Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Rumunská tvůrčí svoboda

    Ewan McLarenV dubnu se v divadle Alfred ve dvoře uskutečnila přehlídka rumunského nezávislého tance a divadla. Na webu Divadelních novin se jí věnovaly texty Dominika Melichara, Lenky Dombrovské a Vladimíra Hulce.

    Text posledně jmenovaného o pražském uvedení Romanian Dance History – Social Dance ovšem postrádá jednu zásadní informaci. Ona „balkánská dechovka s prvky diska“ je hudbou manele. Tato hudba je v Rumunsku (i přes svůj turecký původ) spojována především s romskou menšinou. Rumuni na ni bez ohledu na etnickou příslušnost často tančí při nejrůznějších oslavách (i proto „Social Dance“), ale na veřejnosti se tím chlubí málokdo. Hudba manele je některými představiteli oficiální rumunské kultury nejen přehlížena, ale naprosto odmítána.

    A pak přijdou jedni z nejlepších rumunských tanečníků a choreografů, nezávislí umělci s mezinárodním věhlasem a rozhodnou se manele předvést nejen na domácích, ale i na zahraničních scénách a de facto ji tímto způsobem legitimizovat jako součást rumunské kultury. Dle slov tvůrce projektu Romanian Dance History Manuela Pelmuse: Manele pro mě znamená současnou formu tance i jakési gesto zplnomocnění předváděné určitou sociální skupinou, která odolává snaze být umlčena. Dělají to kontroverzním, hlasitým, improvizovaným a neuctivým způsobem. A celá společnost by se ráda dívala stranou a předstírala, že se to nikdy nestalo. Ale my bychom se na to chtěli spolu s vámi podívat.

    Bez porozumění tomu, v jakých podmínkách rumunští nezávislí umělci tvoří, lze tedy hodnotit maximálně technické provedení, ale rozhodně ne samotný koncept. A právě proto má smysl tento projekt prezentovat nejen ve Vídni, New Yorku, Berlíně, Praze, ale i v dalších zahraničních kulturních centrech. Jaké emoce manele vzbuzuje, koneckonců ilustruje i v článku zmiňovaný odchod dvou rumunských diváků z pražského uvedení. Narozdíl od Vladimíra Hulce nepovažovali pouhý tanec na hudbu manele za nedostačující. Pro ně to bylo naopak až příliš…

    Na jednu stranu nás ovšem může neporozumění projektu Romanian Dance History těšit. Třeba je pro českou veřejnost situace, kde by někdo rád určoval, co je, a co není ta „pravá“ kultura, prostě nepochopitelná a absurdní. Nakonec možná hlavní smysl jeho uvedení v Praze vidím ve faktu, že jsme díky tomu mohli být svědky nejen uměleckého konceptu, který vyvolal skandál, ale i výborné debaty po představení, která naznačila, že otevřenost, tolerance a dialog zůstávají důležitými rysy jak české, tak rumunské současné společnosti.

    Pozn.: Všechna představení uvedená v rámci Romanian pulse jsou spojena s Národním centrem pro tanec v Bukurešti. Jde o významnou porevoluční kulturní organizaci, která se dlouhodobě snaží vytvořit prostor pro svobodnou současnou tvorbu. I přestože se již několikrát objevily snahy o omezení jejich práce, představitelé NCDB jim dokázali odolat a ve své činnosti nadále pokračují. Příští rok hodlají uvést v Bukurešti přehlídku současné české taneční scény.

    Naše organizace Motus se v rámci cyklu Východiska snaží v Česku představit práci nezávislých umělců ze střední a východní Evropy mimo jiné proto, že dlouhá léta naše umělecké scény hledí zejména na západ. Přehlížíme tak, co se děje u našich nejbližších sousedů, a připravujeme se o stovky nových obohacujících paralel i kontrastů. Nevidíme, jak se tamní umělci vyrovnávají s pětadvaceti lety tvůrčí svobody, která je ale v některých případech v porovnání s českými možnostmi bohužel stále výrazně omezována.


    Komentáře k článku: Rumunská tvůrčí svoboda

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,