Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Protože tento stát vrátím občanům

    Tento text vzniká v den, kdy se povedlo nasbírat 88.388 podpisů od občanů z celé České republiky pod petice k mé kandidatuře. Bez sponzorů, billboardů, placených brigádníků. Za pouhé dva a půl měsíce. Je to důkaz probuzení občanské společnosti, která v přímé volbě vidí naději.

    Iniciativa za mé zvolení vznikla spontánně. Dřív, než jsem o kandidatuře začal sám uvažovat. Přisli s ní mladí lidé a nedivím se, že právě mezi nimi – a nejen mezi nimi – nachází velkou podporu. Je to generace nezatížená minulostí a předsudky. Není lhostejná. Chce být slyšena. Je nositelem budoucnosti a naděje. Je pozitivní energií. To mi běželo hlavou, když jsem zvažoval pro i proti. Pozitivní energie je motivem.

    Nejsem zatížen vazbami na jakékoli zájmové skupiny. Politiku nechápu jako cíl, ale jako prostředek. Prezident volený občany musí být jejich autentickým vyslancem ve vrcholné politice. Měl by být veden snahou překlenovat to, co společnost rozděluje, hledat a podporovat co jí spojuje. Znamená to, že úřad takto zvoleného prezidenta nesmí být mocenským centrem vymykajícím se principům parlamentní demokracie.

    Dosud jsem k vyjádření postojů používal jazyk symbolů ve své tvorbě. Nemám po kapsách instantní názory a recepty na všechny problémy, abych se zalíbil. Bylo by podvodem okouzlovat voliče dokonalým přehledem ve všemožných oborech lidského konání a tvrdit, že jako prezident budu mít klíče ke všem dveřím. Nejsem vševedoucí a nemyslím, že by takovým prezident měl být. Stejně tak není tím, kdo se postará o blaho všech a pokud to někdo očekává, je fér říci – tohle já nabízet neumím.

    Co ale nabídnout chci, je usilí o obnovu etických a duchovních hodnot této země, které jsme poztráceli. Stejně tak vnímání státu, jako majetku a nástroje občanů, nikoli jen úzké skupiny mocných. Mými prioritami jsou vzdělanost, kulturnost a tolerance. To je základ všeho. V tom všem si musíme umět jít naproti. Všichni myslící lidé.

    Vladimír Franz

    ///

    Vladimír Franz se narodil 25. května 1959 v Praze v rodině elektroinženýra a zdravotní sestry. Jeho vztah k umění možná předurčil zajímavý rodokmen. Dědeček Vladimírovy maminky byl strýcem světově uznávaného výtvarníka Jiřího Trnky.

    Po absolvování gymnázia studoval v letech 1978 až 1982 Právnickou fakultu UK Praha. Současně přitom soukromě studoval malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. Na počátku 80. let byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.

    Vysokou školu sice absolvoval s titulem doktor práv, ale dobrovolně se rozhodl této profesi nevěnovat. Praxe totalitního práva ho nikterak neoslovovala. Přitahovalo jej umění a vůle prosadit se v této oblasti, ve které spatřoval ostrůvky nezávislosti. Bez – v té době – vyžadovaného formálního vzdělání v oboru a zejména bez členství v patřičných organizacích, to ale bylo velmi složité. Proto se po vysoké škole neváhal živit raději v nejrůznějších dělnických profesích. V polovině 80. let našel uplatnění v učňovském školství, kde se mj. snažil pozitivně působit na tzv. problémovou a sociálně neukotvenou mládež.

    Profesionalizaci v oboru mu přineslo angažmá v tehdejším Divadle pracujících v Mostě, kam nastoupil jako korepetitor a autor hudby spolu se skupinou absolventů DAMU v čele s režisérem Zbyňkem Srbou.

    V současné době působí jako pedagog Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby. Přednáší také na Filmové fakultě AMU. V letech 1996 až 2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Jako pedagog působil i na brněnské FAVU. Profesorem na AMU pro obor dramatická umění – dramaturgie činoherního divadla byl jmenován dne 5. října 2004 ve Velké aule Karolina, a to ke dni 15. října 2004.

    Je šestinásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005, 2006 a 2007) a Ceny Divadelních novin (2001) a ceny OSA (2011).

    Vladimír Franz je rozvedený, je otcem dcery. Jeho současnou partnerkou je fotografka Ida Saudková.

    Jeho majetek tvoří třípokojový byt na pražském Smíchově a stavení v jihozápadních Čechách, které je v rekonstrukci a slouží i jako ateliér.

    Ovládá český, anglický a ruský jazyk.

    Vztah k tetování vyjádřil v jednom z rozhovorů:

    Umění tetování provází lidstvo od pradávna. Kromě původní magické a rituální funkce plní i funkci estetickou. Jistě – estetický názor je věcí každého svobodného jednotlivce. Tetování je projevem svobodné vůle, nikomu druhému nezasahující do jeho svobod. Jde o výraz trvalého a neměnného rozhodnutí stát si za svým, a to v dobrém i zlém. Vím, že otázek na toto téma je mnoho a jistě jich bude mnoho i nadále. Chci však dodat, že moje tetování je výsledkem dlouhodobě promýšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli.

    Odpověď na dotaz Snad každého, kdo vás zná, napadla při oznámení vaší případné kandidatury otázka: ´Jaký ohlas by “nevšední” vzezření tohoto muže způsobil například na mezinárodní scéně?´ Co vy sám soudíte o tom, jak by se vaše potetovaná tvář vyjímala v prezidentském úřadě? z rozhovoru pro novinky.cz ze dne 2. 8. 2012:

    Posuzovat lidi jenom podle obalu, slupky? Podstatné je, co je pod ní. Nebo ne? Museli bychom mít hodně nízké mínění o jiných státnících či politicích, pokud bychom předpokládali, že by mě moje tvář měla před nimi diskvalifikovat. Koneckonců díky své tvorbě jsem se s mnohými z nich osobně poznal a nezaznamenal jsem, že by se mnou měli nějaký problém.

    10 důvodů, proč podporovat prof. JUDr. Vladimíra Franze:

    1. Je kandidátem, kterého navrhli sami občané. Myšlenka zúčastnit se prezidentských voleb se nezrodila v jeho hlavě, ale po zralé úvaze vyslyšel nečekaně vysokou poptávku lidí nespokojených se stavem současné politiky i s nabídkou deklarovaných kandidátů.
    2. Nikdy nebyl členem komunistické ani jiné strany, do žádné strany nehodlá vstoupit a necítí se vázán nikým z politického spektra.
    3. Nemá žádné kompromitující vazby na politickou scénu ani na ekonomické struktury.
    4. Není spojen s žádnou korupční aférou.
    5. Je vzdělanou a tolerantní osobností bez předsudků.
    6. Je schopen naslouchat a vést dialog, jeho názory jsou dlouhodobě konzistentní.
    7. K jeho prioritám patří růst vzdělanosti a kulturnosti společnosti.
    8. Svou kampaň chce stavět na tématech souvisejících s obecnou morálkou, vztahy mezi lidmi, důstojném a sebevědomém postavení České republiky ve světě.
    9. Záleží mu na osudu země, v níž se narodil, vyrůstal a vystudoval, země, v níž žije a pracuje. Cítí se být jejím občanem a jako takový odmítá zůstat pasivní.
    10. V případě zvolení nehodlá vytvářet nezávislé mocenské centrum, bude garantem férovosti a dodržování principů parlamentní demokracie i prosté lidské slušnosti.

    Kým Vladimír Franz je:

    • Občanem České republiky
    • Absolventem Právnické fakulty UK Praha
    • Řádným profesorem Akademie múzických umění
    • Českým výtvarníkem a hudebním skladatelem
    • Člověkem citlivým vůči nespravedlnosti
    • Člověkem se smyslem pro humor
    • Člověkem s niterným vztahem k přírodě
    • Člověkem, který se nikdy nepřestal vzdělávat, rozšiřovat své vědomosti a schopnosti
    • Člověkem schopným naslouchat druhým
    • Člověkem, jemuž nebyl a není lhostejný osud země, v níž se narodil, vyrůstal a vystudoval, země, v níž žije a pracuje

    Kým Vladimír Franz není:

    • Nebyl a není členem žádné politické strany
    • Nebyl a není součástí zájmových skupin, které kdy usilovaly o zákulisní ovládnutí moci
    • Nestál nikdy u předražených státních zakázek
    • Nebyl a není extremistou

    /pro i-DN zpracoval hul/


    Komentáře k článku: Protože tento stát vrátím občanům

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „Kým Vladimír Franz není: Nebyl a není extremistou.“
      Extremista není, resp. neměla by být žádná apriorní nadávka. Extremista je výjimečný člověk, který žene věci do krajností, ať už v negativních nebo v pozitivních. aspektech.
      Extremisté byli z tohoto hlediska Jan Hus, Jeroným Pražský, J.A. Komenský, T. G. Masaryk (jak v kauze Rukopisů, tak v Hilsneriádě), Fr. Kupka, Max Brod, L. Janáček, bratři Mašínové i jejich otec, farář Toufar, Jan Palach, Jan Patočka, P. Wonka, I. M. Jirous, a konec konců i V. Havel. Extrémní obhájkyní práva je Iva Brožová, která vítězně vedla 5 procesů proti prezidentovi a ministrům ČR. Ti všicni a jim podobní jsou extremisté, před kterými se hluboce skláním.
      Pak je tu ovšem i extremismus negativní, který reprezentují především ti, kteří se snaží násilím povalit demokracii, komunisté, nacisté i fašisté, teroristi, anarchisté i skinheadi. Těch se bojím a kladu jim v mezích svých možností odpor.
      V. Franz zajisté politickým extremistou není. Velice si jej vážím nejenom jako umělce, ale i jako muzikologa (kdysi jsem u něj objednal i heslo „scénická hudba“ do svého slovníku, které mi i písemně slíbil napsat).
      V. F. je ale extremistou estetickým, jeho vzhled je záměrně extrémní. Nic proti tomu, ale pro politickou kariéru v demokratické zemi to vhodné není a pro funkci prezidenta už vůbec ne. Jeho kandidatiuru považuje většina občanů za recesistickou provokaci, znevažující prezidentský úřad a podle toho také dopadne. Stejně jako T. Fischerová se ani náhodou nedostane do druhého kola.
      Není to vše námaha hodná lepší věci? Opravdu si ti všichni aktivisté obou kandidátů – umělců – myslí, že mají šanci? Co tím sledují? Zesměšnění divadelníků před celým národem?
      Na procentech po prvním kole uvidíme, kolik % voličů je vzalo vážně. Tipuji, že dohromady nedostanou ani 10%.
      Cožpak tu nejsou slušní, opravdu nadějní kadidáti, jako J. Dienstbier nebo Z. Roithová? Proč raději nepodpořit je?

      11.11.2012 (7.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      S přímou volbou presidenta
      nemá naše společnost zkušenosti, tak je otázka, jak ji vnímat. Pro mne je první kolo a poměrně velké spektrum kandidátů, z nichž mnozí na hranici 5% volitelnosti, spíše zkouškou tolerantnosti a otevřenosti (či extremismu ve smyslu nacionalismu a xenofobie) české společnosti. Proto jsem pro podporu i navenek (člověk nikdy neví) neprůchodných kandidátů a jsem rád, že Fischerová s Franzem dostatečný počet hlasů pro kandidaturu sehnali. Rozhodovat bude až druhé kolo, kde už bude třeba používat i racionální posuzování podpory toho či onoho kandidáta. Nevěřím, že se dá domluvit na jednom „průchodném“ kandidátu a toho většinově podpořit.

      11.11.2012 (14.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Učebnice říkají,
      že v prvním kole přímé volby hlasují voliči pro toho, koho chtějí, a ve druhém proti tomu koho nechtějí.
      Bývá to tak ve Francii, je to tak při našich volbách senátních a bude to tak i při těch presidentských. Samozřejmě, když se nikdo nepokusí určitý elektorát sjednotit, tak roztříštěné hlasy v I. kole propadnou.
      Zkušenosti jsou právě ze senátních voleb. Tam, kde se několik stran dohodlo, např. na Wagnerové nebo na Michálkovi, tito kandidáti prošli. Nevím, proč by se SZ, KDU, příznivci Franze, Fischerové a pod. nemohli domluvit na podpoře jednoho kandidáta, a tak zvýšit jeho naděje na postup do 2. kola.
      Cožpak tam opravdu musím najít jenom exkomunisty? Kdyby postoupil alespoň J. Dienstbier!

      11.11.2012 (16.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nejsem politolog,
      ale to, co navrhuješ, bude podle mne možné až po několikáté presidentské volbě a zkušenosti celé společnosti, co taková volba obnáší a jaký je její dopad (dnes už se třeba velmi těžko probojuje do Parlamentu extremistická strana jako dřív celkem bez problému Republikánská strana Miroslava Sládka).
      Já si teď užívám oné prvotní „volnosti“, kdy se skutečně může ukázat, jaká privilegia v české společnosti převládají, jak je tolerantní či fašisoidní, jakou má paměť apod.

      11.11.2012 (18.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,