Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pražská ani muk! (No. 4)

    Vedle domácích performerů nabídli organizátoři Mime Festu skutečně špičku mezinárodního mimického divadla. Pro inspiraci je rozhodně dobře, že se na pražské scéně objevili umělci, které svět zná, ale my ne. Pražskou premiéru zatím absolvovali Američan Michael Trautman (přijel se na něj podívat dokonce Bolek Polívka) a německo-francouzské duo Neander&Bodecker. Třetí z hvězd – Red Bastarda alias Erica Davise – čeká premiéra na scéně Akropole dnes. Nicméně, má už za sebou víkendovou dílnu, kde se podělil se zájemci o své klaunské a bufonské umění. Michaela Trautmana naopak workshop se studenty HAMU ještě čeká.

    Michael Trautman

    Michael Trautman a jeho plivací show FOTO ARCHIV FESTIVALU

    V pondělí se tedy festival přestěhoval z Alty do žižkovského paláce Akropolis. A prvním z cizinců, který tuto scénu vyzkoušel, byl právě Michael Trautman. Rodák z Illinois, z města Springfields, kde se narodil Abraham Lincoln (tedy nikoli Simpsonovi – ti jsou prý z jiného Springfieldu), sice původně studoval politické vědy a práva, ale nakonec usoudil, že ho láká pestřejší, i když méně jistá budoucnost. Vyzkoušel různé umělecké profese, pilně studoval pantomimu a improvizaci. A od té doby, tedy přes čtyřicet let se pohybuje na scéně jako klaun, mim, storyteller, kouzelník a kabaretiér. Při jeho 80-minutovém představení King Pong´s Ping Pong Rodeo, v němž udivoval neobyčejnou „plivací“ energií, s jakou směroval stovky pingpongových míčků na nejrůznější cíle ve všech směrech, a někdy i ve více směrech najednou, se až tajil dech. Podle jeho vlastních slov je tato show věnována Američanům a jejich posedlosti střílením a zbraněmi. A tak samozřejmě nechybí ani scénka střílejícího kovboje z divokého Západu, ani nezbytné rozvinutí roztomilých amerických vlaječek. To byla možná jedna z věcí, kterou přijímali diváci trochu rozpačitě, ale jinak ochotně podlehli Trautmanovu kouzlu a jeho přesně načasovaným gagům.

    V jeho osobě se tedy na pražském jevišti předvedl typický americký entertainer, který zná a miluje své publikum a nebojí se kontaktu s ním. To znamená, že si pro zatraktivnění na scénu zve náhodně vybrané diváky (dodržuje model malý chlapec, mladá dívka + dobrovolník, který dokáže dobře mířit). Trautman hraje s diváky oblíbenou hru na packala, který se snaží, ale nedaří se mu, aby pak v nejtěžším momentě dokázal, že jen blafoval a že svůj trik dokonale ovládá. Tuto hru s publikem doprovází bezeslovnou manipulací, kde mezinárodně srozumitelnou pantomimou a dobře volenými zvuky přiměje diváky k masové reakci, projevující bučením a hučením pochybnost a zklamání nad jeho výkonem, také si dokáže suverénně vynutit aplaus pro své dobrovolníky i pro sebe.

    Na jedné straně je to tedy „JEN“ pliváni pingpongových míčků, na druhé straně je ale jasné, že máme možnost sledovat skutečně světového varietního umělce, který to s publikem zatraceně umí. Zkrátka něco takového, co se u nás nevyskytuje. Varieté je tradičně považováno za poněkud pokleslou zábavu a rozhodně se v tomto případě nemluví o umění. A pokud ano, pouze ironicky. Na Západě je prorůstání umění a zábavy přirozené, kabaretní umělci jsou bráni se stejným respektem jako dobří psychologičtí herci kamenných scén. Tak, jak to ostatně bývalo u nás za první republiky, kdy ještě varietní či kabaretní zábava nebyla pohrdlivě označována jako cosi nemístného, a nadšeně se chodilo fandit výstupům miláčků těchto scén, tedy klaunům nejrůznějšího typu a dovedností.


    Komentáře k článku: Pražská ani muk! (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,