Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Proč chodit do divadla…

    …když se člověk může zeptat Rychlíka?

    Více než dvacetiletá systematická práce Zdenka Plachého v oblasti hudebního a scénického experimentu se projevovala ve třech oblastech, které se vzájemně prolínaly a doplňovaly. Jednalo se nejdříve o jeho fungování jako výkonného hudebníka a skladatele, dále šlo o specielně koncipované autorsko-režijní projekty, při kterých dokázal velmi osobitým způsobem přivést ke společnému dílu tvořivé osobnosti a skupiny zcela vzdálených typů a druhů, a nakonec se projevoval jako  organizátor a kurátor alternativní scény.

    Ve všech třech těchto oblastech dosáhl mimořádných výsledků. Jako hráč na klávesové nástroje spolupracoval například se skupinou Dunaj, která patřila ke špičce ve svém žánru. V druhé polovině devadesátých let realizoval řadu rozsáhlých projektů ve spolupráci s velkým počtem brněnských autorů, namátkou jmenuji třeba akci Stmívání v lomu, ve které kromě skupiny Morodochium, vystupoval třeba Pavel Fajt nebo jeden z klasiků naší moderní výtvarné scény Dalibor Chatrný, koncertní projekt Těžké doby bez taktu, v němž přivedl na jediné jeviště představitele české a slovenské alternativní vážné hudby s velkým vojenským orchestrem posádkové hudby Brno, a řadu akcí připravených ve spolupráci s Davidem Šubíkem, Martinem Dohnalem, Petrem Hrbáčem, Jaroslavem Sony Halasem,  Marianem Pallou, Jiřím Valochem i autorskou dvojicí Daněk-Rozbořil (například Přespolní mše, Od GM do MG a další).

    Činnost organizační zahrnovala jednak obdivuhodnou aktivitu spojenou se založením a mnohaletým provozováním klubu Skleněná louka, který se díky němu a jeho spolupracovníkům Davidu Šubíkovi, Lence Plaché a dalším stal respektovaným pojmem české alternativní scény, jednak jako spoluvydavatel časopisu Ticho, jehož zásluhou bylo dokumentováno a reflektováno  množství důležitých hudebních a scénických projektů devadesátých let. Na pomezí organizační a autorské práce se pohybovala řada Plachého televizních realizací.

    Paradoxně právě silný dojem, jímž se Zdenek Plachý vryl do paměti publika i odborníků jako experimentátor, leckomu bránil pochopit, že se jeho vývoj nezastavil. Setrvačnost publika, a to i odborného, je v takových věcech někdy trošinku „obtěžující“. Plachý by ji však měl přijmout jako fakt a uvědomit si, že čas je v tomto případě na jeho straně. Dnes už více než desetiletá spolupráce s kamennými divadly (Plachý je jedním z mála režisérů, který spolupracoval se všemi třemi českými Národními divadly) nese plody a každý, kdo má zájem, může si o jejich skutečné barvě a chuti udělat vlastní představu jednoduše tak, že se přijde podívat na jeho Richarda III., Zaslíbené, Antonia a Kleopatru atd. S lidmi, kteří tak učinili anebo učiní, je možné věcně probírat různé názory. Názor autora tohoto textu na inscenaci Zaslíbení najdete na adrese: http://www.divadelni-noviny.cz/zivy-mytus-a-smerovani-k-synteze/.

    Pochopitelně, když se člověku do divadla z nějakého důvodu nechce, může se přeptat a potom různě srovnávat cizí pohledy na věc, třeba se také něco dozví. Podle našeho názoru však neznalost materiálu v tomto případě nezaručuje objektivitu, nýbrž maximalizuje možnost naprostého omylu. A když pak takový „zpravodaj“ ještě začne pracovat třeba s informacemi  načerpanými při obědě s Břetislavem Rychlíkem, není ani moc divu, že se mu hned derou na mysl taková slova jako „schizma“. Nám připadá přeci jen trochu přehnané a doufáme alespoň, že  autor článku Brněnské schizma I a II měl na mysli spíš něco jako „papežské“ schizma, a ne rovnou to „velké“, při kterém se  rozpadla křesťanská Evropa. To by asi Plachému přisuzoval přeci jen příliš velkou roli v dějinách duchovnosti. Nu, kdoví? Ale jedna věc nám připadá docela jistá už teď. Totiž, že jakékoli úvahy o váhové kategorii Plachého talentu, pocházející z pera člověka, který nikdy neviděl žádnou jeho inscenaci, mají nulovou hodnotu.

    Vyjadřovat se k autorským kvalitám někoho, jehož dílo vůbec neznáme, je sice poněkud začátečnická chyba na novináře tak zkušeného, jakým je Richard Erml, jenomže ono jako by to nestačilo. Text trpí ještě daleko podstatnějším nešvarem. Útočný závěr druhého dílu nelze pochopit jinak, než jako demagogické zneužívání pojmu pocházejícího z oblasti demokratického řízení společnosti. „Hlasování o důvěře“ je totiž institut, který lze uplatňovat pouze za přesně vymezených podmínek. Pokud tyto podmínky nejsou dodrženy, používá se pro podobná jednání jiné slovo. Například  „swarming“ /rojení/ – patologické jednání skupiny vůči výjimečnému jednotlivci, které je v důsledku nebezpečné pro celou skupinu…

    Kdo bude „hlasovat o důvěře“? Kde jsou jaké věcné důvody k tomuto „hlasování“? Doufáme, že to nejsou pseudo- psychiatrické posudky Plachého kondice od „nejhlasitějšího kritika Plachého působení ve funkci“ Břetislava Rychlíka, ke kterým se podle Ermla jako „k meritu věci“ dopracovali po Rychlíkových předchozích „silných slovech“.

    P.S. To s tím „zákazem vstupu“ do divadla pro Marečka je zmatek. Plachý ho nevyhodil, a zatímco zmýlený Milan Uhde protestoval svou nepřítomností v divadle, Mareček seděl na poslední premiéře v první řadě.


    Komentáře k článku: Proč chodit do divadla…

    1. Václav Kozelský

      Avatar

      Když tak čtu ty Daňkovy články,
      tak jediné, co mě napadá, je, kolik že Daněk Plachému dluží.

      16.03.2011 (21.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Daněk

      Avatar

      A už vás jedině tyhle věci napadají dlouho, nebo vás taky někdy napadne něco jiného?

      16.03.2011 (23.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pánové,
      bavme se k meritu věci. Je Plachý vhodný umělecký šéf činohry ND Brno a jaká je pod jeho šéfováním? Názory brněnských diváků a divadelníků jsou – zdá se – radikálně dvoulomné. Proč? Je to jen jiné umělecké vidění světa a divadla (a touha po návratu starých „klidných“ časů), anebo jde o něco jiného? Jaké je vůbec „poslání“ národních divadel jako takových? Je v nich místo na experimenty (jaké?) a je Plachý ještě experimentátor? Překročil nebo překračuje někde meze, které by neměl, anebo zdravě – byť provokativně – rozpohybovává zatuchlé brněnské rybníky? To jsou otázky, které visí ve vzduchu a ty čtu z Ermlovy reportáže i jejího názvu.

      17.03.2011 (10.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Josef Daněk

      Avatar

      Také vítám,
      když se hovoří k věci. Většinou se pak ukáže, že názory ani v Brně ani nikde jinde nejsou nijak zvlášť dvojlomné , ale prostě jednoduše pestré. Na Plachého, na Mahenku, na počet lidí v divadle, na možnost experimentování v kamenném divadle a na všechna další zajímavá témata, která se objevují.
      V atmosféře apriorního obviňování z nepoctivých motivací se ovšem diskutuje obtížně.
      Mně v téhle chvíli vlastně připadá ze všeho nejdůležitější, kdyby se podařilo spíš trochu zpochybnit tu potřebu dvojpólového vidění věci. Kdo se pokouší přirozenou různost názorů vtěsnat do polarizovaného tvaru a proč?

      17.03.2011 (11.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Josefe,
      obávám se, že prapříčinou polarizace názorů a postojů – nejen – brněnské kulturní veřejnosti kolem ND Brno je sám Zdenek Plachý. Jeho mailová korespondence s Ermlem (viz text Kdo je tady blázen?), jeho sms, které mi ohledně DN (v době, kdy vyšla v DN záporná recenze Draka) či Ermlova textu posílá (ještě je mám schovaný), nesvědčí o člověku, který je na svém místě. A nejde jen o tyto projevy (viz kauza Mareček). Šéfovská pozice ve významné kulturní instituci zkrátka vyžaduje trochu jiné vystupování, než je-li člověk v undergroundu. Magor (myslím Ivana Jirouse) zkrátka nemůže být ministrem kultury. Nemůžu si pomoct.
      Další věc je pak Zlatý drak. Pro mne nepřijatelné vpuštění do ND nebezpečné ideologie primitivního esoterismu s podtextem rasismu. Plachý si v institutu zvaném Národní divadlo, který je historicky vnímaný jako cosi, co udává obecný kulturní vkus a ideologický směr, zahrává s nebezpečnými draky. Je smutné, že to nevidí a dokonce obhajuje. Aplaus a návštěvnost tohoto díla jsou pak – z mého pohledu – spíše hrůzné doklady stavu této společnosti. Děsím se lidí, kteří Landovi ve stoje tleskají. A jsou mezi nimi i politici.

      17.03.2011 (12.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Josef Daněk

      Avatar

      Přečetl jsem si podrobně
      tu mailovou korespondenci mezi pány Ermlem a Plachým, i když takové věci víceméně nikdy nečtu, a musím říci, že mi nepřipadla nijak zvlášť děsivá. Šťouchy Ermlovy se mi zdají spíš trošinku zlomyslné než rafinované a Plachý by zase mohl víc dělat čest svému hezkému jménu a nebuldočit pořád jak rafan, ale myslím si, že celkově ten hovor nemůže být důvodem zatracování ani jednoho z účastníků a že nemá smysl to nějak podrobně rozebírat. Stejně jako s tím Marečkem, v tomto případě se zřejmě jedná o úplný zmatek.
      Daleko závažnější a zajímavější jsou ty otázky spojené s uvedením Zlatého draka, ale na to bude potřeba čas, pokud bychom se skutečně chtěli do rozebírání takové věci pustit.

      17.03.2011 (14.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Petr Minařík

      Avatar

      Vladimíre,
      rozumím, že Ti vadí Plachého komunikace, někdy je prostě náročnější, on je prostě náročný a někdy to otravuje. Na druhou stranu si myslím, že není jediný. Hlavní problém vidím v tom mediálním obrazu celé věci. Média (vůbec teď nemyslím na DN, resp. jen na ně) se chovají totiž podobným způsobem jako potrefené husy. Jednoduše: Plachý rozešle pár sms, emailů, pozuráží koho může a rozhádají se s Marečkem. Jasně, můžeme si o tom myslet cokoliv, ale je to důvod k tak důkladné revizi (nejen) umělecké činnosti činohry NDB?
      Rozuměj,
      ať je činohra pod drobnohledem, jen se ptám, jestli to není právě, kvůli tomu, že lidem Plachý překáží, a to třeba stylem (jistě nejen) komunikace. Myslím si, že je to jistý druh alergie na Plachého, který se vypěstoval (a to ne bez jeho přičinění), ale ten mediální ohlas si „Mahenka“ vlastně ani nezaslouží. Jsou tu lepší i podstatně horší soubory, Brno je průměr. /…/
      To přirovnání s Magorem trošku kulhá, abych zavtipkoval. Ministr je úředník, umělecký šéf je šéf umělců, byť i s neuměleckými pravomocemi, ale ty koneckonců žádný z diskutérů ani nenapadl.
      Rozumím pokusu o reportáž pana Ermla,
      ale že neviděl inscenace ZP a píše o tom, je přinejmenším diskutabilní. Jistě, nemusí je vidět, pokud má dost argumentů, že situace v Brně vře, je to širší společenská vlna, ale na to tam zase chybí důkazy. Že mají Zaslíbení (opravdu nic moc) špatné recenze, nic neznamená, to ještě není dostatečné fórum.

      P.S.: Jinak, že Landa vystupoval v NDB mi bylo sympatické. Je to umělec středního proudu, kterých po českých divadlech najdeš hromady. Žádnou ideologii nemá, což se ukázalo i na inscenaci, podprůměrné.

      17.03.2011 (14.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      O. K.
      – tedy co se týká Josefa Daňka.
      Ohledně Petra Minaříka
      jen tolik, že si to o (ne)ideologičnosti Draka, potažmo Landy, nemyslím. Jejich „vpuštění“ do ND je velmi problematické, byť jsem také liberál. Když je (tedy Draka i Landu) pak ale umělecký šéf vehementně obhajuje, je to pro mne už „jiné kafe“. No more.

      17.03.2011 (14.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Josef Daněk

      Avatar

      Tak já tedy budu Zlatého draka obhajovat
      – třeba tak trochu ve stylu „advocatus diaboli“. Ale ne teď, na to je potřeba trochu klidnější prostor. Tady se teď loučím.

      17.03.2011 (14.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Velmi souhlasím s Minaříkem.
      Ostatně umělecká úroveň činohry ND Praha nebo vinohradského divadla je v mnohém přinejmenším srovnatelná s tím, co nabízí Mahenka, a nevšiml jsem si, že by Dočekala nebo Stropnického vláčeli tiskem.

      17.03.2011 (15.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      Plachý holt vyvolává společenské (nejen umělecké) emoce, s tím nic nenaděláš. Zlatý drak v ND Praha ani v DnV nebyl, Dočekal ani Stropnický – pokud je mi známo – nepíšou ostré osobní maily, sms a dokonce veřejné dopisy, ve kterých by hrubě napadali své kritiky. Navíc vášnivé diskuse kolem velkých (kamenných) scén nejsou výhradní výsadou ND Brno, ale právě teď třeba probíhá veřejná pře/diskuse kolem Státní opery. I DN se zapojí – nedávno se konal v redakci „kulatý stůl“ na toto téma, jehož záznam vyjde v DN 7. V Brně se ale přihodilo, že činohra ND Brno = Plachý (sám tak ostatně vystupuje), tak se tento problém víc personifikuje.

      P. S. Ještě vysvětluju neúčast advocata diaboli (Josefa Daňka) v další diskusi. Odjíždí na měsíc na Kypr (volal mi). Jakmile to bude možné, zapojí se.

      17.03.2011 (16.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Státní opera je trochu jiný problém,
      to sem netahej, je to uměle vytvořený koncept, který neexistuje ještě ani dvacet let.

      ano, Dočekal ani Stropnický nepozvali Landu ani nepíšou mejly; ale jestli je někdo kritizován jen na základě osobního chování (které je pak příčinou i hloubkové „umělecké“ kontroly), zatímco když se někdo chová „slušně“, necháme ho na pokoji, mi nepřijde moc jako intelektuální, kritický ani žurnalistický postup.

      18.03.2011 (11.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      promiň, ale Ermlova reportáž není v žádném případě hloubkovou „uměleckou“ kontrolou, ale reaguje na zjevný (roz)ruch kolem činohry ND Brno, jehož je Plachý centrální postavou. Snad každého zajímá, co se vlastně kolem něj a NDB děje, kde jsou příčiny tohoto stavu a jaké jsou názory rozvrkočených stran. S takovým zadáním Erml (který není vtažen do žádné části sporu a Plachého neznal) do Brna jel a tak tu reportáž napsal. Hloubkový rozbor uměleckých aktivit Plachého či inscenací NDB v době jeho působení v Ermlově textu nehledej.
      Jako novinář jistě víš, že vznikne-li někde kritická situace, je povinností tisku o vzniklém stavu informovat, případně jej rozkrýt a pojmenovat. O pláži, kam nepřiletí tsunami, se reportáže nepíšou.

      18.03.2011 (17.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Zdenek Plachý

      Avatar

      Milý Vladimíre,
      jak jste prosím přišli na to, že je u nás v divadle kritická situace? Stačilo se zeptat na obědě Rychlíka? Včera jsme odehráli novou premiéru – Shakespearův „Konec dobrý, všechno dobré“ – soubor ve vynikající formě, skvělé herecké kreace, velmi disciplinovaný výkon. Rozzářené tváře diváků. Máme divadlo plné diváků. Divadlo se holt musí vidět, nestačí se o něm informovat. Vy to máte z Prahy do Brna holt daleko.

      Hloubkovým rozborem Ermlův text tedy rozhodně není, jenom se dopouští krkolomných hodnocení, soudů a srovnání, které působí (vzhledem k tomu, že moje věci nikdy neviděl) legračně.

      Srdečně

      19.03.2011 (20.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Zdenku,
      že Tvé působení v NDB vyvolává a jitří protichůdné emoce, snad víš i Ty, na to není třeba jezdit z Brna do Prahy. Zjistit, proč tomu tak je, na to je ale třeba přijet z Prahy do Brna. Brňané – zdá se – racionální odstup mít nedokážou. Richard Erml přijel a protichůdné názory a emoce zachytil. Je na tom něco špatně?

      20.03.2011 (1.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Josef Daněk

      Avatar

      Ještě poslední poznámka:
      Po důkladném rozmyšlení jsem si uvědomil, že nesouhlasím s tím, že mi DN noviny nedaly prostor k zveřejnění mého článku v tištěné podobě. Já jsem Plachému nabídl, že napíšu odpověď za něj proto, že si myslím, že v takových případech nemá odpovídat napadený sám, a už vůbec ne, pokud je v jakékoli funkci. On mi ten prostor přenechal a počítal s tím, že vy slovo dodržíte. Ale nestalo se tak.
      Co se týká jeho odpovědi: Poté, co jste můj článek neotiskli, jsem s Plachým mluvil a řekl mi, že reagovat nebude. To je myslím velmi rozumné rozhodnutí. Mně také připadá, že bavit se na úrovni, kterou Ermlův článek nastoluje, je k ničemu.
      Takže teď je zase řada na redakci, aby se příhoda uzavřela. Redakce, která pustí do světa článek takto manipulativní, podujatý, a ještě ke všemu psaný bez znalosti skutečného stavu, postupuje nekorektně a ubližuje svým konáním osobě, o níž pojednává. V souvislosti s nedávným, téměř souběžným štvavým vystoupením v podstatě totožné skupiny Plachého kritiků na stránkách jiného listu vstupuje redakce, byť třeba i bezděky, do velmi neštastného kontextu zavánějícího systematickou mediální šikanou. Pokud by vaše redakce chtěla vystupovat skutečně zodpovědně, dlužíte Plachému omluvu.

      20.03.2011 (12.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Josef Daněk

      Avatar

      Pro úplnost vyjmenuji ještě konkrétní výhrady proti Ermlovu textu.
      Rozdělil jsem je do dvou částí. První se týká Ermlovy metody výroby kompilátu, druhá podoby příspěvků.
      1/ Metoda
      Autorova neznalost materiálu nezaručuje osobní odstup a nezávislost, jak se snaží tvrdit. Principielní předběžná neznalost by mohla napomáhat objektivizaci pouze v případě, že by byla transparentně sdělena a potom dodržena metoda použitá při získávání materiálu a následné práci s ním. Nic takového se ale neděje. Výběr osob je zřejmě zcela intuitivní, osobní, okruh probíraných otázek nejasný. Jednotlivé získané výpovědi jsou navíc prokládány komentářem, který je na některých místech osobně zabarvený (např. úvahy o možné radosti z mediálního zájmu), jinde přiznaně nekompetentní (úvahy o Plachého talentu ve srovnání s Léblem při autorově souběžném tvrzení, že Plachého práci nezná), na jiném místě zase zcela irelevantní (popis kantýny a linolea na chodbách, kde se údajně zastavil čas – linoleu na chodbách v zázemí divadelní budovy bude odhadem padesát a Plachý je ve funkci tři roky a jestli skutečně nevěnoval příliš soustředěnou pozornost výzdobě za barem, na tom opravdu nezáleží) a nakonec otevřeně útočný (návrh na „hlasování“, ke kterému není žádný důvod).
      Výsledkem je sled různorodých a vzájemně nesouvisejících tvrzení, které jako celek vytvářejí záporně vyznívající a zkreslující obraz o stavu činohry NDB a osobě jejího šéfa. Na jednotlivá tvrzení lze dost těžko reagovat, protože některá svůj záporný význam dostávají až v celku manipulativně editovaného kompilátu – jako součásti Ermlova textu „psaného cizími pery“, textu, za jehož zmateně poplašné vyznění jakoby nebyl zodpovědný nikdo.
      2/ Podoba příspěvku
      V těžko obhlédnutelném prostoru Ermlova článku se v atmosféře jakoby-objektivity najde dost místa pro obsahově prázdné, zato silně agresivní věty o tom, jak je Plachý „průměrný”, jeho záměry se “rozbředly do nejklišovatějších skupin“ a „divákům podestýlá tlející terén zastaralého jazyka“ (Václav Cejpek), které se nevztahují k nějakým jednotlivým inscenacím, ale vždycky tak nějak obecně, jakoby ke všemu, co Plachý dělá. Nezdůvodněné tvrzení, že jeho „talent, ambice a limity“ se navzájem „tragicky míjí“, se dostává dokonce do podtitulu.
      Břetislav Rychlík přidává vedle podobně exaltovaných a rovněž zcela neargumentovaných soudů ještě urážlivé poznámky stran Plachého zdravotní kondice. Mimochodem: Takové věty připadají zvlášť nevhodné od člověka, kterému právě Plachý ve funkci šéfa činohry jako první vyšel vstříc a svěřil mu vekou inscenaci (Gazdina roba) v NDB, a také potom v průběhu zkoušení věnoval jejímu zdárnému vzniku značnou osobní pomoc společensko- organizačního rázu, potřebnou k řešení některých složitých situací, spojených se vznikem inscenace.
      Dokonale nesmyslně vyznívá generalizované tvrzení, že „intelektuální brněnská společnost“ Plachého neuznává, kterou do Ermlovy směsi dodal Jan Němec. To se nedá nijak doložit, takové řeči nemají žádný skutečný obsah a opírají se o v podstatě nemocnou představu, že brněnská intelektuální společnost je nějaký subjekt s jedním, všeobecně platným názorem. Nic takového samozřejmě neexistuje, jsou jen jednotliví lidé, chcete-li intelektuálové, za které by Němec neměl mluvit, když je třeba zatím všechny ani nepotkal.
      Je sice pravda, že v článku jsou použity také názory lidí, kteří mluví se znalostí problému, srozumitelně a k věci, jenže v celku tak zmateném je sotva možné jejich slova docenit.
      To jsou důvody, proč by se redakce měla omluvit.

      20.03.2011 (12.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nechtěl bych žít v Brně…
      Z popudlivých reakcí, kterých se neagresivnímu, novinářsky živému Ermlově textu na těchto stránkách dostává, je patrné, proč žádný brněnský novinář, které jsme zprvu oslovovali, nechtěl o působení Plachého v NDB psát. Jakmile by vyjádřil jen špetku osobně zabarvené kritiky, Zlatý drak by jej svým ohněm z brněnské mapy vypálil a do horoucích pekel odnesl.

      Ad k tištěným ohlasům na Ermlův text v DN…
      Nabídli jsme Plachému, aby reagoval na stránkách nejbližších možných DN č.6 (vyjdou v úterý 22. 3.) v rozsahu cca 2 rkp strany (a drželi je pro něj do poslední možné chvíle). Když ale za něj přišla reakce Josefa Daňka, zdálo se nám vhodnější, informovat o ní v oněch DN č. 6 krátkým úryvkem s odkazem, že ji čtenáři najdou v plném znění zde. A širší polemiku v tištěné podobě případně zařadit až do DN 7. Je to myslíme si operativnější. Vždyť mnohem cennější než uvedený, víceméně P.R.-ovský Daňkův text jsou až následné reakce, které by se do tištěných novin nedostaly (anebo se značným zpožďováním).
      Právě o vyvolání otevřené diskuse kolem působení Zdenka Plachého ve funkci uměleckého šéfa činohry NDB (která v podstatě „bublala“ už dávno před otištěním Ermlova textu, minimálně od dob Zlatého draka) a vůbec aktuálního smyslu institucí zvaných Národní divadlo nám šlo a zdá se daří. Nijak neusilujeme o jednostranný pohled na Plachého práci, jakož na práci žádného člověka či subjektu.

      20.03.2011 (14.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Břetislav Rychlík

      Avatar

      Jednou se Plachý rozhodnul,
      že se převleče za nějakého malíře a vymaluje se v krásných, těch nejkrásnějších barvách. Chvíli váhal, jestli se má převléci za Mistra Zubova či pana malíře Miloše Nesvadbu. Nakonec však sáhnul po Doc.Mgr. Josefu Daňkovi, který má k panu malíři Nesvadbovi blízko. Také se živí herectvím i malbou. Býval kdysi přespolním malířem, teď je z něj polní malíř, o kterém se hovoří v analýze Jana Vodňanského: Malíř zabývá se malbou, kulomet ho kryje palbou. Některé umělecké výkony vyžadují odvahu a jde při nich doslova o zdraví. Krýt a pokrývat zní heslo doby.
      Plachý tedy vzal mimořádnou, monumentální, fascinující kukačku. Živou kukačku. Namáčel ji do nebývalých barev a ty nanášel na monumentální, mimořádné, fascinující plátno. Nebylo pochyb, že touto syntézou vzniká dílo, o kterém se nesmí nikdy ani zapochybovat. A skutečně – znalci přistoupili k velkoformátovému plátnu a nepochybovali. Jen žasli. Křížila se zde východní i západní spiritualita s Mendelovými záhonky hrachu. Znalci byli zasažení dědictvím Staré i Nové říše, v detailech rozpoznávali kousky vily Tugendhat. Ale jen kousky. Tu kliku od záchodu, tu schránku na dopisy, tu kachličku z koupelny. Mísila se zde v plné vážnosti vysoká kultura s nízkou. Esence Leoše Janáčka a Dana Landy. Při bližším zkoumání se ukázalo, že plátno obsahuje prvky všech textů sovětské i ruské hymny Sergeje Michalkova. Slovo Stalin nahradilo slovo Bůh a toto vše ozdobil věnec se stuhou od vedení Národního divadla v Brně. Tyto syntézy, vytvářející archetypální tragická stigmata antických rozměrů a tradic Velké i Malé Moravy nesla duše zúčastněných dál a dál, v řádu století a tisíciletí. Ano, toto dílo létalo. V čase i prostoru. Takovou moc měla mimořádná, monumentální, fascinující kukačka. Dílo létalo po chodbách i zkušebnách charismatického divadla a počet zájemců o VIP vstupenky nebral konce. To vše se znalostí backgroundu, s vhledem do excesívnosti a polyvrstevnatosti. Bylo dílo naléhavé, nejvyšší nutnosti. Nebylo třeba ho chválit. Chválilo se samo v mnoha esemeskách ve dne i v noci. Jen do Znojma, Kroměříže a Uherského Hradiště tyto esemesky nedolétly. To byla jediná vada tohoto díla.
      A jak dopadla mimořádná, monumentální, fascinující kukačka? Inu, tu snědl k obědu Rychlík s Ermlem.
      (věnováno starému příteli Doc.mgr. Josefu Daňkovi, toho času herci Mahenovy činohry)

      20.03.2011 (15.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. VLADIMÍR JUST

      VLADIMÍR JUST

      Ani Dva tisíce (velemoudrých a tolerantních) slov
      přítele Vladimíra Hulce a dalších lidí z DN nemohou zakrýt prostý a neomluvitelný fakt, že jste přátelé v DN neotiskli reakci J. Daňka (jíž tímto i já, jakkoli mám ke Z. Plachému rovněž mnohé výhrady, 100% podepisuji), reagující na diletantsky zflikovaný materiál od někoho, kdo téma Plachý (naštěstí přiznaně) nezná, a kdo měl tedy za etickou povinnost neobcházet pouze zhrzené konkurenty či vyhozené nebo bývalé předchůdce, ale lidi znalé Plachého tvorby a léta ji soustavně reflektující (J.P.K., Varyš, Weimann) – což se až na výjimky nestalo. S „antickým“ pozdravem – ne přítel Erml, ne přítel Hulec, ale přítelkyně pravda – Vladimír Just

      20.03.2011 (16.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Hernajs,
      kdo je tady blázen? Vždyť Daňkův text je otištěn zde a už dávno probíhá (plodná) diskuse. Vy mluvíte o úterní budoucnosti. Nevyvoláváte zástupný problém? V normálním chodu redakce by se ten příspěvek stihl dát tak jak tak až do č. 7. Daňkův text nic zásadního k tématu něříká, a tak nám přišlo podstatnější dát jej ihned na i-DN a rozproudit diskusi. Co je na tom špatně?

      P. S. A Břéťovi nerozumím. To je na mě moc brněnské symboliky, moravské poezie, všesvětové politiky, vesmírného esoterismu a polívkového gurmánství najednou.

      20.03.2011 (16.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    22. Josef Daněk

      Avatar

      Ahoj Vladimíre
      Myslím, že jsme došli k bodu, kde se vzájemně o probírané věci, totiž povaze páně Ermlova článku, asi nedohodneme. To se stává a není na tom zase nic tak hrozného. Já nejsem žádný zarputilý kritik nikoho konkrétního a už vůbec ne Divadelních novin, snažil jsem se pouze vysvětlit, co konkrétního mi na článku vadí. To se stalo a já to považuji za ukončené. Tvůj názor registruji a nemyslím, že bychom se museli kvůli jinému pohledu nějak rozkmotřovat. Rozhodně se ode mne nemusíš bát žádné dračí pomsty. Myslím, že bychom se klidně – až bude chvilka času – mohli dostat k tématům, na kterých se třeba potkáme víc.

      20.03.2011 (17.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    23. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      O. K.,
      no problem ani se mnou vůči komukoli ze stran sváru. Celé to beru jako šachovou partii, tedy spor intelektů, postojů a názorů, nikoli svár emocí a pudů. Jen mi přijde podstatnější přít se o téma Ermlova textu než o jeho formu a povahu. Jaká jsou měřítka úspěšnosti či neúspěšnosti, umělecké kvality či nekvality Plachého působení v NDB? Lze je vůbec exaktně stanovit? Je to návštěvnost? Jsou to Plachého dramaturgická otevřenost, lidský charakter, osobní velkorysost a odvážné autorsko-režijní projekty? Razí nějakou etiku, životní názor, postoj? Měl by? Anebo hladí vypočítavě brněnské politiky po srsti? Je vůči divákům populistický, anebo je vede neznámými, vzrušujícími intelektuálními či jinými stezkami, a proto jej (ná)sledují? Jak si vysvětlit údajnou vysokou návštěvnost? Proč nechce Plachý ani magistrát zveřejnit její čísla? Proč tolik stojí o VIP-osobnosti (kdo to je?!) a co zračí „rozzářené tváře diváků“? Jak jej hodnotí brněnská kulturní sféra? Stmeluje nebo rozděluje? Je ideální pro svou funkci, anebo tzv. ideál neexistuje? Zahodil svou uměleckou minulost, anebo ji kontinuálně rozvíjí? Vytváří epochu, na kterou je či bude Brno hrdé?
      Já nevím, já se ptám.

      20.03.2011 (18.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    24. Ludvík Faruga

      Avatar

      Přeji hezký dobrý den
      všem diskutujícím a především umělcům celoživotně spjatým s Brnem. Rád bych se k diskusi připojil jako prostý občan Brna, milovník divadla a taktéž hudby. Osobně jsem jako občan Brna s kulturou v Brně velice spokojen. V sobotu jdu například na Chicka Coreu a Garyho Burtona a ve středu a ve čtvrtek do Divadla Komedie. V Dejvicích je bohužel pořád vyprodáno. V dubnu se chystám do Hradce Králové a v květnu do Ostravy. Jak vidíte, není to s brněnskou kulturou tak zlé. Ještě kdyby nám tak opravili chodník před domem. Naštěstí máme hned naproti výrobnu protetických pomůcek.

      21.03.2011 (12.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    25. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Ludvíku,
      jste vůči Brnu – ať si třeba o NDB či práci Zdenka Plachého v něm myslíme cokoli – velmi nespravedlivý. Zrovna včera hostovala v pražském Divadle v Dlouhé inscenace Korespondence V+W vzniklá právě pod hlavičkou „Plachého“ činohry NDB – v Divadle Reduta. Skvělé představení, které může Praha Brnu jen závidět. Obrovský aplaus, divadlo natřískané. A není to jediná inscenace (abych zůstal v divadle). Ihned bych mohl vyjmenovat – z těch, co jsem viděl – Elementární částice téhož divadla, téměř všechny inscenace Husy na provázku (např. Hordubal, Prase, Perverze v Čechách, Dostojevského projekt…), Doma u Hitlerů a Jsem Kraftwerk v HaDivadle, politické projekty Divadla Feste… Na tyto inscenace zase jezdí diváci z celých Čech do Brna.
      A na Boba McFerrina se chystají z Prahy do Brna plné autobusy…

      21.03.2011 (13.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    26. Ludvík Faruga

      Avatar

      Pane Hulec,
      pokud to vyznělo takto, je to špatně. Já naopak panu Plachému fandím. Bylo to myšleno obecně na Brno. Husu na provázku mám samozřejmě velice rád a novým inscenacím v Redutě fandím. Pan Plachý je prostě v roli trenéra, který zdědil fotbalového mužstvo na konci tabulky a má za úkol je zachránit před sestupem do nižší soutěže. Jeho chyba ovšem je, že se obklopil špatnými kamarády. S kamarády mohu jít na pivo, ale nemusím s nimi na jeviště.
      Kromě toho musí bojovat se zdevastovaným vkusem brněnského diváka.
      Ta devastace nastala s příchodem normalizátorů v sedmdesátých letech a pokračovala nástupem neschopných polistopadových uměleckých šéfů v Mahence.

      21.03.2011 (13.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    27. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vidíte,
      to už je srozumitelně formulovaný názor, o kterém se můžeme na těchto stránkách bavit a přít. Jsem zvědav, zda se někdo ozve.

      21.03.2011 (13.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    28. Ludvík Faruga

      Avatar

      Tak si ještě přidám.
      Pan Plachý měl zpočátku potlačit vlastní umělecké ambice a nakoupit nejlepší hostující režiséry v tomto státě a samozřejmě dramaturgy. A taky jsem čekal razantnější obměnu hráčů.

      21.03.2011 (13.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    29. Pavel Kylián

      Avatar

      Milý pane Hulče,
      nerad se mísím s věcnou poznámkou do vášnivé diskuse, ale – Reduta není součastí Činohry ND Brno! Má svého vlastního šéfa (dr. Petra Štědroně) a má – což jste si nějak nevšimnul, dosti odlišnou dramaturgii než právě Plachého činohra (jak pokud jde o samotné hry tak pokud jde o režiséry, kteří tam tvoří). Těší mne, že se Vám V+W líbilo, ale tento bod prosím nepřičítejte Plachému.

      21.03.2011 (15.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    30. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Kyliáne,
      je pravda, že kompetencemi šéfů v NDB se příliš nezabývám – hledím na inscenační výsledky (předpokládal jsem, že Petr Štědroň je coby um. šéf „malé scény“ NDB podřízen celému činohernímu „kolosu“ NDB/Mahenky vedenému Plachým). V každém případě je Reduta součástí NDB a V+W silná, čistá, působivá (nádherná) inscenace.

      21.03.2011 (16.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    31. Petr Velek

      Avatar

      Jsem pravidelným návštěvníkem
      Národního divadla v Brně a mohu porovnat inscenace v Mahenově divadle a v Redutě. Hlavní je, že v Redutě většinou sedí kolem dvaceti diváků a něco málo více. Nedivím se, protože jejich inscenace jsou podobné Divadlu Husa na provázku a Hadivadlu, které sídlí kousek od Reduty. Mahenovo divadlo jsem poloprázdné v poslední době nezažil. A skvělé inscenace jako Zlatí chlapci nebo Richard III. taky v jiném brněnském divadle neuvidíte, protože jsou jedinečné. Takže problémem Národního divadla v Brně je Reduta, kde si dělají inscenace pro sebe a pro pár svých známých. I když se jim jednou za uherský rok něco podaří. Ale srovnatelná s Provázkem a s Hadivadlem Reduta není. Nechápu, kde bere město Brno tolik peněz, že si může dovolit financovat tolik „experimentálních“ divadel za sebou. Reduta mi přijde jako takový přílepek Národního divadla v Brně, se kterým si neví nikdo rady. Mahenovo divadlo je pro mě čitelné a má svůj jasný směr a smysl. Pan Plachý je možná kontroverzní, ale jeho inscenacím rozumím a mám pocit, že mu rozumí i většina Brňáků. Richard III. je naprosto skvělá inscenace a všem přátelům ji doporučuji. Velmi neobvyklá, ale Halberstadt je v tom nedostižný. Myslím, že většina lidí z Brna to cítí podobně. Zajímalo by mě naopak, jak se financuje divadlo, kde bývá třeba patnáct-dvacet diváků na představení (Reduta). Kdo to platí? My – daňoví poplatníci? Pokud vím, tak Reduta žije z peněz Národního divadla v Brně, ale jinak je úplně „samostatná“.

      21.03.2011 (22.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    32. Ludvík Faruga

      Avatar

      Pokud vím,
      v MDB je pořád plno a stojí nás daňové poplatníky 175 000 000,-Kč ročně.

      21.03.2011 (22.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    33. Petr Velek

      Avatar

      Právě,
      že je tam pořád plno. Proto to má pro Brňáky nějaký smysl. Nevím, jaký smysl má divadlo, kam skoro nikdo nechodí.

      21.03.2011 (22.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    34. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Reduta
      má velmi koncepční dramaturgii a jde o jedno z nejzajímavějších divadel v republice; to není jenom otázka Korespondence.
      byl jsem tam x krát a „dvacet diváků“ jsem tam nikdy nezažil.

      22.03.2011 (0.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    35. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jak je úlevné,
      souhlasit s Vojtou Varyšem. Zbytek až zítra, přišel jsem (obdobně asi jako Vojtěch) z divadla a nemám sílu věcně polemizovat. Snad jen, že dramaturgie Reduty je sváteční. A poučená. Osvěžující jako oáza v poušti lidských běd. Osvícení brněnští radní (stejně jako šéfové NDB) to – zdá se – tuší a nechávají aspoň ty nejelementárnější částice Reduty žít.
      Plno bylo taky na jedinečném brněnském hokeji, pane Velku. Stejně se Kometa do play off nedostala…
      Ale s těmi dotacemi do MDB (Městské divadlo Brno) jste to snad přehnal, pane Farugo. Nebo ne?

      22.03.2011 (1.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    36. Ludvík Faruga

      Avatar

      Vycházím z čísel, které jsem si přečetl v tisku.

      22.03.2011 (4.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    37. Petr Velek

      Avatar

      Plno na hokeji a plno v kultivovaném divadle?
      To přece nemyslíte vážně, pane Hulče. To může srovnávat jenom nekulturní člověk. Já jsem osobně v Redutě zažil většinou poloprázdné hlediště, některé inscenace byly pěkné (Korespondence V + W), jiné hrozné (Éros, Agáta hledá práci). Když chci vidět experimentální divadlo, tak si zajdu do Experimentálního divadla na Provázku nebo do Hadivadla. Taková nabídka experimentů mi na Brno bohatě stačí. Navíc ty experimenty v Redutě jsou většinou dosti dětinské.

      22.03.2011 (9.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    38. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Velku,
      mluvím o tom, že plno kdekoli nezaručuje kvalitu. A – co se týká Reduty – nepovažuju tamní inscenace za experimenty, nýbrž za soudobé divadlo, které v Praze zastupuje například Divadlo Komedie a některé projekty Národního divadla (Bouda, Kolowrat – např. Zítra se bude…) a v Ostravě Divadlo Petra Bezruče. Jistě se mu blíží – co se Brna týká – i Husa, HaDi, Feste i Plachého projekty, ale Reduta je jedinečná vysoce stylizovaným, intelektuálně náročným, dramaturgicky aktuálním přístupem, ve výsledku inscenačně „chladným“. Proto asi ta menší náštěvnost. Věřte, že Reduta má v Brně své nezastupitelné, výrazné divadelní místo

      22.03.2011 (14.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    39. Petr Štědroň

      Avatar

      Dobrý den,
      chtěl bych vnést jasno do Vašich domněnek ohledně vedení Divadla Reduta a jeho postavení v rámci NDB. Divadlo Reduta má samostatné umělecké vedení, uměleckým šéfem jsem já, rozhodně nepodléhám Z. Plachému, mým jediným nadřízeným je ředitel NDB Daniel Dvořák. Divadlo Reduta uvádí repertoár z oblasti činohry, opery i baletu, Divadlo Reduta nemá vlastní herecký soubor, disponuje uměleckými soubory činohry, opery a baletu NDB, angažujeme však také řadu hereckých hostů (M. Labuda, J. Vyorálek, J. Hájek, J. Kniha, G. Mikulková,…) Divadlo Reduta má tedy vlastní dramaturgii, vlastní umělecké vedení nezávislé a zcela odlišné od činohry NDB. Divadlo Reduta je progresivní scénou NDB – z této jednoduché formulace se odvíjí jeho repertoár. Je to model (velké kamenné divadlo + progresivní scéna), který funguje v západní Evropě běžně asi už 50 let. Příkladem můžou být snad všechna německojazyčná divadla, nejblíže Brnu pak vídeňský Burgtheater.
      V Divadle Reduta uvádíme především české premiéry textů. Nazývat uvádění současného repertoáru „experimentálním“ činem není dle mého názoru adekvátní, myslím si, že je to zcela přirozené (alespoň v evropském kontextu, kam snad směřujeme). Rozhodně neusilujeme o „dětinské experimenty“ (ani nevím, co si pod tím představit…) – k inscenování zveme režiséry jako jsou J. A. Pitínský, J. Mikulášek, J. Pokorný, D. Gombár, D. Špinar nebo A. Goldflam, ale i nastupující generaci – A. Petrželková, J. Kačena, J. Jelínek. Snaha co nejvíce otevřít Divadlo Reduta také dalším uměleckým aktivitám (zmíním ještě pravidelná pohostinská vystoupení pražských divadel Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Činoherní klub, Dejvické divadlo, Ungelt…) vedla k ustavení pravidelné výstavní činnosti – máme za sebou výstavy Petra Kvíčaly, Martina Mainera, Tomáše Lahody, Michala Gabriela, ceremoniál předávání Ceny Jindřicha Chalupeckého, aj… Nevytváříme divadlo pro naše kamarády, tolik jich zase nemáme. Návštěvnost Divadla Reduta je srovnatelná s návštěvností ostatní domů NDB! V letošních „Cenách Alfréda Radoka“ Divadlo Reduta ostatně získalo 6 nominací, umístilo se jako 4. nejlepší divadelní dům v ČR, což je, alespoň dle mého názoru, velký úspěch. Divadlo Reduta je pravidelně zváno k pražskému hostování (Nová scéna ND, Divadlo v Dlouhé), získalo nejen v letošním roce pozvání na prestižní festivaly (Plzeň, Hradec Králové, Olomouc, Ostrava), hostovalo a bude hostovat i na zahraničních scénách (Stuttgart, Brusel).
      Omlouvám se za poněkud samolibý výčet aktivit, považoval jsem ovšem za správné alespoň tímto způsobem uvést věci na pravou míru.
      Těším se na Vás, kamarádi, v hledišti Divadla Reduta, zdraví Petr Štědroň
      umělecký šéf Divadla Reduta

      22.03.2011 (15.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    40. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      díky za obsáhlý a vyčerpávající vstup. Takto se nejlépe předchází spekulacím a falešným domněnkám. Z DN vždy rádi přijedeme.

      22.03.2011 (18.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    41. Petr Velek

      Avatar

      Pane Hulče,
      návštěvnost nezaručuje kvalitu, ale každá divadelní aktivita, placená z peněz nás, daňových poplatníků, by měla mít nějakou společenskou objednávku. Třeba na Městské divadlo Brno zde nepochybně je obrovská společenská objednávka. Zabýváte se tímto aspektem vůbec v Divadelních novinách? Jaká je vlastně společenská objednávka na Divadelní noviny? Dříve jsem si Vaše noviny kupoval na Hl. nádraží v Brně, teď je tam už neseženu.
      Ale zpátky k Redutě. Poptávka po ní, jak to popisuje pan Štědroň, je hlavně v oblasti odborné veřejnosti. Já jsem jsem laik, ale zajímá mě, co se děje v brněnských divadlech, do Prahy občas taky přijedu. Osobně vnímám produkci Reduty jako velmi nevyrovnanou. Některá představení jsou skutečně špatně navštěvována a divím se prostě městu Brnu, že si pouští do hry další experimentálmí scénu. Pokud na to Brno má, pak není žádný problém, ale já mám spíše zprávy, že jsou na tom brněnská divadla finančně špatně. Nejhůře je na tom opera ND v Brně, sbor, orchestr a kolektivní tělesa. Tam se musí šetřit radikálně, zaměstnancům jsou kráceny platy. Nevím, jestli si při tom všem může Brno dovolit další divadlo, podobné Provázku a Hadivadlu. Myslím, že ne. Reduta je tu prostě jaksi navíc. Morávek dělá přece jenom experimentální divadlo nesrovnatelně lépe. V Redutě jsou ta poloprázdná představení, a to nevytváří dobrý obraz ani o celém Národním divadle v Brně, když pod něj Reduta spadá. Viděl jsem v Redutě třeba hru Marnie, a bylo to slabé. Eva Novotná se snažila hrát, ale nebylo o čem. Pan Vašák jakoby vůbec nevěděl, jakou postavu má hrát. Byl to zbytečně strávený večer. A takových v Redutě bylo více. Reduta pak má exkluzivní inscenace, jimiž si zřejmě získává přízeň odborné veřejnosti. Ale já se ptám – za jakou cenu? V době, kdy ve sboru v opeře není na platy, Reduta žánrově zdvojuje a ztrojuje divadelní společenskou objednávku mezi brněnskými divadly.
      Ale ta „Korespondence“ se jim podařila, to zase ano. To stojí zato vidět.

      22.03.2011 (22.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    42. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Velku,
      zdá se, že téma diskuse posouváme už příliš daleko od původního. Financování divadel (a kultury) se můžeme věnovat v jiném materiálu a diskusním fóru – ostatně financování pražských divadel jsme věnovali celou jednu přílohu DN (č. 17, 2010).
      Vraťme se k Plachému a činohře NDB. Rozumím-li Vám dobře, splňuje Plachý v NDB společenskou objednávku, neb hlavním raison d´êtrem společenské potřeby městem podporovaného divadla je návštěvnost. Právě společenská potřeba NDB je středem zájmu Ermlova textu. Naplňuje Plachý smysl (společenskou objednávku) „národních“ divadel? Není podstatnější než návštěvnost něco jiného? Třeba to, jakou uměleckou či názorovou vizi a společenskou ideu razí? Jak je důležitá otevřenost, vyhraněnost, srozumitelnost, hledání živých, bolavých, ne(vy)řešených – uměleckých či společenských – témat doby? Má být „národní divadlo“ názorově vyhraněnou scénou? Nebo nemá? Není nasazení Zlatého draka něco, co je přes míru společenského zadání „národních“ divadel? Anebo je ideologie Landy a Zlatého draka tím, co by právě národní instituce měly podporovat? Daří se Plachému zvát do NDB špičkové umělce? Jak by vůbec dramaturgie NDB měla vypadat? To jsou otázky, které otevírá „téma Plachý“.

      23.03.2011 (4.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    43. Lukáš Dubský

      Avatar

      To P. Velek:
      Brněnskou divadelní scénu celkem pravidelně sleduji, ale Vaše srovnání Reduty s HaDivadlem a Provázkem mi nepřijde úplně nejšťastnější. Opravdu Redutu považujete za experimentální scénu? Já myslím, že Kohout, Viewegh nebo na příští sezonu plánovaní Tolstoj a Carriére jsou autoři, které běžně uvádějí klasická kamenná divadla. Výlučnost Reduty je spíš v tom, že nabízí práce režisérů s výrazným rukopisem. Ale musím souhlasit, že jsem často zažil poloprázdné divadlo. Co se týče kvality inscenací, tak neznám celý repertoár, ale asi jako všude se najdou kousky silnější (Korespondence V+W, Marnie) i slabší (Erós, Růže pro Markétu).

      23.03.2011 (15.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    44. Petr Velek

      Avatar

      Panu Štědroňovi:
      Kdo tedy zodpovídá za soubor činohry ND v Brně, který ve vašich inscenacích převážně vystupuje, pane Štědroni? A nestává se divadlo Reduta vlastně stagionou? Opravdu mají peníze z rozpočtu města Brna plynout na pražská divadla, která zde převážně vystupují? – Nejsou na tuto činnost v Brně určeny soukromé subjekty? Například Divadlo Bolka Polívky? Není program Reduty vlastně tak trochu vezením se po zádech druhých?

      Panu Dubskému:
      Práci režisérů s výrazným rukopisem nabízí čas od času všechna brněnská dotovaná divadla. To není žádná výsada Reduty.

      Panu Hulcovi:
      K panu Plachému. Především souhlasím s panem Justem a Daňkem, že by se mu měly Divadelní noviny omluvit za článek pana Ermla. Ten se opravdu nepovedl. K Vámi navozeným otázkám, pane Hulče. Pan Plachý s panem Dvořákem přebíral Mahenovo divadlo v ne dobrém stavu. Na ty Srbovy inscenace a představení v dramaturgii Dory Viceníkové se už nedalo dívat. Neviděl jsem všechny Plachého inscenace, ale rozhodně by mě nenapadlo hodnotit jeho tvorbu „návštěvností“. Má výrazný styl, v jeho hrách hraje vždy důležitou úlohu hudba. Jeho režie „Všech Shakespearových žen“ Na provázku mě bavila asi víc než jeho projekty v Mahenově divadle. Viděl jste nějakou jeho hru v Mahenově divadle, pane Hulče? Myslím, kromě Tajemství Zlatého Draka, kterého viděli asi všichni. (Sám nejsem zrovna příznivcem této inscenace, ale nevadí mi, nemyslím si, že je v ní nějaká „ideologie“, je to taková hra. Trochu jako Foglar a Rychlé šípy. S výbornou Landovou hudbou a Dvořákovou scénou.) Ale moc se mi líbil Richard III., Antonius a Kleopatra, Královna Margot. To je divadlo, které do Mahenova divadla patří a vyjímá se tam. Je obdivuhodné, jak tento člověk dokázal přejít z malých scén do velkého prostoru a zaplnit jej. Ptáte se, jakou „společenskou ideu razí“. Doufám, že žádnou jinou, než dělat prostě dobře divadlo. Vlastně pro tu Plachého éru v ND v Brně je nejdůležitější právě asi ta „otevřenost“, kterou zmiňujete. Otevřel divadlo výborným režisérům Davidu Drábkovi, Viktorce Čermákové, Romanu Groszmannovi, ale i třeba zpěvákovi Danielu Landovi nebo úžasnému Emilu Horváthovi. A podařilo se mu to. Spojil jakoby „nespojitelné“. Jeho koncepce má u diváků úspěch. O divadle se mluví, je o něm slyšet. Mrzí mě, že o něm Divadelní noviny, resp. pan Erml, referují způsobem, skoro jakoby byl nějaký zločinec, nebo co. Pana Rychlíka jsem si vážil, ale co to tam v tom článku povídá o „duševní kondici“?! To má být seriózní debata a psaní o divadle? Tyto metody Vy schvalujete, pane Hulče?

      23.03.2011 (19.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    45. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Velku,
      především držme se tématu Plachý, jinak se tato diskuse rozleje do šíře mississippské delty (Redutu a její dramaturgii budu rád osvětlovat a bránit, ale v jiném textu, byť myslím, že vše podstatné zaznělo v příspěvku Petra Štědroně).
      Ptáte se mne, jak znám Plachého tvorbu. Do Zlatého draka, tedy období Dunaje a především Skleněné louky a prací v KD Hradec Králové, NDMS Ostrava, Divadle Komedie Praha, ND Praha a DJKT Plzeň znám téměř vše, několikrát účinkoval Plachý a jeho projekty (včetně Josefa Daňka s Blahoslavem Rozbořilem) i na „mém“ festivalu …příští vlna/next wave… Od Draka jsem Plachého činnost přestal systematicky sledovat, neb podle mne překročil mez, kterou jsem si pro umělce stanovil. Mohu se mýlit a nemíním na toto téma na těchto stránkách příliš diskutovat (zn. Mississippi). Dal jsem si zkrátka od Plachého „volno“ a sleduju jeho počínání z dálky. Proto v této diskusi kladu především otázky a snažím se vyvarovávat se předsudečných soudů. To nechávám na diskutujících.
      Co se týká textu Richarda Ermla, už to zde bylo několikrát řečeno. Podle mne jde o žurnalisticky živě psaný, víceméně nestranný pohled (rozhodně ne útočný) dávající rovnocenně slovo oběma stranám sporu a končící výzvou k otevřené intelektuální diskusi (tak chápu Richardovo volání po „hlasování po důvěře“). Mám-li to vyjádřit čistě matematicky, tak v 1. části mají „příznivci“ Plachého (primátor Roman Onderka, ředitel Daniel Dvořák, kritici Josef Mlejnek a Vladimír Just) 84 řádků textu (26 + 8 + 20 + 30) plus Plachý 6, zatímco negativní názory jsou dva (Václav Cejpek a Martin Kubran) s 68 řádky přímých citací (44 + 24). Ve 2. části zazní hlasy Justa a Mlejnka na 33 řádcích (22 + 11), Plachého také (tedy celkem 66 řádků „pro“), zatímco „protivníci“ Jan Němec a Břetislav Rychlík mají pro své názory 31 + 30, tedy 61 řádků. Navíc Erml cituje odmítavé stanovisko Milana Uhdeho na 10 řádcích. Zbytek jsou vysvětlivky kdo je kdo a Ermlův věcný, jeho typicky skeptický komentář a popis událostí, tedy to, co dělá reportáž reportáží. Tím, že nic nepředstírá a popisuje dění tak, jak je absolvoval, dává čtenáři možnost, aby si udělal obrázek sám. Pokud by se za takový text měl někdo omlouvat, pak by noviny byly plné jen samých omluv. Demokracie vyžaduje sílu a schopnosti strpět i negativní ohlas své práce. Za zveřejněný názor a polemický text se však omlouvat mi připomíná dávné stranické sebekritiky. Ta doba je už – doufám – dávno pryč. Nebo v Brně ne?

      23.03.2011 (22.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    46. Petr Štědroň

      Avatar

      Pane Velku,
      z Vaší rétoriky prosakuje demagogie a zbytečná štvavost, odbíháte od tématu této diskuse. Jako bych poznával rétoriku těch, již jsou tématem této diskuse… Nechce se mi tudíž v diskusi pokračovat. Rád se s Vámi osobně sejdu a předložím Vám přesná čísla (například srovnání návštěvnosti „Činohry NDB“ po sezónách od roku 2005 do roku 2010 – uvidíte, že nárůst není nijak dramatický), můžeme se dále bavit o zvýšených nákladech s tímto nárůstem spojených a především o kritické rezonanci, obrazu NDB v očích veřejnosti. Nevím, odkud čerpáte informace o návštěvnosti Divadla Reduta – již jsem se zmínil, že návštěvnost Divadla Reduta a „Činohry NDB“ je srovnatelná, v některých sezónách pod mým vedením dokonce i vyšší (tyto informace vycházejí z veřejných dokumentů, výročních zpráv).

      A jen krátce k Vašim úvahám:
      „Kdo tedy zodpovídá za soubor činohry ND v Brně“?
      Členové souboru Mahenovy činohry NDB jsou zaměstnanci NDB (stejně jako členové souboru „Janáčkovy opery“, „Baletu NDB“ nebo třeba administrativní a technický personál). Divadlo Reduta je součástí NDB. Z této logiky vyplývá, že jimi, coby umělecký šéf jedné z budov NDB, mohu disponovat k vytváření uměleckého programu v Divadle Reduta. Tento model je součástí programu ředitele D. Dvořáka, s nímž nastupoval na svůj post, jakož i já na své místo. Můžete to však i obrátit – ostatně i v budově Mahenova divadla inscenuje (z provozních, technických, dramaturgických aj. důvodů) Janáčkova opera NDB nebo Balet NDB.

      Dále jste položil dotaz, zda k činnosti „pražských divadel“ v Brně nejsou určeny soukromé subjekty.
      Soukromé subjekty primárně k ničemu určeny nejsou, z jejich privátní povahy vyplývá dobrovolnost jejich určení. Rozdělování na „pražská“ a „nepražská“ divadla je pouze argumentační nedostatečností. Kromě „pražských“ divadel (tento fokus není dle mého názoru správný, v divadelních souborech vyhledávám kvalitu, nikoliv příslušnost k místu) vystoupily a vystupují v Divadle Reduta také soubory jako Divadlo Petra Bezruče, Divadlo Drak, ale i řada zahraničních činoherních divadel – třeba moskevský Teatr na Pokrovke, stuttgartský Renitenztheater, Rimini Protokoll, Teatr Zoopark z Nižního Novgorodu, italské „Teatro di Roma“… „Peníze z rozpočtu města Brna“ na jejich hostování sice „plynou“, tržby z těchto představení (tedy zhodnocené peníze) ovšem zase „plynou“ zpátky do rozpočtu města Brna. Podobně absurdně bych se tedy mohl třeba ptát, proč jdou peníze z brněnského městského rozpočtu do „pražského umělce“ Daniela Landy…

      Opravdu nerozumím dotazu, zda „program Reduty není vlastně tak trochu vezením se po zádech druhých“.
      V jakém ohledu? Čí „záda“ tím myslíte? Opakuji, že Divadlo Reduta má svou samostatnou dramaturgii, samostatný rozpočet, uměleckou autonomii. Vydáváme se zcela jiným směrem než Mahenovo divadlo z mnoha důvodů – uměleckých, ale i provozních. Po „zádech“ se nevozíme, snažíme se vytvářet kvalitní repertoár, hledáme nové texty a nové přístupy, pracujeme s etablovanými režiséry, naše úsilí přináší plody u diváků i odborné kritiky. V minulém příspěvku jsem zmínil vídeňský Burgtheater a jeho „progresivní scény“ (ve Vídni jsou ve svazku s jejich „národním divadlem“ hned 3 – Akademietheater, Kasino a Vestibül, ovšem i hlavní budova Burgtheateru s kapacitou více než 1.000 diváků je ve srovnání s českým divadelním prostředím mnohem více hledačská a živá…). Zmíním ještě další příklad – berlínská „Volksbühne“ a její scéna „Prater“, která má vlastní umělecké vedení, velmi podobnou autonomii jako Divadlo Reduta a rovněž, jak také jinak, disponuje hereckým souborem „Volskbühne“. A na závěr uvedu i jedno „pražské“ divadlo – ND v Praze a jeho „Nová scéna“ ND. To je také velmi podobný model.

      Pokud Vám cokoliv z mých odpovědí není jasné, znovu nabízím, že se s Vámi rád sejdu (na schůzce se můžeme domluvit na [email protected]). V této diskusi již pokračovat nebudu. Je příliš rozostřená, zbytečně předpojatá (v jiném příspěvku např. uvádíte přínos Z. Plachého přizváním režisérů D. Drábka a R. Groszmanna – oba dva režírovali v rámci NDB už před příchodem Z. Plachého, spojujete režie Z. Srby a dramaturgie D. Viceníkové – D. Viceníková v Mahenově divadle na žádné inscenaci se Z. Srbou nespolupracovala) a štvavá, z mého pohledu tudíž nekonstruktivní.

      24.03.2011 (15.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    47. Petr Velek

      Avatar

      Pane Štědroni,
      Vy se tedy přidáváte k panu Ermlovi, Rychlíkovi a Hulcovi a jejich kampani proti činohře Mahenova divadla. Stavíte se vlastně proti instituci, jejímž jste zaměstnancem, že? Toto by mělo zajímat zřizovatele Národního divadla v Brně. Na tomto veřejném serveru píšete proti části podniku, v němž jste zaměstnán. Takové jednání mi jenom potvrzuje, co jsem o Vás slyšel a co jsem uvedl minule (že se rád vozíte po zádech jiných). Nemám nejmenší chuť se s někým takovým zahazovat, natož pak scházet. Názorem mnoha mých přátel je, že co se týká obrazu ND v Brně, nejvíce problematická je Reduta, jak jsem již uvedl. Je to „obraz“ divadla, které je zde navíc. V tak malém městě, jako je Brno, je Reduta s podobným programem jako Hadivadlo nebo Provázek prostě navíc.

      S tím Landou jste to trochu přehnal, ne? NDB přece z jeho přítomnosti v Brně výrazně profituje. Pokud říkám výrazně, nemyslím tím profit, který má Brno z Teatru Zoopark v Redutě. To přece nemůžete srovnávat. Jak jsem již uvedl, Landu moc nemusím, ale taková demagogie mě prostě vytáčí. Není to tak, že NDB prodává Landu, je to obráceně. Prodat Redutu není zase asi takový problém, zvláště když tam děláte pokleslá talk-show Tomáše Matonohy. Ale je to něco zcela jiného, než vyprodat těch sedm set, nebo kolik míst je vlastně v Mahenově divadle.

      I já jsem rád, že končí naše diskuse. Ať si čtenáři udělají obrázek o tom, kdo používá štvavé argumenty (navíc proti vlastnímu podniku) a přidává se k těm, kteří tyto štvavé argumenty vytvářejí.

      24.03.2011 (19.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    48. Petr Velek

      Avatar

      Pane Hulče,
      držme se tedy tématu „Plachý“. Přesně to popsal ve svém textu výše pan Daněk. Pan Just s ním souhlasí a já taky. Vy zjevně nejste schopen vidět, v čem je text pana Ermla nemorální. Chybí Vám nějaké čidlo, nebo něco, čím byste to rozpoznal. Je přece úplně, ale úplně jedno, jaká je statistika výroků pro a proti panu Plachému. Zklamal jste mě, Vy jenom odbíháte od tématu, pane Hulče. Důležitá je povaha výroků, které pan Erml pouští „do hry“. Seriózní argumenty pana Justa jsou přece něčím zcela jiným, než psychologické soudy pana Rychlíka. Znovu se Vás ptám, je to podle Vás v pořádku, že se pan Erml baví s panem Rychlíkem o zdravotním stavu pana Plachého? Je v pořádku, že se pouští zcela subjektivně do srovnání Plachého „váhové kategorie“ v divadle a přitom neviděl jedinou jeho inscenaci? Jsou to férové metody, nebo nejsou? Toto je tedy podle Vás ta „živá novinařina“? Je mi smutno z Vás i z celé této diskuse. Vy se nemůžete dobrat v tématu „Plachý“ ničeho podstatného, protože jste ho zavrhl, jak sám píšete (po Zlatém Drakovi jste od něho nic neviděl) a teď jenom hledáte argumenty, jak omluvit ten průšvih, který pan Erml svým článkem nadrobil. V článku se pan Erml dovolává MMB, tedy zřizovatele pana Plachého, resp. Národního divadla v Brně. Myslím, že by bylo na místě, zeptat se zřizovatele Divadelních novin, jestli ví, jaké v nich vychází články, kolik lidí dnes zajímají, jaká je na ně „společenská objednávka“, kolika lidem ubližují, koho naopak vynáší, atd. Takové „hlasování o důvěře“ by teď Divadelním novinám velmi prospělo. Zeptat se pár českých divadel, jak vnímají Divadelní noviny, jaký je jejich dosah, renomé. Končím tuto debatu, mám i jinou, důležitější práci, a přeji Vám i Divadelním novinám vysoké dotace a hlavně více lepších článků, recenzí a analýz, než jakou je ta zfušovaná o panu Plachém.

      24.03.2011 (20.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    49. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Velku,
      promiňte, neznám Vás, ale potvrzujete jedno z nebezpečí takovýchto – v podstatě anonymních – debat. Snadno se zvrhnou v hospodsky opovržlivé, silácké pokřikování, kdy věcné argumenty ztrácejí smysl. Ladislav Stroupežnický na toto téma napsal nádhernou hru – Naši furianti. Až přijedete do Prahy, zajděte si na ni do Divadla v Dlouhé. Jako bych Vás tam na jevišti někde viděl.
      A jen pro informaci – Divadelní noviny nemají „zřizovatele“. Vydává je občanské sdružení Společnost pro Divadelní noviny.

      24.03.2011 (21.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    50. Petr Velek

      Avatar

      Pane Hulče,
      Vy jenom zakrýváte vnitřní vyprázdněnost a fakt, že ve skutečnosti nemáte co říct. Když dojde na argumenty, místo odpovědi na prostou a slušnou otázku se uchýlíte k posměškům a urážkám. Sleduje tuto debatu někdo z Divadelních novin? Toto je u vás komunikační „norma“?

      24.03.2011 (22.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    51. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Kde končí argumenty, řinčí zbraně…

      Pane Velku,
      ve svém příspěvku do diskuse, na který se odvoláváte, že jsem neodpověděl, kladete 4 otázky:
      „Je to v pořádku, že se pan Erml baví s panem Rychlíkem o zdravotním stavu pana Plachého? Je v pořádku, že se pouští zcela subjektivně do srovnání Plachého „váhové kategorie“ v divadle, a přitom neviděl jedinou jeho inscenaci? Jsou to férové metody, nebo nejsou? Toto je tedy podle Vás ta „živá novinařina“?“
      Odpovídám ano – novinář má právo na jakoukoli formu svého textu, na jakýkoli postoj, je-li otevřený, pravdivý a nepodvádí. Ani jediného z toho se Erml nedopouští. Neznamená to ovšem, že by měl vždy a ve všem pravdu (ostatně o „pravdě“ ani jeho text není, spíše o jejím hledání), anebo že byste Vy nebo kdokoli jiný nemohl mít jiný názor. Od toho jsou diskuse, abychom si je vyjasnili a případně se pochopili. I Váš „dračí“ postoj do otevřené diskuse jistě patří, byť s jeho argumentační formou mám – přiznávám se – trochu problém.

      24.03.2011 (22.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    52. Lukáš Dubský

      Avatar

      To P. Velek:
      „Seriózní argumenty pana Justa jsou přece něčím zcela jiným, než psychologické soudy pana Rychlíka.“
      A neměl by o tom rozhodnout čtenář sám? Ermlův text přece nemá být nějakým jednoznačným soudem, zda Plachý ano nebo ne. Přišlo mi, že hlavní snahou článku je ukázat rozmanitost názorů na tvorbu Z.Plachého a zároveň do toho dostat ten konflikt – což je žurnalisticky zcela v pořádku.
      Celkem chápu, že panu Ermlovi vyčítáte, že neviděl žádné Plachého dílo. Taky jsem si říkal, že musí být těžké bez této znalosti pokládat zpovídaným trefné otázky a zaměřit se na to podstatné. Na druhou stranu, pokud by Plachého díla znal, je dost pravděpodobné, že by se stal jedním z jeho obdivovatelů či naopak kritiků. A pak už by si takový text jen těžko mohl hrát na neutralitu.

      24.03.2011 (23.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    53. Lubomír Janák

      Avatar

      Panu Dubskému:
      na neutralitu, objektivitu si hraje devadesát procent recenzí. Přestože recenzenti zaujímají postoje a předmět své kritiky (hodnocení) znají. Nevidím důvod, proč by větší znalost tématu měla být nějaký problém v reportáži. Místo slova „těžko“ by tak ve Vaší poslední větě mohlo být slovo „klidně“, čímž se ovšem zcela mění charakter Vašeho příspěvku.

      25.03.2011 (7.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,