Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Příští vlny jara a zimy (No. 1)

    Kamenná Karkulka a papírová kniha

    Kulatý ročník …příští vlny/next wave… bylo třeba zahájit poctivě. Nejlépe dvojmo. Den před oficiálním zahajovacím večerem, ve čtvrtek 26. září, se proto konal festivalový Prolog v Divadle Kámen. Večer tvořily dvě polovice. Inscenace Karkulka, hraná členy DK již dvanáctým rokem, vyplňovala tu první, improvizace Agamemnón pak tu zbývající.

    Nw-startujemeKarkulka je hrou velmi pomalou. Až místy zcela ustávající. Je zároveň hrou typickou pro poetiku Divadla Kámen, která je zase ve značné míře poetikou Petra Macháčka, jednoho ze dvou zakladatelů divadla (tím druhým je Petr Šimeček) a zároveň autora a režiséra většiny tamních her.Někdo pro označení jejich stylu váhá mezi šuplíčky minimalismus a absurdní drama, někdo mezitím usne, jinému padne na mysl Jára Cimrman, ovšem ve značně zvláčnělém tempu. Možná by se jejich styl dal nazvat poetikou divácké trpělivosti. Dnešní diváci jsou už ale usazeni a Petr Macháček, tentokrát v roli uvaděče a pianisty, prohlašuje se snivým pohledem upřeným nad hlavy diváků: A teď už mi zbývá vám jen říci – že za několik vteřin se tady zhasne – …a bude tady tma.

    Karkulka trvá téměř hodinu, a za tu hodinu se s hrdinkou dostaneme od rodného domku skrz les do chaloupky, kde už není babička. V tomto stručném příběhu přebývá ještě hodně času, který mají lidé z DK evidentně ze všeho nejraději. Pozvolným stiskem ruky, kouřením doutníků Pajarraco negro nebo naléhavým nenacházením správných slov by asi dokázali vyplnit libovolně dlouhý časový úsek.

    V Karkulce se s notoricky známou předlohou promyšleně pracuje. Diváka skoro překvapí, když šarmantní elegán (jako vystřižený z béčkových až péčkových filmů), po pěti minutách strávených v oblaku doutníkového dýmu prohlásí mužně podmanivým hlasem: …Promiňte… slečno… ještě jsem se nepředstavil… Jsem – vlk. V dusné atmosféře odlehlé lesní chaloupky vyzní i slova – Víte, Karkulko, já jsem vaši babičku… sežral. Takřka jako neslušný návrh. Karkulka je vysoce stylizovaným divadelním kameňákem, dělajícím čest názvu rodného divadla. Je scénograficky úsporná, živým (opět úsporným) klavírním doprovodem podbarvená a zcela seriózně zahraná až do konce.

    Kamenná Karluka s doutníky FOTO ARCHIV DIVADLA

    Kamenná Karluka si s Vlkem vychutnává doutníky Pajarraco negro FOTO ARCHIV DIVADLA

    Agamemnón a polévání

    Když myslivec odešel, nastala tma po celém sále a po ní druhá část večera. Improvizace, stylově vycházející z připravované inscenace Agamemnón, shromáždila na jeviště několik možná náhodných herců ze souboru a jejím cílem bylo propojit impulzivně vznikající činnost herců na scéně s úryvky právě vydané knihy o prvních 15 letech existence Divadla Kámen. V průběhu celé akce byla publikace prolévána bílým vínem, aby mohla být v závěru večera prohlášena za dostatečně pokřtěnou a v 66 exemplářích vydána do rukou stejného počtu diváků.

    Improvizace, do které se po určité době mohli zapojovat i diváci, nebyla sama o sobě nejvydařenější (ač v absurdní stylizaci Divadla Kámen se ledacos schová), nicméně kniha byla tímto počinem představena a vyslána na samostatnou cestu kulturním děním. Zatímco se na jevišti podepisovalo a v hledišti debatovalo, Petr Macháček stál na scéně a hovořil.

    Je asi pravidlem, že divadelní hry píší lidé, kteří rádi hovoří. O lidech, kteří je hrají, to patrně platí také. Ředitele divadla na scéně vystřídal s dalším nostalgickým monologem třeba představitel vlka Pavel Mašek. Štěbetající publikum, bavící se herci za zády ani nepřeslechnutelná uvaděčka rozdávající knižní exempláře přednostně zasloužilým jedincům (…kniha pro Davida, Davide, kde jsi? Verunko, děkujeme!…) je v proslovech zjevně nijak nevyrušovali. …Kdo si koupí tři naše knihy, dostane je za 130 Kč. Kdo si jich koupí pět, dostane každou za stovku. A kdo si jich koupí sto, pro toho budou k mání jen po osmdesáti korunách…

    Karkulka je jednou z dvaadvaceti zatím uvedených her Divadla Kámen. Divadlo Kámen je pak jedním z bezpočtu pražských divadel. Přesto si 66 lidí udělalo čas a přišlo zrovna tento čtvrtek právě sem. Kamenné tváře členů DK působí, že si za všech okolností budou hrát, co chtějí a jak chtějí, ať se to komu líbí nebo ne. Ale že je jejich práce soustavná, styl vytříbený a směřování, řízené zejména Petrem Macháčkem, skutečně promyšlené, o tom nemůže být pochyb. Ať už tímto způsobem dojdou kamkoli.

    Připomeňme jen, že Divadlo Kámen se neúčastní …příští vlny/next wave… poprvé. Už v roce 2008 představilo na festivalu dvě ze svých her – Mlejnek a Žáby.


    Komentáře k článku: Příští vlny jara a zimy (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,