Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Poslední víkend projektu Musica non grata

    První pražský dubnový víkend patřil vyvrcholení projektu, který po čtyři roky seznamoval veřejnost s jednou z méně známých kapitol domácí hudební historie. Pod titulem Musica non grata, tedy hudba nechtěná či odmítaná, ho realizovala Opera Národního divadla a Státní opery za finanční podpory Spolkové republiky Německo.

    Pohádka Plešatá princezna měla světovou premiéru ve Fakultní nemocnici Motol. Foto: Václav Hodina

    Projekt vycházel z faktu, že po léta byla Praha centrem nejen české, ale i německé a židovské kultury, z jejichž spojení se zrodila řada vynikajících děl. Od třicátých let minulého století se ale někteří autoři stali cílem pronásledování nacistickou ideologií a řada z nich skončila jako oběti holocaustu. Musica non grata nicméně zahrnovala i tvorbu skladatelů, kteří byli perzekuováni z důvodů náboženských, rasových či genderových. Od roku 2020 dodnes bylo uvedeno celkem čtyřicet šest operních a operetních produkcí, mnoho koncertů a dalších akcí ve více než sto padesáti realizacích. Do povědomí širší veřejnosti se tak vrátila jména skladatelů jako Viktor Ullmann, Alexander Zemlinsky, Erwin Schulhoff, Hans Krása, Paul Abraham, Jaromír Weinberger či Franz Schreker.

    Princezna přichází pro svou drzost o krásné zlaté vlasy. Foto: Václav Hodina

    Poslední víkend Musica non grata zahrnoval derniéry inscenací Ples v opeře a Šaty dělají člověka, ale také i nové tituly. V sobotu odpoledne se v Domě Ronalda McDonalda ve Fakultní nemocnici Motol konala světová premiéra loutkové pohádky Plešatá princezna s hudbou skladatelky Leny Stein-Schneider, vězněné v letech 1942-45 v Terezíně. Vtipné představení o drzé princezně bylo vřele přijaté jak dospělým, tak i dětským publikem, včetně pacientů motolské onkologie. Ve spolupráci s Národním divadlem ho realizoval spolek Loutky v nemocnici, který má po léta velkou zásluhu na zpříjemnění léčby dětí a jejich pobytu v léčebných zařízeních.

    Odpoledne patřilo panelové diskusi, která se pokusila alespoň v krátkosti shrnout zisky projektu. A to za účasti domácích i zahraničních novinářů, spolutvůrců projektu a dalších zájemců z řad veřejnosti.

    Tamara Morozová (Zuzana) a Lucie Hilscherová (Klementina) v Hindemithově opeře Svatá Zuzana. Foto: Václav Hodina

    Umělecký ředitel Opery ND a Státní opery Per Boye Hansen zdůraznil význam projektu pro pražskou operu: Pro mě znamená tento projekt vrácení první české operní scény na kulturní mapu Evropy. A věřím, že jeho uzavřením to nekončí. Musica non grata je jen zaseté semínko, které, jak doufám, poroste do budoucna.

    Velvyslanec Spolkové republiky Německo Andreas Künne mimo jiné připomněl aktuální rozměr projektu Musica non grata: Bylo by dobré, kdyby projekt přispěl k většímu přesvědčení o tom, kam se dostaneme, když nebudeme bránit svobodu umění. Co pro kulturu obecně znamená vytržení z kořenů.

    Corinna Scheurleová, Josef Moravec a dirigent Karsten Januschke při provedení opery Florentinská tragédie. Foto: Václav Hodina

    Večer pak byly ve Státní opeře jednorázově uvedeny opery Svatá Zuzana Paula Hindemitha a Florentinská tragédie Alexandra Zemlinského. První z nich přináší emotivní výjev z klášterního prostředí, který v době své premiéry v roce 1922 vyvolal skandál tím, že zveřejnil erotické touhy jeptišek. I v koncertním provedení zapůsobila Hindemithova opera silným dojmem, a to především díky pěvkyním Tamaře Morozové a Lucii Hilscherové v hlavních rolích. Florentinská tragédie zaujala především jiskřivou hudbou Alexandra Zemlinského v entuziastickém provedení Orchestru Státní opery pod taktovkou Karstena Januschkeho i výkony sólistů Joachima Goltze, Corinny Scheurleové a Josefa Moravce. Škoda jen, že obě opery nebyly uvedeny ve scénické podobě.

    Projekt Musica non grata znamenal po čtyři roky výjimečnou událost v mezinárodním kontextu. Jeho součástí byly i badatelské a edukační aktivity, včetně vydání několika publikací. Doufejme, že nezůstane u jednoho, byť zdařilého projektu, ale že vedení Národního divadla bude hledat další cesty, jak vrátit pražskou operu do evropského kontextu.


    Komentáře k článku: Poslední víkend projektu Musica non grata

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,