Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Šach, pat a mat

    Ankety divadelních kritiků vypisované redakcí časopisu Svět a divadlo jsem si účastnil jednou jedinkrát, smím si snad proto osobovat právo jistého odstupu. Na podzim loňského roku prolétla tiskem, tedy tiskem, řekněme Lidovými novinami, které divadelní dění jako poslední z tiskovin ještě monitorují, zpráva o přerušení Cen Alfréda Radoka. A důvod? Neshody mezi zmíněnou redakcí a Nadačním fondem Alfréda Radoka, který vyhlášení cen organizuje. Zdálo se mi podivné, proč by se měla takto vyšachovat zavedená divadelní cena „Radoků“, o které jsem z titulu jisté nezávislosti psal jako o protiváze hereckých „Thálii“, a tak jsem se sešel se šéfredaktorem SaDu Karlem Králem a oslovil i členy nadačního fondu. Žádného srozumitelného vysvětlení jsem se ale nedobral. Pokud chce kdokoli přijít věci na kloub, nechť si vezme do ruky ročníky časopisu Svět a divadlo. Mezi prvními a posledními neexistuje výraznější grafická proměna – na rozdíl od Divadelních novin, například. Šéfredaktor Král se tak rozhodl, a proto to tak je. Zástupci nadačního fondu však nectí hellerovskou průpovídku, že každá změna je změnou k horšímu, a tak se pokusili převzít odpovědnost. Mezi převzetím a šťastným nápadem, jak jej naplnit, kupodivu zeje hluboká průrva. Neústupnost Karla Krále sice nesdílím, ale je mi alespoň pochopitelná. Přístupu nadačního fondu – jmenovitě jeho předsedkyně paní Ingeborg Radok Žádné, paní Markové a pana Christova – upřímně nerozumím. Pokud chci změnu, musím vědět proč, a čím chci stávající podobu Cen Alfréda Radoka nahradit. Dopídil jsem se jen dvou příčin nespokojenosti. V anketě dlouhodobě „nebodují“ mimopražská divadla (recenzenti zkrátka nejezdí), a proto by řešením mohla být radokovská obdoba prezídia Thálie, která může aritmeticky spravedlivý verdikt ankety ještě zvrátit. Komu to pomůže, bůh suď. Mohu jen doufat, že nezazní antihellerovská průpovídka, kdo by si letos tu cenu opravdu „zasloužil“.

    Nejméně řešitelný, doslova patový problém celé této radokovské patálie spočívá v tom, že se účelově sloučily dvě nespojitelné entity. Redakce SaDu má nezpochybnitelnou autoritu, na jejímž základě oslovuje desítky divadelních recenzentů, i vzácného už druhu divadelních kritiků (o obskurních typech pomlčíme), kteří tuto soutěž zaštiťují. Nadační fond tuto autoritu nevlastní, takže by měl s redakcí vycházet. Ve chvíli, kdy píšu tento komentář, probíhá v Dejvickém divadle tiskovka k dalšímu ročníku Cen Alfréda Radoka. Pochopitelně, že jsem se po čtvrt roce opět otázal představitelů nadačního fondu, jakou že mají představu nové podoby „Radoků“. Paní předsedkyně mi odpověděla, že s panem šéfredaktorem Králem měli a mají korektní vztahy. Neodpustím si zaznamenat odpověď paní Markové, místopředsedkyně fondu, byť z října loňského roku, na mailovou otázku, zdali má představu jiné podoby Cen Alfréda Radoka. Paní Marková byla výhružně, až matově stručná, odepsala mi:

    Mám.


    Komentáře k článku: Šach, pat a mat

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,