Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    S poezií je život bohatější

    Na konci dubna proběhnou jubilejní 60. Poděbradské dny poezie. Název této akce se v průběhu let proměňoval, po roce 1990, kdy festivalu hrozil zánik, se ale ustálil ve stávající podobě. Tento jedinečný svátek poezie je vedle soutěže v uměleckém přednesu studentů uměleckých škol, mladých profesionálů a špičkových amatérů věnován českým a slovenským hercům, kteří se tomuto ušlechtilému koníčku či profesi věnují dlouhodobě. K festivalu patří i kuriozita – od roku 2008 laureáti ocenění Křišťálová růže sázejí vlastnoručně na prvním nádvoří poděbradského zámku svou vlastní růži, a tak i během roku návštěvníci Poděbrad mohou vidět tyto voňavé květiny i s cedulkou „majitele“. O historii, současnosti a budoucnosti festivalu jsme si povídaly s ředitelkou festivalu Martou Hrachovinovou.  

    Marta Hrachovinová. Foto: Eva Hronková

    Vím, že recitace a umělecké slovo je vaše celoživotní láska. S recitací jste začínala už začátkem 70. let. Jak dlouho se na dnech poezie podílíte?

    Já jsem se tam ocitla poprvé v roce 1976, kdy se to ještě jmenovalo Neumannovy Poděbrady. Ty začaly už v roce 1963, tehdy to byla nesoutěžní přehlídka českých divadelních bardů. Skutečná soutěž vznikla v roce 1965, kdy se tam utkali především studenti vysokých hereckých škol. A tak jsem se do Poděbrad jako studentka 1. ročníku DAMU dostala i já, a hned jsem získala třetí cenu.  Od té doby jsem jezdila každý rok a ještě jednou jsem se stala laureátkou. A když jsem začala učit na DAMU, vozila jsem tam i své studenty. Takže jsem tam jezdila jako studentka, jako pedagog, a v roce 1990 jsem se stala spoluorganizátorkou.

    Jak se to stalo?

    Tehdy se festivalu ujal literární vědec Vladimír Justl, můj pozdější manžel. Rozhodl se, že festival musí zachránit. Jako dědictví Svazu československých dramatických umělců vznikla Divadelní obec, a on se zasadil za to, aby na festival zbyly i nějaké finance tak, aby jakožto jediný profesionální festival uměleckého přednesu nezanikl. Tehdy Vladimír festival přejmenoval na Poděbradské dny poezie a získal spolupracovníky, o kterých věděl, že mají ten obor rádi. Já jsem tehdy učila umělecký přednes na DAMU, takže mě také oslovil – znali jsme se totiž nejen ze soutěží, ale i z mého vystupování ve Viole, jejímž byl uměleckým šéfem. Záhy se Vladimír postu vzdal a v roce 1991 vznikla Společnost přátel kultury slova. Já jsem byla zvolena předsedkyní a měla jsem tři místopředsedy: Milana Friedla, Vladimíra Justla a Jiřího Kutinu. Společně jsme organizovali tento festival plus tři další. Byly to ještě Ortenova Kutná Hora a Seifertovy Kralupy. A spoluorganizovali jsme festival Divadlo jednoho herce v Chebu. Ani nevím, kde jsme na to brali čas a energii.

    Dnes ovšem organizujete festival pod hlavičkou spolku Slovo a hlas…

    Postupně se festival vyvíjel, i po rozdělení republiky jsme se snažili zachovat jeho česko-slovenský charakter, což se nám dodnes daří. PA hned jsme přizvali do soutěže i špičkové amatéry.  V roce 2003 převzal úkoly SPKS spolek Slovo a hlas, kterému předsedal do své smrti v roce 2010 Vladimír Justl, a pak jsem se do toho vrátila já. Tak to táhnu dodnes, de facto 33 let.

    Základem festivalu tedy stále zůstává recitační soutěž?

    Ano, ta je páteří kontinuálně od roku 1965. Původně byla zamýšlena jako soutěž profesionálů, ale bylo neúnosné, aby takoví bardi jako Vlasta Fabianová, Miroslav Doležal a další mezi sebou soutěžili. Takže byli přizváni studenti uměleckých škol, pražské DAMU a bratislavské VŠMU, a poté i studenti JAMU a konzervatoří. Když vznikly Poděbradské dny poezie, byli přizváni špičkoví amatéři. Tato tradice festivalu věnovanému poezii je opravdový unikát, nejen celorepublikový, ale de facto světový. Nic takového jinde neexistuje.

    Co je Křišťálová růže?

    Od roku 1966 se udílí Křišťálová růže, nejvyšší ocenění v oboru profesionálním umělcům zabývajícím se interpretací poezie a prózy. Oceněné navrhuje vždy komise, která organizuje festival. Historicky první Křišťálovou růži získala Vlasta Fabianová. Pak se přišlo na to, že plno lidí se takového ocenění nedožije, a začalo se jich dávat více. V současné době se to ustálilo na tři oceněné, snažíme se, aby to vždy byli dva lidé z Čech nebo Moravy a jeden ze Slovenska.  Cenu udílí představitel města Poděbrad, od roku 1990 vždy starosta města Poděbrady. Součástí obřadu je laudatio některého z uměleckých kolegů a laureáti vystoupí na festivalu s krátkým recitálem.  A jak už bylo řečeno, od roku 2008 se sází na poděbradském prvním nádvoří zámku růže živé.  Pro rok 2018 dokonce vznikl kalendář s portréty oceněných a jejich růžemi.

    Máte přehled, kolik umělců už tuto Křišťálovou růži získalo?

    Do dnešní doby je to 141 lidí. Ovšem jen ti, kdo ji získali od roku 2008 si navíc zasadili svou živou růži.  Když byly 50. PDP v roce 2012, tehdejší starosta Poděbrad Ladislav Langr dal podnět, aby přijeli dosud žijící laureáti a také si zasadili růži. Mělo to velký ohlas, přijeli i umělci ze Slovenska, třeba Ladislav Chudík, Mária Kráľovičová, Juraj Sarvaš. Takže dnes si každý může tohle rozárium prohlédnout a přečíst si na cedulkách a tabuli jména všech oceněných.

    Foto: archiv

    Jaký bude letošní program festivalu?

    Zahájení festivalu se odehraje v atriu radnice, kde by měli vystoupit laureáti soutěže z minulých ročníků –  Kryštof Bartoš a Jana Trojanová a zahrát na flétny žáci ZUŠ O. Vondrovice. Poté se přesuneme na kolonádu, kde již je instalována venkovní výstava k 60. výročí festivalu pod názvem S poezií je život bohatější (pokračování výstavy bude k vidění v Polabském muzeu, ve výstavním prostoru Kunhuta).  Na kolonádě vystoupí herečka a šansoniérka Lucia Vráblicové, několikanásobná laureátka naší soutěže a držitelka Ceny Viliama Záborského pro slovenské účastníky. Podobným oceněním pro české účastníky je Cena Karla Högera. Večer uzavře koncert kapely Nerez s Lucií Šoralovou.

    V pátek ráno začneme pohádkou pro nejmenší v nastudování studentů loutkářského oboru z Vyšší odborné školy herecké v Praze; to je také dlouholetá tradice. A pak se spustí soutěž 1. kategorie (16-19 let, tedy většinou studenti konzervatoří). Odpoledne následují tzv. Vizitky, kde se představují herecké školy se svými inscenacemi poezie i prózy. Tentokrát budou z JAMU, VŠMU , Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Konzervatória Košice. V sobotu nás čeká seminář s odbornou porotou soutěže a odpoledne soutěž 2. kategorie (20-35 let, tedy vysokoškoláci z uměleckých škol či mladí profesionálové).V obou kategoriích soutěží i amatéři, vítězové prestižních  amatérských soutěží Wolkrův Prostějov, Mezinárodní festival poezie ve Valašském Mezříčí či Hviezdoslavův Kubín. Následně představí Petr Adámek a Vít Malota pořad o Ivanu Wernischovi. A na závěr dne to bude slavnostní večer předávání Křišťálových růži.

    V neděli dopoledne následuje seminář s odbornou porotou pro 2.kategorii a na závěr se uskuteční koncert laureátů s předáváním cen. To vše se odehrává především v Divadle Na Kovárně, a poté bude od 17 hodin v Galerii Ludvíka Kuby Slavnostní koncert NeoKlasik orchestru, jehož součástí je melodram Ilji Hurníka Příběhy jedné kapely v podání studentů VOŠH Praha.

    Kdo letos dostane Křišťálovou růži?

    Ze Slovenska to bude Kamila Magálová, z Čech Jiří Štěpnička a jápřesvědčili mě, abych ji po letech přijala.

    K Ceně gratulujeme! A ještě poslední otázka – podle rozhovoru se zdá, že o poezii je stále velký zájem. Na druhé straně je jasné, že se jedná o menšinovou záležitost. Jak vidíte situaci do budoucna – je dostatek mladých lidí, kteří se o poezii zajímají a chtějí se jí věnovat?

    Když se na to podívám perspektivou organizace a přípravy festivalu, tak bych řekla, že je jich dostatek. Hrne se k nám hodně studentů, mladých profesionálů i špičkových amatérů. Problém je, že na mnohých uměleckých školách se přednes dnes ani neučí, nebo je mu věnována skutečně malá pozornost. Na Slovensku je situace mnohem lepší, tradice je silnější.  Slováci si váží svých básníků a velmi rádi je interpretují. Právě oni většinou přivezou na úrovni  vysokých škol špičkové recitátory, je patrné, že se tím zaobírají. A je mi líto, že to v Čechách nemá obdoby. My se prostřednictvím tohoto festivalu snažíme udržet uměleckou disciplínu, která je podobná herectví, ale není to herectví. Ne každý to ovšem takhle vnímá, bohužel, ani z řad pedagogů hereckých škol, režisérů ad. Mladí absolventi uměleckých škol pak neumí zacházet se slovem. Velmi často se setkáváme s tím, že nevědí, co je tzv. slovní jednání, neumí si s tím poradit, protože de facto nepoznají rozdíl mezi uměleckých přednesem a herectvím. Tím pádem necítí, co to vlastně znamená jednat slovem, že to má různé podoby, různé možnosti. Neumí pracovat s jevištním veršema to není dobré. Pro mě je tahle situace jedním z důvodů, proč stojí za to ten festival pořádat, mít na něm kvalitní zkušené porotce, kteří jsou schopni účastníkům na semináři leccos vysvětlit, probrat s nimi jejich výkony. Tak jen doufám, že nám festival vydrží, a že zájemců o interpretaci poezie neubude, protože jak víme, s poezií je život bohatější…


    Komentáře k článku: S poezií je život bohatější

    1. O.H.

      Avatar

      Dobrá práce.
      Jen tak dál pro rozvoj české kultury.

      20.04.2023 (10.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,