Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mýtus tepaný pohybem

    Pořadatelé divadelních aktivit v metropoli si nedají pokoj a stále novými a novými projekty sytí „okurkovou“ Prahu. Jen co skončily festivaly pouličního divadla Za dveřmi a fyzického a tanečního divadla Nultý bod, objevil se novic – Divadelní Odysea, která slibuje dobrodružné cesty za hranice mýtů a všedního života v Evropě.

    Zní to s prominutím trochu nabubřele, mediální kampaň projektu je však ukázková. Soudě dle míst, kam festival situoval svůj program (Hybernia, Loď Tajemství, cirkusová aréna Zítkovy sady), působí spíš jako komerční záležitost, v jednotlivostech, které tvoří vystoupení umělecky renomovaných osobností (Lenka Vagnerová a Company, Viliam Dočolomanský a jeho Farma v jeskyni) ovšem převažuje snaha o kvalitní prezentaci současného tanečního a pohybového divadla. Pyšní se také premiérami s mezinárodní účastí. Čekání na déšť čerpá na pozadí antického mýtu z polské loutkářské tradice, kterou kombinuje s moderním pohybovým výrazem. Sorcerer (recenzi přineseme v „papírových“ Divadelních novinách) zkoumá ve dvou částech fascinující choreografie patologii zla.

    FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Nechybí ani černi supi, jenž se slétají k nebohé kořisti – muži toužící po uspokojení. FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Režisér projektu Čekání na déšť Krystian Kobylka je více než samotným tématem, ženy (Penelopé) dvacet let čekající na návrat svého muže (Odysseus), fascinován propojením pohybu, živé hudby, zpěvu, loutek a nových technologií. Ne snad, že by nevyužil všechny motivy, které „rituál čekání“ nabízí. Křehká Penelopé (Aleksandra Adamska) nejprve s bázní v očích rozčesává dlouhé kadeře, aby se poté mohla věnovat každodenním činnostem – uklidnit novorozence v povijanu a vyprat mužskou košili na valše. V obklopení ženských figurín, které opakují její marná gesta, hledí do dáli.  Nechybí ani černi supi, jenž se slétají k nebohé kořisti – muži toužící po uspokojení. Ani jejich náruč ovšem nepřináší vysvobození. To přichází teprve ve vizuálně efektním konci, kdy z multifunkční, železné konstrukce vytryskne voda. Voda, která smyje slzy, naděje, obavy i pot tanečníků.

    Mnohokrát omílaný souboj pohlaví vyniká především díky eklektickému přístupu k dané látce. Vzrušivé vibrace multiinstrumentalisty Sambora Dudzińského vyprávějí chvílemi samostatný příběh. Obklopen variacemi bicích, zvonkoher i exotických nástrojů vytváří vlastní zvukový svět ve světě. Účelně využívá režisér i projekcí, na tělo Penelopé promítá muže, který se jí snaží obejmout. Vzápětí mizí jako přízrak.

    Waiting-for-the-rain-2

    Křehká Penelopé (Aleksandra Adamska) nejprve s bázní v očích rozčesává dlouhé kadeře, aby se poté mohla věnovat každodenním činnostem. FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Mezinárodní projekt Čekání na déšť, který se českým divákům představil v premiéře a dvou reprízách na Lodi Tajemství, výtečně propojil moderní výrazové prostředky s rituálem a mýtem. Škoda, že se tak stalo v divácky upozaděném období, zasloužil by si jistě více pozornosti.

    Pod vedením Opolski Teatr Lalki I Aktora: Čekání na déšť. Režie Krystian Kobylka, scénář Malina Prześluga, návrh scény a kostýmů Eva Farkašová, hudba Sambor Dudziński, choreografie Jacek Gebura. Pražská premiéra 26. července 2014 na Lodi Tajemství (v rámci mezinárodního projektu Meeting the Odyssey).


    Komentáře k článku: Mýtus tepaný pohybem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,