Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Příliv teroristů a démonů (No. 8)

    Sobota na festivalu …příští vlna/next wave… lákala tak trochu do neznáma. A ještě s překvapením navíc.

    FOTO ANETA VAŠATOVÁ

    Antonín Brinda jako krysař ve své performanci Teror jako –ismus: Estetika vzdoru FOTO ANETA VAŠATOVÁ

    A tak se naše skupinka odvážných alternativních diváků z pražského Hlavního nádraží vydala na cestu, která sice nebyla dlouhá, ale skokem jsme se ocitli v jiném světě. Tak trochu jako v Harry Potterovi, když rodiče s dětmi projdou sloupem na nádraží Kings Cross na nástupiště 9 ¾. V očekávání alternativních zážitků a vlakového happeningu člověk začne vnímat všechno ostřeji a jaksi pozorněji. Ostatně organizátoři k tomu zdárně přispívají významnými pohledy a několika kbelíky naplněnými květinami a jiným roštím, které vezou s sebou. Očekáváme napjatě performera. Ve stanici Praha-Krč vstupuje podezřelý chlapík s hromadou papírových plat na vejce, suverénně přejde ke kóji, kde sedí organizátoři a jejich květiny, a začne s nimi rozmlouvat. Ne, to není on. Dva starší pánové pobíhají po vagóně a sehrají expresivní etudu na téma hledání místa. Také ne. Konečně 17.17 hod. – Praha-Modřany, do kupé vstupuje mladík s dredy, v dlouhé černém kabátě a beze slova rozdává prázdné bílé papíry, na nichž je dole napsáno Teror jako –ismus: Estetika vzdoru. Poté zmizí za sklem, a když napjatě sledujeme, co se bude dít, odpovědí je nám jen jeho nevšímavá tvář zahalená šátkem. Co jako? Co bude? Nic. Nakonec, organizátorka LD prochází kupé a odevzdává záhadnému cizinci artefakt vyrobený z papíru. Aha, tak to se asi máme zapojit. Někteří pilní vymýšlejí, a vytvářejí různé estetické variace svého vzdoru. Ale to už se blíží Vrané nad Vltavou, cíl naší cesty…

    Antonín Brinda, neboť to je onen cizinec, který nás dovede k cíli, po vzoru krysaře vytahuje flétnu a my se vydáváme za ním. Před námi Perla, která kdysi byla možná vranovskou perlou, ale dnes už vládne jen kouzlem omšelosti a estetikou vzdoru ve formě grafitti. Ten pravý happening má ovšem teprve nastat. Mlčenlivý krysař ožívá a hlásnou papírovou troubou vyzývá přítomné, aby se vyjádřili k politice, umění či čemukoliv jinému prostřednictvím kresby. Pod rukama dětí i dospělých vznikají pozitivní, negativní, harmonické i disharmonické kresby. Kdo odevzdá, dočká se odměny v podobě květiny, a jeho obrázek omytý v kbelíku je pověšen na šňůru. Poté, co tvůrčí divácká fáze skončí, performer se zvolna svléká (ale jen do půli těla) a mokré obrázky lepí na sebe. Když na sebe takto navěsí ideje diváků a stane se jejich nositelem, vyšplhá na dvoumetrový piedestal a řečí anglickou jako táborový řečník nabádá diváky, aby zůstali individualitami a nestali se součástí davu. Přitom se je snaží přimět, aby skandovali s ním: Jsem sám sebou. Jsem individualita. Nejsem součástí davu… Mlčím, když jsem ta individualita. Poté se mladý muž za zvuku své píšťaly vydává k řece. Statečný! Vstupuje do vody a postupně se do ní noří. Nikdo ho ale nenásleduje. Bílé listy, obrazy našich myšlenek a idejí se rozprostřou po hladině a odplouvají.

    FOTO ANETA VAŠATOVÁ

    Brinda vyzývá k individualitě… FOTO ANETA VAŠATOVÁ

    Vracíme se k teplému čaji a nastává čekání na další program. Druhý vlak se zpozdil (jak stihl mít poruchu na tak krátké trati, jako je Praha-Vrané, je také z oblasti lehce absurdní), ale nakonec se dočkáme. O prázdninách tady, v nově objeveném prostoru někdejší papírny, měla premiéru inscenace zvaná Expression Hurts spolku Kartel. Tomu, kdo zná tohle holčičí či dámské společenství režisérky Lucie Ferenzové a dvou neobyčejných dlouhonohých performerek Jindřišky Křivánkové a Jany Kozubkové, je jasné, že spolu s nimi vstoupíme do stavu lehkého transu, starodávných i novodobých mýtů, do světa, kde nic není jasné a může se tu stát cokoli. A tak jako už několikrát předtím – viz Lovci, Konec Klementajn – že ani tentokrát nám název sám nenabídne klíč k pochopení, ale spíše jen otevře cestu k neobyčejnému dobrodružství. A to začne vzápětí, kdy klopýtáme za průvodcem temnou chodbou do útrob staré budovy, kde jen sem tam probleskne pás světla. Zastavíme se u papírové pásky a zaposloucháme se do podivných zvuků, při nichž běží mráz po zádech. Je nás ale víc, takže se nebojíme! Ve tmě se ozývá dunění, praskání, a pak kroky. A náhle se ze tmy vyloupnou dvě siluety.

    Naše  průvodkyně nás vzápětí pozvou do světa, v němž nás čeká neznámé. Pozor, i jejich vlídnost může být pastí. I když se usmívají a ohleduplně nabízejí návleky, abychom si neušpinili boty, kdoví, co tam ve tmě na nás chystají! Ale přesto se na tu cestu vydáme. Pragmatik a realista řekne: putování po staré továrně, kde jsou simulována pomocí náznakové scénografie různá prostředí, pro sečtělého možná naskočí Labyrint světa a ráj srdce, pro katastrofisty to evokuje svět po apokalypse, pro politicky smýšlející aktuální téma stěhování národů a sbližování kultur, pro blouznivé romantické duše je to kouzelné putování po vzpomínkách, skládání střípků světa ve světle našich vlastních duší a možná i otvírání zapomenutých 13. komnat.

    FOTO ANETA VAŠATOVÁ

    Expression Hurts nabízí fascinující obrazy FOTO ANETA VAŠATOVÁ

    V každém případě představení nabízí fascinující obrazy, v nichž se obě performerky proměňují v nejrůznější postavy od kněžek vzývajících svého pohanského Boha s mohutným parožím, nádherné sexy ženy komunikující primitivní neandrtálskou řečí, dvě babky – domovnice, naštvané na celý svět, či rozdováděné Apačky tančící oslavný tanec vzývající modlu civilizace – televizní obrazovku. A nakonec s dvojicí žen vystoupáme „do nebe“, kde zní tajemná krásná hudba, blyští se vodní hladina i zrcadlové střípky diskokoule a čeká nás tu hostina v pravdě božská… A tak nezbývá, než se (p)oddat pocitu příjemného spočinutí, vychutnání nápojů a pochoutek, které nám přichystaly tyto divošky. Když se hloučky diváků nasytí zkoumání této zvláštní krajiny alternativního světa, ztichlou vesnicí se vracejí do civilizace. Vlak nás odváží ku Praze…

    ///

    Předchozí díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:

    Příliv teroristů a démonů (No. 1)

    Příliv teroristů a démonů (No. 2)

    Příliv teroristů a démonů (No. 3)

    Příliv teroristů a démonů (No. 4)

    Příliv teroristů a démonů (No. 5)

    Příliv teroristů a démonů (No. 6)

    Příliv teroristů a démonů (No. 7)

     


    Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 8)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,