Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Psáno rukou otrlou (No. 4)

    Víno, ženy, krev!

    Úvod nedělního konce 16. ročníku FOD svou náruč programovou rozevřel i dětem. Tedy přinejmenším robotům ukrytým v diváckých duších, a zcela jistě i té mé. V rámci populárního formátu Aero naslepo pro otrlé se totiž servíroval soc-halucinační ústřel Monstrum z galaxie Arkana, jenž léta páně 1981 vznikl ve spanilé koprodukci Jugoslávie a Československa.

    Film, který svou tvůrčí spoluúčastí zaštítili mj. Miloš Macourek či Jan Švankmajer rozrazil hráze mé vlastní nostalgie. Poprvé a naposledy jsem jej totiž viděl coby zhruba devítiletý během letních prázdnin v improvizovaném vesnickém kině v jihočeských Doudlebech, a tato projekce se do mého mladistvého směřování otiskla s podobnou razancí, jak do Tokia Godzilla. Z tehdejšího otřesu sice po letech zbyl jen uvolňující smích z umělecké symbiózy české konformity a jugoslávského hedonismu, logicky inklinujícího ke kolektivní nahotě, a moje obskurní představa, že ústřední hrdina formálně neukočírované fantasmagorie je vzdálený příbuzný postavy Ladislava Županiče z Arabely, v hledačích nečekaných souvislostí však snímek může vyvolávat překvapivé reminiscence na literární tvorbu Stephena Kinga (postupné prosakování literátovy zjitřené fantazie do fádní životní reality), či sovětské kopie západních filmových space oper. Dryáčnické herectví Heleny Růžičkové, osobitá Augustova interpretace podstaty myslivecké vášně či připomínka někdejších lolitovských půvabů Ivany Andrlové jsou okrasnými blumami na časem okoralé zemlbábě. Šíp do komory srdeční otrlého slepce!

    Druhý úder festivalové neděle svou letošní písní labutí zasadili live dabingoví ďábli Samanthy Bifidus, kteří na Galaktickém ničiteli Bretta Pipera (Battle for the Lost planet resp. Galaxy, USA, 1986), nenechali jednu notu v osnově, a tympán na tulipánu. Velmi dobře udělali, protože originální podoba počinu samozvaného sci-fi kreatora příliš důvodů k bujaré radosti neskýtá. Zvěřinový čardášek sehraného tria však naštěstí hladce zteče i pekelnosti zvíci Modrého kódu a kladného hrdinu jest schopen udělat i z Lucie Vondráčkové, a tak za decentního přispění vepřového hitu těšínské jeansové nohavice opět k zázraku zrození rozkoše došlo. Hosana!

    Mezinárodní den žen byl následně s grácií oslaven nejen závěrečnou bohatou tombolou i dražbou, ale především domácí veřejnou premiérou filmu Zlatíčko (Darlin‘, USA. 2019), v němž režijně debutující herečka Pollyanna McIntosh navázala na v otrlých kruzích dávno zkultovnělou Ženu (The Woman, USA 2011) žánrového reformátora Lucky McKeeho, jež vychází z literárního odkazu klasika moderního hororu Jacka Kechuma. Pokračování sice zdaleka hledí na formální vybroušenost i sociální kritičnost svého předobrazu, jeho předností je však dráždivá kombinace coming of age dramatu s kanibalskou hostinou a černou girl power komedií, jež energicky rozehrává nelítostnou symfonii kolektivních společenských traumat, a zdatně přitom herce vede k nepovrchním výkonům. Šťavnaté finále vyvolalo hlad, jenž byl okamžitě ukojen kosmicky pestrobarevnými lukulskými hody, jimiž se uzavřely vody nad hlavní částí 16. ročníku Festivalu otrlého diváka.

    O situaci kolem náhradních termínů plánovaných festivalových ozvěn v Brně, Olomouci a Králové Hradci vás budu informovat v seriálovém epilogu, jenž bude věnován snímkům, z úvodních dní FOD, které jsem bohužel absolvovat nestihl, a dosleduji je tedy v skrytu domácím. Otrlosti zdar!


    Komentáře k článku: Psáno rukou otrlou (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,