Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Průlety Letní Letnou 2013 (No. 2)

    Podle online dostupných informací i slov ředitele festivalu Jiřího Turka se jubilejní desátý ročník Letní Letné neliší od předchozích tematickou či žánrovou nabídkou, měl by divácky oslnit a jubilejní výročí oslavit pestřejší nabídkou inscenací největších hvězd nového cirkusu. Na programu však nejsou pouze Les Colpolteurs či Cirkus Cirkör. I podle zájmu diváků je vidět, že řada z nich se nenechala zlákat pouze mediální propagací a vydala se na, s nadsázkou řečeno, mírně upozaděné soubory. Podívejme se krátce na některé z nich.

    velvet-blues4

    Róza a Fernando nakonec našli svůj vzájemný cit ve vzdušném prostoru – Velvet Blues FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Nostalgické vzpomínání a nová revoluce

    Název inscenace Velvet Blues souboru Décalages, či konkrétněji umělecké dvojice Seiline Vallée a Salvi Salvatore, evokuje představy o temném zakouřeném baru, skleničce whisky, sametově hebkém hlase černošské zpěvačky a tklivých tónech blues. Ovšem už na začátku představení jsme vyvedeni z omylu navozenou atmosférou smíchu, komična a rozesmátými, i když občas za smutným výrazem skrytými, tvářemi protagonistů. Název projektu odkazuje k událostem a smyslu k tzv. Sametové revoluci z roku 1989. Na tématu bojů za ideály a osobní angažovanosti je postavena celá inscenace, ale toto téma je přizpůsobeno žánru a pohlíženo z pohledu umělců stylizovaných do rolí dvou klaunů, dobře známých z klasického cirkusu – klauna s povahou sangvinika a klauna melancholika, kteří prostřednictvím písňových textů a hereckých skečů budují revoluci lásky. Motiv cesty za láskou a vzájemném sblížení lidí se odráží i v interakci s publikem – od zapojení vybraného diváka (pro klaunku Rózu potenciálního vysněného revolucionáře, až po ztotožnění hlediště s demonstranty z listopadu 1989 prostřednictvím společného zvonění klíči. Různorodé humorné scény jsou doplněny velmi kvalitní akrobacií na hrazdě, šálách a laně, které zapadají do celkového vyznění inscenace jako svěžího a okouzlujícího díla, jenž musí okouzlit každého diváka bez ohledu na vkus či věk. Velvet Blues je příběhem hledání, ať už lásky, či našeho místa ve světě, ale v závěru se ukazuje i ukončení hledání a nalezení odpovědí. Róza a Fernando nakonec našli svůj vzájemný cit ve vzdušném prostoru, vzájemném kontaktu při akrobatických výstupech, při oproštění se od racionality a upřednostnění pohybu a vnímání jeden druhého. Poskytli nám tak návod, jak se můžeme nalézt.

    Profesionalita a experiment, strach i zábava

    FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Pony je malý kůň – perfektní akrobatické umění finské akrobatky Ilony Jäntti FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Inscenace Pony je malý kůň má být podle anotace „inspirována tradičním cirkusem a představami, které si lidé stále s kočovným cirkusem spojují.“ Především se však jedná o předvedení dokonalého akrobatického umění a nadání finské akrobatky Ilony Jäntti. V její poctivě a nápaditě propracované choreografii, ponechávající prostor pro improvizaci, bylo sice možné vysledovat příběh či odkazy na určité reálie, ale mnohem příjemnější bylo bez dechu sledovat, co nám v příštích vteřinách ukáže. Jaké originální kreace se mohou vytvořit ve vzduchoprostoru – za pomoci šál a kruhu. Kam až lze posunout hranice fyzických možností. Ilona Jäntti rozehrává svou energií nabitou pohybovou hru, připomínající svým obsahem a strukturou choreografie z oblasti moderního tance, zde mnohem dynamičtější a přitažlivější. Zážitek, kterých není mnoho.

    Jana Korb v proketu Frau Vladusch FOTO JAN STAREK

    Jana Korb se specializuje na závěsné disciplíny. FOTO JAN STAREK

    Ve druhé části se nám představila se svým novým projektem akrobatka Jana Korb. První hoře je akrobatickou adaptací stejnojmenné povídky Franze Kafky o akrobatce, která se rozhodla žít na hrazdě. Jana Korb nám vypráví tragikomický příběh své postavy, příběh plný osamění, ale i štěstí vyvěrajícího z nalezení skutečného domova, o touze po druhé hrazdě a tyči. Zatímco projekt Ilony Jäntti jsme charakterizovali jako vzdušnou podobu moderního tance, v případě inscenace Jany Korb můžeme, opět s trochou nadsázky, mluvit o vzdušném divadle. Celý příběh se odehrává na hrazdě, kde nechybí ani rekvizity – polštáře, stolek s květinou, košík s knížkami, zavěšenými na laně. Interpretka ve své adaptaci upřednostnila herecké podání před akrobacií, pro kterou nezůstalo příliš prostoru. Což ovšem není na škodu, Jana Korbová se vyznačuje velmi výrazným hereckým talentem, což ocenili i diváci bouřlivým aplausem během celého představení.

    Obě umělkyně nám ukázaly, jaká pestrost a rozmanitost se skrývá pod někdy trochu sporným až zavádějícím pojmem nový cirkus a různorodé cesty, jakými se akrobati a akrobatky mohou vydávat.


    Komentáře k článku: Průlety Letní Letnou 2013 (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,