Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky

    Sbohem, pane profesore! (No. 4)

    I když nepatřím k jeho bývalým studentům a vlastně už si nevzpomenu, kdy jsem ho potkala poprvé. Nejrůznější setkání s ním mi utkvěla hluboce v paměti. Ať ta, když jako předseda komise na VOŠH nám po zkouškách vyprávěl o svých spanilých jízdách po amatérských festivalech, spojených s nejrůznějšími krajovými a místními pochutinami, které speciálně pro něj připravují. Makové buchty, koláčky, klobásky, v dřívějších letech víno a slivovičku. To bylo ještě v době, kdy jeho gurmánská chuť byla stejná jako ta divadelní – pestrá a košatá. Zkrátka gurmán života!

    Na zápraží domku Císařových v Unhošti na popisované schůzce v červenci 2020. Foto Vladimír Hulec

    Krásné slunné odpoledne

    Nejvíce vzpomínek mám spojeno s Jiráskovými Hronovy, kdy jsme spolu často psali v improvizované redakci bok po boku a mezitím si povídali (bylo obdivuhodné, že si našel vždycky čas na každého, nad nikým neohrnoval nos, i když znalostmi mu nesahal člověk ani po pás). Poslední vzácná a krásná vzpomínka je z loňského počátku léta, kdy jsme se s Vladimírem Hulcem vypravili za profesorem a paní Mirkou a strávili s nimi na zápraží jejich domečku krásné slunné odpoledne povídáním – jak jinak – o divadle. Slíbil nám tehdy, že pro Zpravodaj jubilejního devadesátého ročníku JH napíše deset pokračování vzpomínek z historie JH, kam jezdil už od padesátých let.

    Přiznám se, nevěřila jsem, že to zvládne. Ale on to opravdu napsal! A skvěle jako vždy. A nakonec na pár dnů do Hronova – naposledy – přijel. A já si dnes, i když mám stažené hrdlo, připomínám to krásné slunné odpoledne, kdy jsme – v té krátké mezeře mezi lockdowny – společně povídali o divadle.

    Jana Soprová, divadelní publicistka, teatroložka, pedagožka, bývalá redaktorka Divadelních novin

    ///

    Máte-li zájem připojit se k tomuto cyklu vzpomínek a ohlédnutí za profesorem Janem Císařem, pište a posílejte své příspěvky na adresu redakce: redakce@divadelni-noviny.

    Více na i-DN:

    Jan Císař

    Zemřel Jan Císař


    Komentáře k článku: Sbohem, pane profesore! (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,