Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Romeo _ a _ Julie.cz

    David Drábek ve svých hrách nastavuje zrcadlo nejžhavější současnosti – všemu tomu, co jej dráždí a provokuje na české povaze. Není to ovšem souvislá reflexní plocha, ani pokřivené zrcadlo vytažené odkudsi z bludiště. Na celoplošné seriózní mapování dneška nemá dost trpělivosti ani odstupu – a pro svůj satirický škleb žádná křivá zrcadla nepotřebuje. Pokřiveného křiváctví je v naší době tolik, že si jako autor úplně vystačí s lineárním, do posledního detailu věrně zobrazujícím zrcadlem. Přesto je jeho obraz všechno, jenom ne realistický otisk doby. To, že na nás z jeho her dýchá typicky drábkovské surreálno, je způsobeno něčím jiným. Kaleidoskopickou zlomkovitostí té tříště, kterou po nás tak vášnivě metá. Jestliže se o jeho střepy tu a tam někdo pořeže – a k tomu musí docházet celkem zákonitě – pak je jako dramatický autor na výsost spokojen. Laskavý jeho pohled na svět není ani trochu. Ani v detailu, ani jako celek. A proč by také měl být? Lakování na růžovo je v Čechách historicky už dost profláklé – buďme Drábkovi vděčni aspoň za to, že je nerozmnožuje.

    Romeo a Julie

    Kamila Sedlárová, Marie Poulová, Jan Sklenář, Martina Nováková v hradeckém Romeovi a Julii FOTO PATRIK BORECKÝ

    Pro svou hradeckou scénu připravil již třetí svéráznou adaptaci klasické předlohy. Po Beaumarchaisově Figarově svatbě a Richardu III. se zmocnil dalšího shakespearovského titulu: nezbytnou živnou půdu pro svého Romea a Julii – nenávist a nesmiřitelnost dvou rodů – nalezl, jako bystrý i ostrý pozorovatel a čtenář blogů, v neuralgickém bodu naší reality, v romské otázce. Inspirací mu byla anonymní xenofobie průměrného spořádaného Čecha, prezentovaná den co den na internetu. Přibarvovat tu nemusel ani trochu, zdroje ignorantství a hlupáctví na obou stranách naší malé domácí zabedněnosti se zdají být nevyčerpatelné. Tematizovat tento domácí trapas na divadle, to je jistě chytrý tah – sebemenší chirurgický zákrok bude bolet na obou stranách a o rozruch bude postaráno. Ale jako diváka mne zajímá divadelní energie této strategie. Je to něco víc než hromadění verbálního ornamentu a křiklavě přímočarých odkazů ke strastem dneška? To vše kvůli jedné slovní hříčce Rom – Romeo? Odpověď není vůbec jednoznačná a lze čekat, že názorová polarizace tu bude ještě větší než u Noci oživlých mrtvol či Koule, o Jedlících čokolády už vůbec nemluvě. Drábek se snaží efektivně zachovat archetypálně prostý příběh mladičkých milenců, a přestože jeho roh hojnosti chrlící stále nové gagy a slovní hříčky je i v této hře bez hranic, respekt k onomu prastarému spodnímu proudu je tu stále cítit. Drábkovi herci jsou vedeni na hodně krátkém vodítku, ale zvládají to vcelku dobře, vždyť Morávkův duch se z divadla ještě zcela nevytratil. Z překladu Martina Hilského toho pravda mnoho nezbylo a nebo je převálcován soudobým jazykem (Utečeme spolu! Ale kam? Hlavně aby tam byla wifina.).

    Julie Marie Poulové a Romeo Vojtěcha Dvořáka, dva pilíře inscenace, jsou totiž citliví, leč internetem pošahaní introverti, bytostně neschopní komunikovat jinak než na Facebooku. Sledovat, jak se postupně vpravují do svých osudových rolí, nejprve formou zkoušení na divadle, pod vedením kněze a kurátora Vavřince (Jiří Panzner), však má – přežijeme-li prvou půli a její verbální marnotratnost – jistý vnitřní étos a kontrast nového nasvícení. Je to hra dvou zcela rozdílných poločasů, první exponuje silové pole zášti dvou rodin, romských Monteků (mezi něž je vřazen i Merkucio ve výrazném podání Jana Vápeníka) a developerské rodiny bílých Kapuletů (Jan Sklenář a Martina Nováková), jejichž rozpadající se domácnosti vévodí solárko, odcizenost a konzumerismus.

    Druhá část je dramaturgicky sevřenější – méně Drábka, více Shakespeara – a do popředí se dostává ústřední tragická linie. Střípky tak marnotratně rozházené se nakonec daří zcelit a zformovat v závěrečné poselství. Jako by pod tíhou tuposti doby nehynuli jen ti dva zoufalci, ale sama láska.

    Klicperovo divadlo – William Shakespeare, David Drábek: Romeo a Julie. Použit překlad Martina Hilského. Režie David Drábek, dramaturgie Jana Slouková, scéna Marek Zákostelecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba Darek Král, texty písní Tomáš Belko, choreografie Henrieta Hornáčková. Premiéra 8. března 2014.


    Komentáře k článku: Romeo _ a _ Julie.cz

    1. ivanakmínková

      Profilový obrázek

      divadlo výborné
      velmi dobře vystihuje náš velký problém. a také PAN drábek vždy vkládá do svých her nějaké postřehy ze současného politického dění, takže jdete-li na představení vícekrát, tak se vždy pobavíte něčím novým. již jdu podruhé. děkuji za hezké hodnocení p.žáčka.
      věrný divák hradeckého divadla ivana kmínková

      15.04.2014 (10.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,