RECENZE: Tygře vstávej, je čas žít!

V určitém věku se téměř každý domnívá, že mu patří svět – hýří, miluje, cestuje a vychutnává tresť života, se vším, co bere i dává. Když pak nastoupí do zaměstnání, založí si rodinu a jeho vnitřní zvíře krotne, utichá, až u mnohých zmizí nadobro. Což není případ Thomase Tracyho, hlavního hrdiny románu Tracyho tygr Williama Saroyana, který se svého tygra vydá hledat okamžitě, když mu jednoho dne uteče. Příběh milovaný americkým i českým publikem, jenž se na prknech českého divadla sporadicky objevuje již od roku 1992, uvádí v letošním roce Divadlo D21 pod taktovkou Petera Chmely v rámci sezóny nesoucí příhodný název „Z(a)tracený mládí!“.

Ocitáme se v polovině minulého století v New Yorku – ve městě bujícím kriminalitou a senzacechtivými novináři, od nichž přijde zpráva o uprchlém tygrovi terorizujícím ulice města. Na scénu se tak dostává Thomas Tracy (Jakub Jelínek), domnělý majitel zvířete, a začíná kolotoč pátrání a vyšetřování, během nichž se pozvolna objasňuje i spletitá síť příběhů tvořících Tracyho život, který publikum vede až k nalezení ztraceného tygra.

ZDROJ Divadlo D21

Již původní Saroyanovo dílo pracuje se strohým a prostým jazykem, který autor dramatizace Jiří Roth v divadelním podání plnohodnotně zúročil. Znatelné je to především v „přestřelkových“ komediálních dialozích podpořených Chmelovým citem pro timing, díky čemuž má inscenace svižné tempo a hladce plyne. Roth se společně s Kristýnou Tejmarovou podílel i na dramaturgii, která si díky využití rámcového příběhu výše zmíněného policejního vyšetřování otevírá prostor pro zkoumání současných témat jako je vliv médií. S tím souvisí i opakované „narušování“ hlavní dějové linie bulvárními vstupy kamelotky Stely Chmelové, která informacemi o vývoji vyšetřování umožňuje nenásilné časové skoky, ale zároveň poukazuje na to, jak novináři mohou pokřivovat pravdu a ovlivňovat policejní vyšetřování.

Mediální vliv lze v rámci inscenace vnímat spíše jako vedlejší téma ve srovnání s hledáním tygra coby symbolu vnitřní svobody, vitality či vlastní nespoutanosti a touhy po životě. S interpretací tohoto symbolu je to však podobně jako například u Malého prince Antoina de Saint-Exupéryho – pro každého ztělesňuje něco jiného. Chmela proto ve své inscenaci taktně nechává interpretační pole značně volné. Pomyslná hranice mezi skutečným a smyšleným tygrem zůstává rozmlžená, inscenace si totiž pohrává i s rovin ou, v níž je hlavní hrdina pouze pomatencem. Jediné výraznější vodítko vysvětlující ono domnělé šílenství se publiku dostane v závěrečné scéně, kdy dva policisté (ztvárnění Samuelem Neduhou a Petrem Pochopem) přistoupí na Tracyho plán přehrát si jeden důležitý životní okamžik a na závěr celé dobrodružné eskapády tygra opravdu spatří.

ZDROJ Divadlo D21

Společné pátrání po Tracyho tygrovi značně zpestřuje výprava Agnieszky Páté – Oldak, která si pohrává s komiksovou estetikou. Scéna je totiž koncipována coby rozměrné bílé plátno v podobě zvětšené siluety města s vyvýšeným prostorem a schůdky v popředí. Tato chytře vymyšlená a prostá koncepce umožňuje hercům během mžiku změnit prostředí, a to především díky plátnu, které Pátá – Oldak využívá jako projekční plochu – před očima se nám tak střídají novinové výstřižky s prostě černobíle ilustrovanými obrazy jednotlivých prostředí, v nichž se zrovna nacházíme. V podobném duchu jsou laděny i ležérní kostýmy, u nichž dominuje žlutá barva sloužící jako odkaz k důležité postavě Laury Luthyové, která se (obdobně jako tygr) nikdy neobjeví.

Vedle vizuální poutavosti a divácky příznivé formy však nelze opomenout jeden výjimečný faktor, kterým je umně zvolený herecký ansámbl. Často se stává, že se v inscenaci objeví jedna či dvě výrazné herecké osobnosti stojící za vypíchnutí, ale v případě Tracyho tygra exceluje všech pět členů. Jistě, Jakub Jelínek coby hlavní hrdina se svýma uhrančivýma, průzračně modrýma očima a projevem, v němž se zračí neposkvrněná a laskavě naivní duše (tak jako u postavy Malého prince) jednoznačně okouzluje, ale bez opory svých tří mušketýrů a jedné Milady, by se magická atmosféra rozplynula v plytké vyprávění. Na jevišti se nám před očima střídají svébytné, herecky precizně vystavěné plastické charaktery, které (se) baví zdařilou a zábavnou vztahovou dynamikou.

Tracyho tygr patří k další zdařilé adaptaci klasických děl D21, a to nejen díky tvůrčí souhře Rotha s Chmelou, která vdechla inscenaci potřebnou lehkost a magičnost. Také z ní vyvěrá upřímný herecký entuziasmus, který umožňuje ponořit se do příběhu natolik, že by snad mohl probudit i ztraceného tygra v nás.

William Saroyan a Jiří Roth: Tracyho tygr. Režie: Peter Chmela, překlad: Jiří Josek, dramatizace: Jiří Roth, dramaturgie: Kristýna Tejmarová, Jiří Roth, hudba: Zdeněk Dočekal, výprava: Agnieszka Pátá – Oldak, pohybová spolupráce: Magdalena Čaprdová. Divadlo D21, premiéra: 28. února 2025. (Psáno z reprízy 4. 4. 2025.)

Zdroj náhledového obrázku Divadlo D21.