Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre,
dnes musím začít zeširoka. Byl pátek třináctého, nešťastný to den, jak se záhy ukáže, a já cestoval do boskovické Galerie Otakara Kubína s poslechovou diskotékou. Motorák se sune k cíli, najednou prudce zastavíme někde na světelném přejezdu, vozem pobíhá zmatená průvodčí s mobilem a nikdo nesmí ven. Po dvaceti minutách čekání mi došlo, oč se jedná, když se v dáli objevily hasičské vozy a záchranka. Z okna jsme vytřeštěně sledovali, jak zpoza vagonu vytahují a na nosítka kladou zašpiněné a zakrvácené tělo jakéhosi ňoumy, kterého nenapadlo nic lepšího než skočit pod vlak. Ale ještě dýchal, snad to přežil.
Jinou katastrofu jsem zažil dva dny poté, kdy ve snaze Tě opět předběhnout jsem týden po premiéře vyrazil na páté představení Mozartovy Kouzelné flétny v režii Vladimíra Morávka do Stavovského divadla.
Nejlepší na něm je scéna kolážisty Miroslava Huptycha a Martina Ondruše a zdařilé kostýmy Tomáše Kypty. A tím bych vlastně mohl skončit. Pan režisér se zase předvedl zcela samoúčelnými schválnostmi, jak mívá ve zvyku, když s ním někdy neobcuje Múza. Takže neznámo proč, „prší“ jako ve starých němých filmech, po horizontu otravně cupitají efébové s křidélky, projíždějí jacísi plechoví tvorové z bestiáře, a objeví se dokonce dvojice akrobatů na chůdách. Chybí jen polykač ohně a živá kobyla, ani pár trpaslíků by neškodilo. Průběžně hřmí jako v loutkovém divadle, tu a tam někde něco zasrší, opony se stereotypně zdvihají a klesají a neméně únavné jsou nástupy pěvců z hlediště. Jak objevné!
Morávek dostal neblahý, přesněji řečeno idiotský, nápad, přidat do opery postavu Mozarta, který rušivě překládá recitativy z němčiny, diriguje, hýká dle vzoru Toma Hulceho z Formanova Amadea, chová se coby progresivní paralytik a nezbaví se neustálé křeče, podoben moderujícímu Josefu Chuchmovi v Jasné řeči na ČT art. Ondřeje Mataje mi bylo v neuhratelné roli upřímně líto. Jinde režisér bezhlavě libreto přerubal a úplně změnil smysl některých scén.
Proti ženským představitelkám ani ň. Zářila zejména Olga Jelínková coby Královna noci a Marie Fajtová jako Pamina, až v závěru si střihla komickou kreaci Papagena Lucie Hájkové (jinak její part Morávek totálně seškrtal a zlikvidoval!). Bohužel Tamino Richarda Samka postrádal jakékoli charisma a interpretační lehkost, zcela nevýrazný, hlasově plochý a nezvučný byl i Sarastro Pavla Vančury a pouze Papageno Jiřího Brücklera vytvořil i herecky přesvědčivou figuru.
Dirigent Jaroslav Kyzlink taky dvakrát nepřispěl k záchraně debaklu, autorova božská hudba teče jako voda z kohoutku, bez odstínění, dynamiky a plastičnosti.
Flétna se sice na jevišti objevila, ale kouzelná nebyla ani omylem. Japonští turisté v řadě za mnou ovšem poté, co si všechno vyfotili, ječeli při děkovačce: Braví! Kdybych měl udělit kritické hvězdičky, tak s bídou dvě, s přihlédnutím k výborným sborům pod vedením Martina Buchty a Adolfa Melichara.
Skončím, kde jsem začal, zase ve vlaku. Kde jinde než na cestách po vlasti bych učetl více než osmisetstránkovou vynikající publikaci nakladatelství Paseka Lidová kultura, která vyšla v rámci tematických svazků Velkých dějin zemí Koruny české. Tým vědeckých pracovníků Etnologického ústavu Akademie věd pod vedením Lubomíra Tyllnera ji pojednal od raného středověku po současnost, líčí kulturu zemědělského venkova, zkoumá kulturu národnostních menšin, architekturu, lidová řemesla, stravu, odívání, ale také samozřejmě obyčeje, slovesnost, hudbu, tanec a divadlo, jemuž se věnoval Luboš Kafka. Takže ji ber jako obligátní tip.
TVŮJ JAN REJŽEK
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zuzana Chvatíková
(Toto se nevztahuje k výše uvedenému článku, je to jenom noticka)
Dnes před 50 lety zemřel Václav Hrabě.
05.03.2015 (22.23), , Trvalý odkaz komentáře,