Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Raport o Reportu 2015 – 24. ročník rozhlasové přehlídky Report

    Ve dnech 2.–4. listopadu proběhla v Koutech u Ledče nad Sázavou soutěžní přehlídka náročné rozhlasové publicistiky a dokumentu Report 2015. Pořadatelem je zapsaný spolek Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, otevřená, nezávislá platforma rozhlasových tvůrců v nejširším slova smyslu (autorů, dramaturgů, režisérů, interpretů, autorů hudby, zvukového designu, teoretiků, studentů vysokých uměleckých škol a rozhlasových příznivců).

    Snímek z 24. ročníku  soutěžní přehlídky Report  FOTO ARCHIV ROZHLAS

    Snímek z 24. ročníku soutěžní přehlídky Report FOTO ARCHIV ROZHLAS

    Publicistika ve znamení posluchačské pohody a zoufalých situací

    Přehlídka publicistických pořadů měla výrazné předznamenání, protože 30. října zemřela Věra Šťovíčková-Heroldová, která patřila v šedesátých letech 20. století v zahraniční redakci Československého rozhlasu k nejvýznamnějším reportérům. Po srpnové okupaci v roce 1968 byla z rozhlasu vyhozena. Účastníci Reportu si ji připomněli legendární reportáží o krvavé demonstraci v Jemenu.

    Publicistika na rozdíl od dokumentu vládne jednoduššími prostředky, za to by však měla být pronikavá a aktuální. Do oboru patří i magazíny a kritické kluby, a také chytře a do hloubky vedené rozhovory ze studia: žádné takové formy však na letošní Report autoři nepřihlásili. Aktuálními problémy se zabývaly jen pořady laděné sociálně, z nichž jeden (Nejsem žádná Matka Tereza Dagmar Misařové) se věnoval domácímu hospicu a jeho energické prosazovatelce. Druhý pořad (Autisté Márie Pfeiferové z Českých Budějovic) vypovídal o zoufalé a neřešitelné si­tua­ci rodin s autistickými dětmi, které vyžadují zcela zvláštní péči a pro něž nejsou školy ani stacionární zařízení, která by rodičům umožnila alespoň minimum odpočinku a zotavení. Pomáhá společná rodičovská iniciativa, ale zdaleka nestačí. U témat, jako jsou hospic nebo autisté, je rozhlas optimálním zprostředkovatelem problémů, jako auditivní médium je diskrétní, vede rychleji k jádru věci bez doslovných obrazů výstředního chování nebo utrpení. Náročné publicistické pořady na stanici Českého rozhlasu Dvojka předcházejí diskusi, kterou však auditorium Reportu při poslechu postrádalo. Autorky pořadů i dramaturg se svěřili, že debata mnohdy k publicisticky pojednanému tématu nic nepřidá. Vina ovšem padá na programové schéma Dvojky, v němž se o závažných tématech hovoří v čase před půlnocí – kdo půjde diskutovat do rozhlasu v době, kdy je pravděpodobné, že mu poslední metro domů ujede?

    Naléhavě a nečekaně aktuálně zapůsobil pořad režisérky Hany Kofránkové Kdo zachraňuje jednu duši, zachraňuje celý svět, věnovaný jubileu evangelického kazatele a pacifisty Přemysla Pittera a vysílaný pro změnu příliš časně ráno na Nový rok. Zazněla v něm zvuková stopa filmu Tomáše Škrdlanta, na němž Hana Kofránková spolupracovala, záznamy z rozhlasového archivu i z komponovaných pořadů natočených dříve. Pořad silně apeluje na humanis­mus a úctu k člověku bez ohledu na jeho národnost (v tomto případě jde o Pitterovu péči o děti nejen židovské, ale i o děti rodičů z internačních táborů pro Němce po skončení druhé světové války). Kompozice byla vytvořena výrazně uměleckými prostředky, jak to odpovídá tvůrčímu naturelu režisérky rozhlasových dramat, a v současné diskusi o uprchlících připomněl zásady křesťanského humanismu.

    Rekreačně laděný pořad Tomáše Černého Karel Čapek pohromou stižený se točil kolem cesty dvou nadšenců po Anglii automobilem značky Škoda Popular. Byl připraven pro Víkendovou přílohu stanice Vltava a sestával z citací Čapkových Anglických listů a promluv a vyprávění automobilisty-veteránisty. Autor chytře pracoval s absencí přímé reportáže z jízdy po Anglii (s čímž by si vizuální médium neporadilo). Dvě různá hodnocení událostí manželským párem cestovatelů ex post bylo zdrojem humoru i jistého napětí.

    Ani pořad reportéra tvůrčí skupiny zpravodajství Ľubomíra Smatany Sedm vajec v Bratislavě (pro rubriku Zaostřeno na konečně plnoformátové stanici mluveného slova Plus) se ne­dotkl ničeho žhavého: šlo o případ, kdy student stavební fakulty v Bratislavě na protest proti totalitnímu panování KSČ v Bratislavě vrhal v osmdesátých letech 20. století vejce na tribunu se stranickými představiteli a byl za to odsouzen. Tentýž muž se v téže době setkal na letišti s Michailem Gorbačovem, o čemž slovenský rozhlas pořídil reportáž: nyní, po letech, kdy žije už dlouho v USA, navštívil Bratislavu a reflektoval svůj tehdejší čin. I tento pořad byl v podstatě zábavný.

    Závažnou světovou aktualitu hleděl více méně publicistickými prostředky postihnout jen pořad Terezy Hronové z Člověka v tísni Zažila jsem zemětřesení v Nepálu. Pořad byl zařazen do kategorie Dokument (pořady přihlašují do kategorií autoři sami) a přes mnohou nedokonalost působil silně autorčinou přítomností na místech katastrofy. Ostatně – velice se podobal reportáži Věry Šťovíčkové z Jemenu.


    Komentáře k článku: Raport o Reportu 2015 – 24. ročník rozhlasové přehlídky Report

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,