podstatných komentářů, u Webarchivu nepravidelnost zálohování a někdy špatná funkčnost; u článků zobrazovaných v komerčním Anopressu je stále těžší uvěřit, že je text úplný a bibliografické údaje pravdivé). Internetová verze Divadelek někdy přinášela informace, které jinde nebyly veřejně dostupné. Proto mě to mazání šmahem tak překvapilo. Nebudeme si nic nalhávat, v papíru toho bude vycházet stále méně, ale pokud se i u odborných periodik budeme k informacím chovat tímto způsobem, co zůstane? Stanou se i odborná média průtokáčem, který kašle na paměť svého oboru?
16.01.2025 (11.56), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Jakube,
záloha stránek DN jistě existuje, ale není veřejná, stejně jako ta vaše, já protestuji právě proti likvidaci čehokoli, ať už to považujete za pěnu dní nebo ne, jde o historické dokumenty a je barbarské je ničit. Proto požaduji nápravu, tedy uvedení stránek do původní podoby. Přikoupit úložiště je snadné a není nákladné, mazat archiv z toho důvodu je absurdní.
16.01.2025 (17.41), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Jakube,
Jde přece o princip, jak se chovat k archívu. Co je a co není pěna dní podle vašeho (mého, kohokoli) úsudku přece není rozhodující, a vy tím princip mazání omlouváte? Nekrology nebo vzpomínky jsou pěna dní?
Přikoupit větší prostor úložiště není tak nákladné, samozřejmě jsme ho za mého vedení také navyšovali.
Problém je jinde: ve způsobu jednání vůči uživatelům, a v tom, že ho nikdo ani nevysvětlil. Prostě buď jsou DN soukromý plátek, nebo veřejnoprávní médium. Komentuji to znovu, psal jsem to už během dne, asi můj příspěvek nebyl přijat – také kvůli nedostatku prostoru v úložišti?
16.01.2025 (23.19), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Ano.
Typicky třeba nekrology nebo různé blogy za pěnu dní považuji. Stejně jako za pěnu dní považuji většinu svých příspěvků na NaDivadle. Či komentářů v diskusích nebo příspěvků na FB. Protože jaký je v tu v důsledku rozdíl? Podle mne nijaký. Dávná představa, že přechod do digitálu nějak spasí obor je krajně milná podle mě. Protože tohle prostředí svým tlakem na aktualitu, rychlost a poutavost do značné míry destruuje úroveň psaní i čtení. A – jak asi oba víme – přechod do digitálu/online verze není ani ekonomické řešení (nanejvýš možná ekologické, ale ona ta datová centra se musí nějak chladit atd.), protože sazba (i ta je ale v onlinu/digitálu potřeba) a tisk rozhodně netvoří většinu nákladu periodik.
Když se v divadle změní umělecké vedení, překvapí vás, když stáhne starý repertoár a promění soubor? Zažíváme to zcela pravidelně a myslel jsem, že je shoda na tom, že je to OK.
A chci, aby tu zaznělo jedno: když vidím „tance“ kolem DN, zaplaťpánbůh za Karla Krále a jeho rozhodnutí „odevzdat, zmizet a nekomentovat“
17.01.2025 (15.52), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Jakube,
Příměr se starými inscenacemi hodně kulhá. Nové vedení divadla začne po svém a nechce reprízovat to, co mu z minula nevyhovuje. Tady jde o archív, chcete-li knihovnu materiálů, z níž se nemá nic vyřazovat. To dělal Koniáš a političtí cenzoři. Ale už mlčím a mizím…
18.01.2025 (14.26), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Jakube,
píšeš: „nekrology nebo různé blogy za pěnu dní považuji. Stejně jako za pěnu dní považuji většinu svých příspěvků na NaDivadle. Či komentářů v diskusích nebo příspěvků na FB. Protože jaký je tu v důsledku rozdíl?“
Rozdíl je v tom, proč dané příspěvky/texty vznikaly či vznikají. My jsme v Dn všechny texty vnímali nejen jako časově limitované, reagující na aktuální dění a reflektující je, ale současně i jako paměť divadla, kultury, doby. A třeba nekrology jsou (byly) v tomto ohledu často nezastupitelné a čerpají z nich jak čtenáři a sama divadla, známí a přátelé daných osobností (a někdy i mnohem později), ale v neposlední řadě i bibliografové, jak o tom výše psal Roman Vašek. A obdobnou pamětí doby a dění v oblastech, o kterých se jinak nepíše, byla i denní festivalová zpravodajství, letní seriály, různé diskuse a pře. A také blogy včetně vysmívaného Tučkova. Kde jinde se dozvědět o velmi širokém kulturním dění v Brně v posledních letech? Stejně tak Reidingerova svědectví z jeho kulturního okruhu v jeho blogu byla, jsou a budou důležitými svědectvími.
Když nedávno zpracovával DÚ divadelní historii deseti polistopadových let, byly důležitými zdroji dokumenty …příští vlny/next wave… a knihy nakl. Pražská scéna (Příští vlna, Alt. divadlo) včetně monografií Lébla, Pitínského, Nebeského…, jež ve své době byly obdobně kritizovány jako „pěna dní“. Proč na ně žádáte granty a proč je vůbec vydáváte, když ještě není ani monografie Otomara Krejči…?!, zněly argumenty. Ta ostatně není dodnes… Ale nejsou ani monografie Burešové, Borny, Pařízka, Mikuláška, Miroslava a Iva Krobotů a třeba i Jakuba Čermáka… A možná nikdy nebudou, nevzniknou-li v dobách jejich aktivní tvorby považované některými v tu dobu jako „pěna dní“.
Ohlédnu-li se do minulosti, není třeba Šaldův zápisník také vlastně jeho blogem, „pěnou dnů“? Myslíš, Jakube, že by se měl jedním klikem vymazat z paměti divadla/kultury? Ještě že to nejde…
I Nadivadlo je reflexí a pamětí doby a doufám, že je nevymažete. Nebo skutečně je to pro Tebe jen žvanírna?! Proč se jí tedy zabývat a vstupovat do veřejného prostoru?
Facebook a Instagram jsou něco jiného. Tam je to skutečně spíš soukromá (před veřejností víceméně uzavřená) informační platforma a hospodská překřikovaná… Proto do tamních společností nevstupuju a tato prostředí nesleduju, ignoruju a neznám. Byť jistě i v hospodě může vzniknout smysluplná myšlenka, zahlcují FB, Instagram a obdobná i-prostředí – aspoň co o tom vím – svět vesměs bonmotovou prázdnotou.
A nesouhlasím, Jakube, ani s Tvým příměrem odchodu Karla Krále ze SaDu. Ten předal vedení časopisu svým nástupcům, které si dlouhodobě připravoval a kteří v jeho programu v zásadě pokračují (dokonce podle mě až moc stejně). Obdobné bylo v roce 2014 převzetí Dn Josefem Hermanem od Jana Koláře. Nyní ale nastala radikálně jiná situace a Jana Machalická bez jakéhokoli předchozího kontaktu s redakcí Dn a s dlouhodobou negací práce Dn už z dob Kolářových a dokonce bez zveřejněného projektu přichází s úplně jinou koncepcí a jiným týmem. A maže – bez jakéhokoli komentáře a vysvětlení – práci předchozího týmu. Pokud by Procházkovo zdůvodnění byla pravda, mohla „pozastavit“ starší texty, třeba z úvodu existence i-DN, a až by se paměť navýšila (což není tak těžké), zase je vrátit.
Uvidíme, jaké „její“ Dn budou, to nelze předjímat, a přeju jí i Dn, aby jim vtiskla funkční podobu živého periodika. Jsem na ně zvědav a svým způsobem se i těším. Ale mrzí mě její nekolegiálnost a zdá se mi i nerespekt k veřejnoprávnímu rozměru Dn, ať jsou formálně jakkoli soukromým subjektem.
Jsme jedné krve, Ty, Jana M., Josef H… i já, všichni – věřím – sloužíme divadlu a vyšším principům kultury jako takové. Jinak by – aspoň mě – nenapadlo o divadle (kultuře) psát, veřejně se přít a hádat. A žádat o veřejné peníze.
19.01.2025 (1.02), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Kolář
Musím se ohradit vůči tvrzení Josefa Hermana,
že „skupinka otců“ zakladatelů znemožnila nátlakovým způsobem hledání opravdu smysluplné existence DN. Mířila snad na ostatní členy Společnosti revolverem? Vyhrožovala jim nějakou diskreditací? Slibovala jim hory doly? Nic takového se nestalo. Realita volby nové šéfredaktorky je tato: šéfredaktorkou se původně měla stát Petra Janák Zachatá, s čímž většina členů Společnosti pro DN takřka nadšeně souhlasila. Petra však posléze tuto pozici odmítla. Na poslední jarní schůzi Společnosti bylo dohodnuto, že se každý člen pokusí najít jiné profesionálně příslušné adepty či adeptky. Byla jich oslovena řada a všichni též odmítli vzhledem k bídnému platu, z něhož se nelze uživit. Po zprávě o zániku tiskových Lidových novin jsem zatelefonoval vedoucí jejich kulturní rubriky, zda by ji tato funkce nezajímala? Po souhlasu Jany Machalické jsem tuto skutečnost oznámil členům Společnosti, s nimiž jsem v kontaktu. Nijak jsem je nepřemlouval, rozhodnutí bylo čistě na nich. Nemám, a ani tehdy jsem neměl, ostatně žádné „páky“, jimiž bych je přinutil, aby se připojili k mému názoru. Při volbě Jany Machalické se k nim v hlasování přidala většina dalších členů, kterým jsem nic neoznámil. Toť vše. Tak jaký nátlak?
Ohrazuji se také vůči Hermanově formulaci, že Společnost smetla Michálkův návrh ze stolu. Diskutovalo se o něm, jakož i o jiných a většina Společnosti jej nepovažovala za cestu k tzv. smysluplné existenci DN, o níž Herman mluví. Co je na tom špatného?
Tak, kdo tady lže, či manipuluje s fakty? Vladimír Procházka rozhodně ne!
Psi štěkají a karavana táhne dál.
Jan Kolář, člen Společnosti pro DN, zakladatel Divadelních novin.
17.01.2025 (9.34), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Já už to popsal mnohokrát. Na hlasování si otec zakladatel připravil několik písemných hlasů od členů Společnosti, kteří nemohli přijít. Třeba od Josefa Mlejnka, který nechodil na jednání už dlouho. Ale nešť, opakuji, Stanovy Společnosti porušeny nebyly. A víc mě to opravdu nezajímá, zodpovědnost za DN převzal Jan Kolář a spol.
18.01.2025 (14.16), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Jo, to lhaní
se samozřejmě týkalo zcela odlišné věci, a to mazání starších příspěvků na iDN, ostatně proti tomu jsem protestoval a protestuji nadále. Znovu se ke jmenování Machalické vrátil Procházka, ne já.
18.01.2025 (14.20), Trvalý odkaz komentáře,
,