Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Roztomilá tragédie

    Za čtvrtstoletí ve středu Evropy se japonskému loutkáři Norimu Sawovi podařilo originálním způsobem propojit tradici japonského divadla s evropskou kulturou a jejími vrcholy.  Inscenace Noriho Sawy nejsou inscenacemi „jednoho kusu“. Pokud vyrazíte na Krysaře, vězte, že do balíčku dostanete dva až tři další kratší přídavky a ještě koncert Junko Hondy, hráčky na japonský bicí nástroj marimba (takový větší xylofon), a Seizana Osaky, hráče japonské flétny šahukači. Oba nástroje také Noriho představení doprovázejí. Tedy vyjma Krysaře, v němž zní reprodukovaná pop music, což s tématem kritiky konzumu koreluje.

    FOTO

    Na tři kruhová plátýnka zavěšená ve středu scény Nori Sawa promítá idylku za městskými hradbami, kde jsou lesy, louky, pasoucí se ovce, dělníci se sbíječkami a krysy… FOTO JIŘÍ PASZ

    Můj balíček Krysaře zahájila starověká legenda o velkém létajícím ptáku s názvem Pták, v níž Nori tančí s ptačí hlavou a pestrobarevným křídlem na jedné paži. Po ní následoval inuitský příběh o životě a smrti Žena ze severního moře, kde Nori vynikajícím způsobem pracuje pouze s malou maskou ženy a prostěradlem. Oba příběhy byly spíše poetické miniatury, v nichž, možná i díky hudebnímu doprovodu, byl ještě cítit jakýsi japonský sentiment umělce odtrženého od své domoviny. Beze slov, jen za pomoci pohybu. Nebylo v tom žádné tradiční japonské divadlo typu Bunraki, a přesto je z obou velká láska k tradici cítit.

    Krysař, jako vrchol večera, byl už ukázkou umělcova západoevropského myšlení. Pro současné loutkové divadlo je typický multifunkční stolek, který je často ozdobou loutkářova umu. Všelijaké vysouvací, hýbající se a proměňující se prvky jsou často tím jediným, co určuje originalitu napříč loutkovými soubory a umělci. A Nori Sawa v tomto není výjimkou. A protože velmi rád ve svých inscenacích využívá stínového divadla, nepřekvapí, že stěžejním prvkem jeho stolku je meotar. Jím nejprve na tři kruhová plátýnka zavěšená ve středu scény promítá idylku za městskými hradbami, kde jsou lesy, louky, pasoucí se ovce a… dělníci se sbíječkami. To už ale stínové divadlo vystřídá nádherná náruční maska zhýralého obyvatele města, jemuž dokáže Nori pouze prsty jedné ruky pohybovat očima, pusou i mimickými svaly. Když se začne zhýralec poživačně tláskat upečeným kurem a u toho všemožně koulet očima a žvýkat tlamou, je to požitek nejen pro něj. Nestrávené kusy jídla, jež muž odhazuje všude kolem sebe, ale přilákají krysy…

    Stěžejní role krysaře se ujal sám autor. Tradiční syžet z konce 13. století postupně dochází ke svému naplnění, tak jak jej všichni známe. Jen smrt zhýralí obyvatelé nenajdou ani v jeskyni, ani pod horou, ani v řece jako krysy, nýbrž jsou (respektive je, neboť zástupcem všech zhýralců je stále maska muže koulejícího bulvami a špulícího rty) zmačkáni hradbami města. Metaforicky tak došlo nejen k pomstě ze strany neodměněného krysaře, ale i samotného města, které jako by oplatilo svým obyvatelům za to, jak špatně se k němu chovali.

    Ztvárnit dnes podobné legendy je docela obtížným úkolem, neboť se vždy pracuje s notoricky známým narativem a divák na podobná představení chodí hlavně s představou, že buď mu umělec nabídne jiné čtení, akcent na jiný aspekt děje, anebo ho překvapí, jaké prostředky k interpretaci použije. Jít na Krysaře v podání japonského loutkoherce vlastně nesplňuje ani jeden z těchto principů, a přesto jsme viděli výborné představení. Není dlouhé a zbytečně komplikované: plýtvající a nevděční obyvatelé = jedna loutka; krysař = herec; krysy = desítky pidifigurek v misce s vodou. Jde o zkratku, která sází spíše na vizuální stránku. Aby také ne, když se vše odehrává opět beze slov. A i když je Krysař spíše příběh tragický, z Noriho interpretace máte takový roztomilý pocit. Takže v tom spočívá přínos „japonského“ Krysaře – odcházíte z něj pozitivně naladěni. A když budete hodně tleskat, což se vám velmi pravděpodobně stane, vysloužíte si ještě legendu o opici a krabovi.

    Nori Sawa: Krysař. Režie a výprava Nori Sawa, hudba Kenji Seizan Osako, Junko Honda. Premiéra 7. prosince 2015 v Experimentálním prostoru NoD. (Psáno z reprízy 21. března 2016.)


    Komentáře k článku: Roztomilá tragédie

    1. norisawa

      Avatar

      Thank you very much,
      nicely shy and polite Dominik. And all of us like your keen article!

      14.04.2016 (15.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,