Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Přímluva za hudbu

    Vážená Rado Českého rozhlasu,

    dostal jsem dopis od jednoho z Vašich členů a s ním i pozvání k diskusi nad neutěšenou kvalitou hudby ve vysílání veřejnoprávních stanic Radiožurnál a Praha. Rozhodl jsem se reagovat hned a touto cestou, přestože si myslím, že debata měla proběhnout zhruba před dvaceti lety, když se v téhle zemi změnil režim. Od té doby se totiž v hudebním vysílání těchto dvou stanic podařilo zejména úspěšně rozvinout a pak zakonzervovat systém, který slouží takzvanému hudebnímu průmyslu a systematicky devastuje povědomí posluchačů o tom, co to vlastně hudba je a k čemu slouží.

    Především odvěký hudební žánr, kterému se říká píseň, byl na vlnách těchto – zdůrazňuji, že veřejnoprávních – stanic degradován na něco, čím se ve vysílání vyplňuje prostor mezi jednotlivými mluvenými vstupy. Když nikdo nemluví a neznějí džingly či reklamy, poslouží píseň jako předěl, jako vata, a tahle vycpávka je ještě ke všemu vybírána a uváděna anonymně. Vesměs se totiž jména interpretů, autorů ani dramaturga, který za to, co se nám line do uší, nese odpovědnost, nedozvíme.

    Pokud máte záslužný zájem tento nedůstojný stav změnit, naskýtá se jedna možnost – návrat (ale raději tomu neříkejme návrat – není se kam vracet!) k osobní zodpovědnosti za vybírání hudby v rozhlase, konec anonymity. Konec teorií a praxe „selektorů“, jakož i demagogických výroků o tom, co lidé takzvaně „chtějí“ poslouchat. Dost schovávání se za pofidérní průzkumy a teze, že rozhlas má vysílat především to, co si jeho posluchači přejí.

    Veřejnoprávnost v hudebním vysílání přece nemůže spočívat v jakési přímé demokracii, tedy v tom, aby si zprůměrované skupiny vybíraly, co chtějí vysílat z „předvybraného“ balíku hudby. Běžný posluchač rozhlasu zajisté nemůže být dramaturgem, to by znamenalo popření veškeré odbornosti této profese. Dramaturg má v případě veřejnoprávního média také pomáhat posluchačům tříbit si vkus – třeba tím, že informuje o nových trendech, připomíná nejlepší díla minulosti a brání braku a hrubé komerci, aby ovládla vysílání. Je-li hudební část rozhlasového programu v rukou amatérů, kteří se navíc zaštiťují tezí, že lidem se má pouštět, co oni „chtějí“, dopadá vysílání tak, jak ho známe dnes, a lepší to nebude.

    Kudy z toho ven? Zrušte všechny ty takzvané playlisty a selektory a dejte důvěru vzdělaným a citlivým hudebním dramaturgům. Skoncujte s anonymitou ve výběru hudby pro vysílání veřejnoprávního rozhlasu.

    Je velmi škodlivé, když model vysílání, který představuje zejména Radiožurnál, vychází ze snahy o co největší „poslechovost“ stanice. To je strategie, kterou se vesměs řídí soukromé stanice (a fakt, že ne úplně všechny, by měl být burcující). Od veřejnoprávního rozhlasu žádáme kromě objektivního zpravodajství především kulturnost, která není závislá na diktátu peněz. Nechceme, aby se taková stanice snažila konkurovat bulváru tím, že dodá ještě lacinější zboží.

    Prosím, zkuste být odvážní a přehodnotit svůj způsob myšlení a vnímání veřejnoprávní funkce rozhlasu. Ten dosavadní, jak sami vidíte, nikam nevedl.

    Jan Burian, písničkář a spisovatel

    Snímek PAVEL VESELÝ

    P. S.

    Vážení čtenáři,

    rozhlasový radní pan Šafařík mne oslovil a vyzval k diskusi. Jsem členem Rady Českého rozhlasu (od letošního června). S pověřením od ostatních radních chystám veřejný seminář Rady ČRo o hudební dramaturgii ČRo, přesněji hlavně k tématu „ČRo a pop music“, tedy se zaměřením na hudbu především na stanicích ČRo 1- Radiožurnál a ČRo 2 – „Dvojka“ (dříve Praha). Stanice Vltava se to týkat nebude. Možný je přesah i k hudební stránce Rádia Wave.

    Cílem semináře by mělo být zprostředkovat diskusi mezi ČRo a odbornou a zainteresovanou veřejností. Je vám jistě známo, že především hudba na Radiožurnálu bývá velmi často předmětem kritiky.

    Akce by měla mj. umožnit, aby pracovníci ČRo vysvětlili, jak se tvoří hudební dramaturgie a jak vznikají playlisty. Předpokládám, že diskuse s ostatními panelisty i publikem povede k tomu, že lidé z ČRo budou „obhajovat“ stávající praxi.

    Tato výzva mne vedla k napsání tohoto Otevřeného dopisu aneb Přímluvy za hudbu.


    Komentáře k článku: Přímluva za hudbu

    1. Klára Zindulková

      Profilový obrázek

      Pane Buriane,
      udělal jste mi radost. Snad budu mít motivaci zase začít poslouchat rádio, pokud je naděje, že se změní mé dlouholeté (a bohužel často funkční) měřítko kvality: Zajímavé, hezké a neotřelé jsou právě ty, jež v rádiu nehrají… Držím vám i české písničce palce.

      08.11.2011 (15.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,