Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Podzemí

    Nedávno jsem se dočetl, že v Paříži je spousta stanic metra, které se z různých důvodů nepoužívají. Buď je nikdy nedostavěli, nevyplatí se je provozovat, nebo jsou příliš blízko jiných stanic. Říká se jim stanice duchů. Jedna z nich dokonce slouží výhradně k natáčení filmů. Asi by bylo docela překvápko, kdyby tam vlak omylem zastavil a vyjevení cestující by se ocitli uprostřed přestřelky mezi Delonem a Belmondem.

    Ač sám se metru vlastně spíše vyhýbám, ten úžasný koncept cestování pod zemí mě prostě fascinuje. Celé to připomíná kouzelnický trik: v jedné části města sestoupíš pod zem, po půl hodině se vynoříš někde úplně jinde a ti na povrchu vůbec nic netuší!

    Ve čtrnácti jsem metrem jezdíval často. Podnikal jsem výpravy do centra, kde jsem v Malostranské kavárně nebo ve Slavii nad alžírskou kávou snil o tom, že budu slavným umělcem. Cestou jsem ve vagonu zažíval pocit zvláštního spiklenectví. Jako bychom my, kteří cestujeme skrytě pod zemí, měli nějaký tajný úkol. Jednou mi padl do oka brýlatý pán v baloňáku s diplomatickým kufříkem, který vypadal jako agent. Sledoval jsem ho přes půl města a pečlivě zapisoval, co dělá. Po pravdě řečeno, nedělal nic zvláštního, v Řepích vystoupil z tramvaje a já pak měl co dělat, abych trefil domů.

    Ať je to v New Yorku, Paříži, nebo v Římě, v metru se vždycky ztratím. Vždycky! Ale možná to dělám schválně. Co kdyby mě taky někdo sledoval?

    02 sloupekPodzemí_komi_fmt


    Komentáře k článku: Podzemí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,