Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na hraně parodie

    Sicilské nešpory Giuseppe Verdiho se hrají i ve světě poměrně zřídka. Operu o povstání Sicilanů proti francouzským okupantům koncem 13. století Verdi napsal na libreto Eugena Scribea pro Paříž. Vyšel proto ze struktury velké francouzské opery, což jeho operní jazyk vrátilo o pár desetiletí zpět k jen vnějškově vyhroceným situacím, v nichž se hřmotí v orchestru a hřímá vokály. V brněnské inscenaci tomu odpovídalo velkooperní aranžmá i heroické postoje a gesta aktérů, jež mi přišly až směšné – inzitní výjevy by mohly posloužit coby parodie operního divadla stejně jako před sedmi lety při nastudování téhož titulu ve Státní opeře Praha.

    Sicilské nešpory

    Andrea Kohútiková v inscenaci Sicilské nešpory v Janáčkově divadle FOTO ARCHIV NDB

    Nelze rozpoznat, nakolik polský režisér Laco Adamik myslel vážně potemnělé obrazy z operní minulosti v napodobeninách typových kulis z 19. století, a nakolik se „autentickou“ operní machou z časů Verdiho vyhnul odpovědi na otázku, co s tímto kusem dnes podniknout? Bez razantní odpovědi se však titul vůbec nemá dostat na jeviště, nestačí jen slavit jubilea, jakkoli to Verdiho je letos významné, nestačí kvůli tomu sáhnout po něčem neobvyklém, nejlépe, což je údajně tento případ, v Brně dosud neuvedeném. Dokud nebudou operní premiéry promyšlenými projekty, esteticky a myšlenkově aktuálními teď a tady, zůstane operní divadlo ušlechtilou nudou. Je pak jedno, že hudebnímu nastudování není moc co vytknout. K čemu ale takové operní divadlo je?

    Národní divadlo Brno – Giuseppe Verdi: Sicilské nešpory. Opera o pěti dějstvích, libreto E. Scribe a Ch. Duveyrier. Nastudováno v jazykovém originále. Hudební nastudování Jaroslav Kyzlink, režie Laco Adamik, scéna Jozef Ciller, kostýmy Peter Čanecký, choreografie Hana Litterová, sbormistr Josef Pančík. Premiéra 11. ledna 2013 v Janáčkově divadle.


    Komentáře k článku: Na hraně parodie

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Pojem PARODIE se obvykle vztahuje k nějakému konkrétnímu dílu. To to je pro teorii krásný příklad, že parodovat lze i celé žánry, druhy, umělecké směry a styly.
      Oprav mne, Josefe, jestli se mýlím, ale toto mi velice připomnělo známý Natašin operní zážitek z Vojny a míru.

      21.03.2013 (13.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,