Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky

    Sbohem, pane profesore! (No. 6)

    Vážený pane profesore,
    všichni jsme nahraditelní. A pak je hrstka lidí, kteří prostě nahraditelní nejsou. A Vy k nim, bez diskusí, patříte. A to nejenom proto, že neznám jiného divadelníka (teatrologa), který by tak miloval a rozuměl jak divadlu profesionálnímu, tak amatérskému, chcete-li ochotnickému. V obou těchto oblastech jste měl právem respekt, autoritu i obdiv. 

    Zleva Milan Strotzer, František Laurin, Jan Císař, Milan Schejbal a Jan Šotkovský, Divadelní Třebíč 2005. Foto Ivo Mičkal

    Je tady Císař…

    Nejednou jsem slyšel, ať už v profesionální či amatérské divadelní šatně větu Je tady Císař... Znamenalo to vrcholnou pohotovost na všech frontách a zároveň čest, že jste dané představení navštívil.

    Nerad bych tady vyjmenovával všechny divadelní aktivity, při kterých jsem se s Vámi vídal a občas měl tu čest s Vámi zasednout v některých z amatérských porot. Moc si toho vážím. Také tu nemůžu vzpomínat na všechny historky, které jsem s Vámi (a samozřejmě nejen já) zažil. Vzpomenu jen na sázky, které jsme v učebně DAMU se spolužáky uzavírali, která že z deseti cigaret, které jste měl při přednášce rozkouřené, podpálí učebnu, nebo jak jste na přehlídce ve Vysokém nad Jizerou bravurně odzpíval a odtančil (sic!) árii z operety Netopýr, ke které jste měl více než vřelý vztah, anebo na to, jak jste mě seřval jako nejmladšího lektora za pozdní příchod na představení na skvělé přehlídce Inspirace, kterou pořádala Vaše žena Mirka v Ústí nad Orlicí. Přičemž jsem za tento pozdní příchod vůbec nemohl, neboť jsme čekali dlouhou dobu v autě před hotelem na jednu naši kolegyni. Dlouho to ve mně bylo jako v koze a jsem rád, že jsme si to mnohem později vysvětlili. Neboť představa, že si myslíte, že nemám úctu k amatérskému divadlu, byla pro mě naprosto nepřijatelná a styděl bych se za to.

    Vám a profesoru Jaroslavu Vostrému jsem ohledně divadla vděčný za všechno. Vy dva jste kormidlo mého divadelního uvažování otočili o 180 stupňů a díky vám dvěma jsem pochopil, že studium divadelní tvorby může být radost a že na hodiny strávené ve škole se člověk může těšit.

    Milý pane profesore, nikdy na Vás nezapomenu. I charakteristická dikce Vašeho slovního projevu, podle které jste byl poznat kdykoliv a kdekoliv, mně bude chybět. A to hodně. A vím bezpečně, že nejsem sám.

    Váš

    Milan Schejbal, režisér a pedagog, umělecký šéf Divadlo A. Dvořáka Příbram

    ///

    Více na i-DN:

    Jan Císař

    Zemřel Jan Císař


    Komentáře k článku: Sbohem, pane profesore! (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,