RECENZE: V životě stále hledáme útočiště

Před pár lety (2019) se v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu v Desfourském paláci představila Anežka Hessová se svým pozoruhodným životním příběhem v autorském představení Můj Hood. V polorozpadlém paláci jsme tehdy putovali několika místnostmi, prohlíželi si artefakty z Anežčiny minulosti, a nakonec jsme usazeni v zaprášené místnosti sledovali příběh setkání dvou kamarádek, které se léta neviděly. Jejich setkání se tak stalo konfrontací dvou velmi rozdílných světů. Anežka tehdy hrála a tančila společně s tanečnicí a performerkou Evou Starou.

FOTO A studio Rubín

Bylo to jen jednou, a tak se mohlo zdát, že tento jedinečný příběh skončí v zapomnění archivu festivalu. V plánu ovšem bylo, že se tato performance vrátí k divákům v A studiu Rubín… Mezitím se toho stalo mnoho, Anežce se narodila holčička a celým světem se přehnal covid, během něhož se odehrála online premiéra. Až letos konečně došlo k premiéře nové verze v A studiu Rubín pod vedením stejné režisérky, tedy Lucie Ferenzové, kde se vedle Anežky Hessové představila tanečnice Kamila Mottlová a herec-muzikant Petr Šmíd. Osud inscenace je ovšem nadále nejistý, protože bez grantu nejsou prostředky ani na malé výdaje. Nicméně se blýská na časy, představení se prozatím ujalo A studio Rubín a bude tu k vidění 31. března a 1. dubna.

FOTO A studio Rubín

Anežka Hessová je performerka, herečka, tanečnice, choreografka a hudebnice. A všechny tyto profese divákům v představení nabízí. Kromě perfektního zvládnutí tance kathak, který studovala přímo v Indii, má za sebou úspěšné studium herectví na Vyšší odborné škole herecké a hostování v rozmanitých typech divadel, od Nové scény Národního divadla po miniaturní Studio Citadela. Má za sebou přes 30 premiér, nicméně právě Můj Hood je nejosobnější. A to navzdory tomu, že základní inspirace vychází z knihy Zsuzsy Bánkové Světlé dny. Autorskému projektu, který vypovídá o neobyčejném dětství plném radosti, dobrodružství, ale i samoty až izolace od okolí, dala protagonistka nejen osobní tón, ale i správnou energii, esprit a charisma. Její originální storytelling, jímž vtáhne diváky do zákrutů svého života, začíná na baru Rubínu, kde si můžete prohlédnout autentické zápisky a obrázky z jejího dětství a raného mládí (sama si dokonce vydávala časopis!). Poté se přestěhujeme do sálku, v němž se odehrává setkání dvou kamarádek, které se léta neviděly – něco je sice spojuje, ale zároveň mezi nimi kvůli rozdílným životním zážitkům vyrostla zeď, či spíše zídka, kterou není lehké překonat. Hessová dokáže zaujmout svou všestranností, s jistotou zvládnutým tancem, hrou na harmoniku a zpěvem, ale i její herectví podpořené autenticitou osobních zážitků a rozporuplných pocitů hraje v produkci podstatnou roli. Kamila Mottlová jako její jevištní partnerka má sice o něco méně prostoru než protagonistka, ale je jí výbornou sparingpartnerkou v akci i dialogu. V jevištním triu navíc figuruje Petr Šmíd, který tentokrát před výrazným hereckým vkladem vložil energii do hudební produkce, dotvářející atmosféru představení. Název Můj Hood lze chápat/přeložit jako „moje útočiště“ / „můj domov“ a něco takového se v životě stěží hledá. Na konci představení zadní projekce nabízí jako alternativu pro hrdinku neutrální přírodní krajinu… Nicméně my diváci v přítomnosti energeticky dobře vyladěného tria performerů pocítíme jemně nostalgickou a zároveň příjemnou jistotu útočiště i v malostranském podzemním sálku A studia Rubín.

Lucie Ferenzová, Anežka Hessová, Eva Stará, Kamila Mottlová & Collective Coller: Můj Hood. Režie Lucie Ferenzová, Jindřiška Křivánková a kol., scéna Jana Hauskrechtová, Andrijana Trpković, kostýmy Andrijana Trpković, hudba Petr Šmíd, choreografie Kamila Mottlová, Anežka Hessová, pohybová a choreografická spolupráce Eva Stará, Jindřiška Křivánková. A studio Rubín, premiéra 12. prosince 2024.

Zdroj náhledového obrázku A studio Rubín.