Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jeden Killer vládne všem (No. 2)

    Již ve svém druhém dni vycenil Serial Killer naplno své tesáky. To když mě navzdory původním plánům pevně přikoval na projekční maratón kompletu první série coming of age kultu Skins.

    Foto archiv festivalu

    V našich domácích vodách dosud oficiálně nepublikovaný britský seriál je na hony vzdálen hysterické umělosti žánrových souputníků především americké provenience. Naopak, z hlediska inspiračního i formálního je napájen tím nejlepším z ostrovní popkultury devadesátých let. Seriálový Trainspotting pro start 21. století, dalo by se říci. Postavy, jejichž diváckou atraktivitu definuje nejen jejich původ nebo častá nepředvídatelnost jednání, ale především autentická herecká interpretace nezřídka debutujících představitelů, z nichž řada se za dvanáct let od premiéry první řady stihla parádně etablovat v mezinárodním měřítku (za všechny např. Kaya Scoledario, Nicolas Hoult či Dev Patel). Brilantní lektorský úvod Alžběty Šáchové byl jedním z klenotů nadmíru povedeného večera, jenž mi svým koktejlem různorodých emocí, vytříbeného vizuálu a skvostné hudby nekompromisně zabránil opustit sál na déle než hodinu, kdy jsem jediný z dílů obětoval bleskurychlé rekognoskaci středečního doprovodného programu.

    Repro Miri fajta

    Party Romano Killer, které kromě tematických vystoupení i lukulských hodů vévodilo především promítání prvního romského sitcomu Miri fajta (Moje rodina, ČR 2018), byla náležitě temperamentní, spontánně zábavná a Serial Killer ideálně kořenící o další nečekanou příchuť. Projekt brněnských tvůrců, jenž prapůvodně spatřil světlo světa v roce 2017 coby divadelní inscenace, rozhodně doporučuji k divácké pozornosti i nanejvýš vítané podpoře!

    Ve dni čtvrtečním jsem se útulným gaučíkům komorního No Artu sice pro jistotu vyhnul, nicméně zde prezentovanou kompletní první řadu koprodukčního seriálu Lilyhammer (Norsko, 2012), při jehož tvorbě spojila síly norská veřejnoprávní televize NRK s Netflixem, jsem následně z vlastní iniciativy nakoukal soukromě a mohu zodpovědně potvrdit, že se jedná o další z neklamných důkazů vysoké úrovně programové dramaturgie Serial Killera. Seriál, v němž se inspirační odkaz Rodiny Sopránů (USA, 1999-2007) a dalších mafiánských klasik střetává s ironicky traktovanou každodenní realitou norského maloměsta, je novodobou komediální klasikou, povinným milníkem každého vážnějšího zájemce o moderní evropskou televizní tvorbu.

    Repro Generatie B

    Příliš jsem se ovšem nepotkal s dystopickou, sociálně kritickou komedií populárního belgického stand-up komika Joosta Vandecasteelese Generace B (Generatie B, režie: Pieter Van Hees, Belgie, 2017). Slibný námět, jenž si sebeironicky pohrává s generačními atributy mileniálů i specifiky belgické sociální politiky, je totiž ubíjen nepřesvědčivou realizací, v níž nad břitkými pointami dost často převládají zbytečně dlouhé popisné dialogy a neobratné režijní vedení herců. Plus naopak posílám za dílčí úderné nakládání s nahotou i jinými kontroverzemi.

    Po částečném belgickém zklamání naštěstí následovala dvojice intenzivních lahod. Rakousko-německá soutěžní perla M – Vrah mezi námi (M – Eine Stadt sucht einen Mörder, 2019)  je vizuálně opojnou, umělecky sebevědomou (nad)žánrovou kreací, která v razantní režijní gesci Davida Schalka ladně fúzuje klasické tvůrčí dědictví jednoho z otců filmového expresionismu Fritze Langa s ryze současnými filmařskými postupy. Výsledkem je fascinující atmosférická jízda, jíž kromě stylistických hrátek zdobí vynikající herecké výkony řady slavných matadorů (mj. Moritz Bleibtreu, Lars Eidinger, Udo Kier) i možná nečekaná, tím však účinější občasná přítomnost sebe-shazujícího humoru. Jedno z nejpříjemnějších překvapení soutěžní sekce!

    Naprosté čtvrteční finále pak zajistila dosud čerstvá seriálová novinka Magnus zrozená v hlavě renomovaného skandinávského komika Vidara Magnussena, který se kromě autorství scénáře s jedinečným gustem ujal i titulní role svérázného kriminalisty-vynálezce. Magnus je vynikajícím postmoderním pastischem, v němž se největší žánrová klišé, pevně spjatá se severskými mysteriózními kriminálkami, dostávají na pekelně přesnou mušku totálně odzbrojující parodie, jež je inspiračně živena nejlepšími eskapádami Franka Drebina, bratří Marxových či komisaře Cluzóa. V přímé souvislosti s neodolatelným norským smyslem pro brutální pointy i neortodoxně eruptivní Magnussenovou kreativitou tak vzniká jedna z vlajkových lodí televizního humoru. Loučím se rozradostněn velmi!

    Pokračování příště!

    ///

    Více o festivalu Serial Killer na i-DN:

    Serial Killer


    Komentáře k článku: Jeden Killer vládne všem (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,