Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Rakovnický komisař Delfín aneb Recenze tříkrálová

    Málo platné, o Vánocích je český člověk lačný něčeho barokního, i kdyby si Chtíc, aby spal měl s jindřichohradeckým hospodským Adamem Michnou z Otradovic zazpívat sám. Nebo jeho Nebeští kavalérové? To ochotníci uzpívali ještě v televizním F. L. Věkovi za řízení R. Brzobohatého v titulní roli; já už těžko. A tak nezbývá, než nakupovat u odborníků; konečně posledním titulem, který jsem dramaturgoval v ÚLD na podzim 1989 byly České Vánoce v režii K. Makonje, takto Komedie o hvězdě tehdy zakázaného čerpače vod Jana Kopeckého. Do jejich zkoušení – hrál jsem „černého vzadu“ a pískal flétnu pod vedením Dušana Jurkoviče – přišel kýžený Listopad jako ten nejkrásnější vánoční dárek mého života.

    Theatrum Mundi aneb Barokní podvečery. Repro archiv Collegium Marianum

    Dnes, po dvaadvaceti letech, je to slavná Rakovnická vánoční hra (1684) v dramaturgické úpravě Buchet a loutek (zal. 1991) za hudebního doprovodu souboru Collegium Marianum (zal. 1997) a hudby 17. a počátku 18. století – Felixe Kadlinského (1613-75, Zdoroslavíček), G. Tricarico (1623-97, Ciacionna) ad. včetně v programu kupodivu neuvedeného A. Michny z Otradovic (Česká mariánská muzika, tiskem 1647).

    V nádherném barokním sále s relativně nízkým malovaným stropem začíná standardní koncert barokní vokální hudby v tzv. autentické interpretaci; na nízkém pódiu je ovšem „navíc“ rozsáhlý stůl s tradičním rodinným loutkovým marionetovým divadélkem, zjevná pietní replika.

    Collegium Marianum hraje a zpívá, vánoční nálada se rozléhá sálem, za barokními okny se setmělo. Nejsme však v sedmnáctém století. The show must go on! Ne náhodou je ale baroko ze všech evropských uměleckých slohů, které tu byly, ten nejdivadelnější, na náhodou se činohra německy řekne Schauspiel, zatímco ve většině ostatních evropských jazyků je to obligátně cosi s dramatem: drama (angl., špan.), théatre dramatique, dramma (it), teatr dramatyczny, dramatíčeskij těátr. Na zrak i sluch simultánně a synteticky útočí celá struktura vjemů. K hudbě a zpěvu přidává se odkryté jeviště i s širou předscénou, prázdná luneta za jevištěm pod barokně malovaným stropem místnosti, sloužící jako ekran promítané barevné barokní reprodukce. Hledištěm je za zpěvu nesen cca 30 cm vysoký, zespodu svícený drátěný anděl.

    Tři škrholovití pastýři se postupně dozvídají tu velikou novinu. Snímek archiv B+L

    Vlastní loutky jsou výtvarně tradiční marionety na drátě, pro toto jeviště záměrně předimenzované (hlavy až těsně pod sufitami). Tři škrholovití pastýři se postupně dozvídají tu velikou novinu, komentují ji a pak odcházejí vinšovat Jezulátku. Mezi tím semelou kdeco, na jevišti i na forbíně.

    Hlavní problém: jak uchránit stádo před vlkem. V gejzíru fantazie se uplatní improvizace Buchat a loutek, do hlavní role se dostává ovčácký pes jménem Delfín. Na jevišti probíhají honičky vlka se psem i s kolektivním hrdinou – ovcemi. Vše za zvuků baroka. Tu zazní v názvucích Ježíšku, panáčku…, tu Narodil se Kristuspán – ta opakovaně.

    Animace i mluvení jsou stylizovaně amatérské, ale zároveň patetické, tedy obvyklá sebeironie Buchet a loutek, jejichž herci jsou samozřejmě ve skutečnosti virtuózní.

    Protihru reprezentují tři králové, přinášející své dary v barokní truhle. Oproti nim pastýři je vezou na dřevěném kolečku, po moravsku kotouči, po rakovnicku radvanci (jezdil jsem do Rakovníka k babičce, tak to vím). Ve vrcholné situaci se pastýři – v duchu rakovnické hry – zhádají s králi, komu že patří Ježíšek; na jevišti jsou teď malé, cca 12 cm vysoké loutečky, nastává mela připomínající tu medializovanou  loňskou z Betléma, jenom  se tu perou loutkoví pastýři s loutkovými králi, a ne pravoslavní s arménskými kněžími.

    Závěr je ovšem smírný, vše vyústí v „tableau  vivant“ – živý obraz: Betlém. V sále se rozsvěcí, publikum se přidává zpěvem z not, rozdávaných na letáčcích před představením. Kdo tu vlastně koho doprovázel, hudba divadlo nebo naopak?

    Buchty a loutky + Collegium Marianum: České Vánoce. 11. cyklus koncertů staré hudby: Barokní podvečery. Knihovní sál býv. kláštera Servitů, Praha. 29. prosince 2011.


    Komentáře k článku: Rakovnický komisař Delfín aneb Recenze tříkrálová

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Pardon: muzikant Jurkovič je Pavel. Dušan byl architekt – secesionista.

      28.03.2013 (9.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,