ŠALDOVA ŠŇŮRA: Prolog a den první
V libereckém Divadle F. X. Šaldy proběhl třetí ročník festivalu Šaldova šňůra, který představil všechny novinky právě končící sezony souboru opery, činohry i baletu. Během pěti dní mohli diváci zhlédnout dvanáct inscenací v historické budově Šaldova divadla a v Malém divadle.
Šaldova šňůra byla zahájena v sobotu odpoledne v Malém divadle, kde operní soubor uvedl dvě jednoaktové opery, které se na českých jevištích objevují jen výjimečně. První z nich, Norimberská panna od francouzského skladatele Adolpha Charlese Adama, vypráví fantaskní příběh tvůrce hraček Cornelia, jenž pro svého syna zhotoví dokonalou loutku budoucí manželky a pokusí se ji oživit. Druhou aktovkou je loutková opera o délce třiceti minut Tyjátr Mistra Pedra od Manuela de Fally. Obě díla spojil do kompaktního celku režisér Juraj Čiernik, a to právě prostřednictvím jednotícího motivu loutkového divadla a postavami Mistra Pedra a jeho mladého pomocníka tzv. Vyvolávače z druhé aktovky. Druhého zmiňovaného ztvárnil Vojtěch Zrník, který se navzdory čerstvě probíhající mutaci hlasu, jež mu místy značně zkomplikovala nesnadné pěvecké výstupy, s rolí statečně popasoval a jeho výkon si zaslouží uznání.
Z obou jednoaktovek ve mně zanechala silnější dojem Norimberská panna, především díky důmyslné choreografii, v níž se účinkující pohybovali jako skutečné marionety. Precizní pohybová i výrazová podívaná. Tyjátr Mistra Pedra byl naopak pojat jako němé divadlo, jehož příběhem provází zmiňovaný Vyvolávač, přičemž pěvci oživují scénu pomocí siluet postav vyrobených zřejmě z lepenky. Tento koncept dodal inscenaci originální vizuální charakter.
Nedělní dopoledne patřilo baletní inscenaci Sněhová královna v režii a choreografii Mariky Mikanové. Na libereckém baletu mě nepřestává fascinovat, jak tanečníci dokážou kromě choreografie precizně zvládnout i hereckou práci s postavou. Nejinak tomu bylo i v případě pohádky Hanse Christiana Andersena, jejíž libreto pocházející z dílny Mariky Mikanové, Vratislava Mikana a Aleše Valáška, bylo v zamýšlené koncepci rodinného představení napsáno místy odlehčenou humornou formou. Díky tomu se z inscenace aspoň částečně eliminovala pochmurnost příběhu, který mnoha dětem (nebyl jsem výjimkou) nepřináší dvakrát příjemné pocity. Z tanečníků bych rád upozornil hlavně na výkon představitele malého Káje Oleksiie Gunka, který postavu vystřihl s neskutečnou suverenitou jak po taneční, tak herecké stránce. Za zmínku stojí také hudba Aleše Březiny a Pavla Ridoška, stejně jako její lehká interpretace orchestrem pod vedením Chuheia Iwasakiho.
Druhým nedělním představením jsme se přenesli do doby druhé světové války v adaptaci filmu režiséra Jana Hřebejka Musíme si pomáhat. Autory divadelní verze podle scénáře Petra Jarchovského jsou dramaturg Jiří Janků a režisér Petr Svojtka. Inscenaci se více věnují tištěné Divadelní noviny 6/2025, proto jen ve zkratce. Kvůli až příliš pietní adaptaci působí především první polovina jako pouhá kopie úspěšného snímku. Možná by stálo za úvahu, zda se přece jen některých zbytnějších scén nezbavit a některé více „zdivadelnit“, čímž by inscenace získala na svižnosti a atraktivitě. Nicméně dramaturgie díky velmi solidním hereckým výkonům všech představitelů v čele s Tomášem Váhalou, Viktorem Javoříkem a Kateřinou Kornhäuserovou lehce obhájí rozhodnutí titul nasadit, poněvadž soubor momentálně disponuje vhodným obsazením, majícím divákům v nabízených úlohách co sdělit.
Nebezpečné známosti, foto: Divadlo F. X. Šaldy
Nedělní divadelní trojlístek zakončila dramatizace proslulého francouzského milostného románu v dopisech Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti. Autor nové dramatizace a režisér Jakub Čermák děj přesunul do současnosti, nečiní tak ovšem jen z režijního plezíru. Jeho koncepce, v níž nás zavádí do světa zpovykané mládeže z řad vyšší společnosti, je promyšlená, navíc nenechává náhodě ani detailní práci s herci. V tomto směru vévodí zejména herecký, ale i fyzický výkon Filipa Jáši v hlavní roli Valmonta. Inscenaci pozoruhodně umocňuje její vizuální stránka, jejímiž autorkami jsou výtvarnice Martina Zwyrtek a Pavlína Chroňáková. Jejich estetika v sobě nese vytříbený design současného luxusu, čímž diváky lehce přenáší do prostředí mocných a privilegovaných. Právě tuto inscenaci společně s baletem Sněhová královna osobně považuji za vrchol letošního festivalu.
Manuel de Falla, Adolphe Charles Adam: Tyjátr Mistra Pedra: Norimberská panna. Režie: Juraj Čiernik
Hans Christian Andersen, Aleš Březina, Pavel Ridoško, Marika Mikanová: Sněhová královna. Režie a choreografie: Marika Mikanová, dirigent: Chuhei Iwasaki
Petr Jarchovský, Jiří Janků, Petr Svojtka: Musíme si pomáhat. Režie: Petr Svojtka
Choderlos de Laclos, Jakub Čermák: Nebezpečné známosti. Režie: Jakub Čermák
Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Komentáře k článku: ŠALDOVA ŠŇŮRA: Prolog a den první
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
