Divadelní noviny Aktuální vydání 14/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

14/2019

ročník 28
3. 9.–16. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podpásovka?

    Milý Martine,

    se zájmem jsem si přečetl Tvůj rozhovor s Janou Machalickou v Lidových novinách 23. února Obrátit všechno vzhůru nohama. Tvé šéfovské a režisérské práce v činohře Jihočeského divadla v Českých Budějovice si vážím a se zaujetím sleduju Tvou snahu o aktuální repertoár. Trochu jsi mne však zaskočil svou odpovědí na otázku Jany Machalické Dnes herci chtějí zůstat v Praze, i když nemají do čeho píchnout. Proč? Řekl jsi – cituju – Je to tím, že se v Česku oblastními divadly hromadně opovrhuje. Když Vladimír Hulec do Divadelních novin napíše, že se na oblasti nedá z principu dobře dělat divadlo, je to podpásovka. Tvrzení, že oblastní divadla jsou divadla druhé kategorie, můžu zhodnotit jen jako podrážení nohou.

    Mám obavu, že jde spíše o podpásovku z Tvé strany. Ač jsem si onu větu dal do vyhledávače, nikde ve svých textech ani textech jiných autorů Divadelních novin jsem ji nenašel. Dlouho jsem přemýšlel, v jakém mém textu se něco obdobného objevilo, až jsem připadl na své hodnocení ankety Divadelních novin Inscenace roku 2009 v Divadelních novinách č. 1/2010, strana 14. Stojí tam: Z regionálních divadel  na sebe výrazněji upozornilo snad jedině Klicperovo divadlo Hradec Králové a Naivní divadlo Liberec s 2 a 1/2 hlasy vždy pro dvě inscenace (Náměstí bratří Mašínů a Věc Makropulos, resp. Pohádka o Raškovi a Labutí jezírko). I tak je to pro ně – nemluvě o divadlech v Plzni, Zlínu, Uherském Hradišti, Českých Budějovicích nebo Činoherním studiu Ústí nad Labem – výrazný ústup oproti minulým létům. Připojují se tak k MD Olomouc, VČD Pardubice, ZD Cheb, MD Most a dalším regionálním divadlům, která se v anketě objevují výjimečně. Tvořit divadlo v předních liniích je na oblasti zřejmě téměř nemožné a jen výjimečně se tam objeví osobnost, jež je – na čas – vyzdvihne do nejvyšších divadelních pater.

    Nevím, jak ostatní interpretují tento odstavec, já jím však rozhodně neříkám, že se na oblasti nedá z principu dobře dělat divadlo. Dělat se rozhodně dobře dá, má a snad i musí. Já jen říkám, že v podmínkách, kdy oblastní divadla musejí (a je to tak v pořádku) splňovat nároky široké divácké obce, nelze tam dlouhodobě vytvářet výjimečné inscenace, jež se každoročně dostanou do anket zachycujících největší divadelní počiny roku. To je ona „přední linie“.

    Divadlu kdekoli na oblasti a kdekoli na okraji fandím – a to nejen profesionálnímu, ale i amatérskému, sleduji je a píši o něm. Rozhodně si o něm nemyslím, že je to „divadlo druhé kategorie“. Velmi mě tedy mrzí, že – zvlášť když se známe a víš, o čem a jak píšu – takto pokřiveně vnímáš text, který mluví o něčem zcela jiném. Nejvíc mě ale mrzí, že jsi touto větou vědomě pošpinil Divadelní noviny, které se jako jediné odborné periodikum u nás divadlu v celé jeho šíři a oblastním scénám zvlášť věnuje, píše o něm a sleduje je. Vždyť i na Tvé premiéru Zelenkovy hry Očištění, které je rozhovor v Lidových novinách věnován především, přijeli dva naši redaktoři a v Divadelních novinách vyjde nejen její recenze, ale v příštím čísle i velký rozhovor s ředitelem Jihočeského divadla a představitelem hlavní role Jiřím Šestákem. Tak se snad oblastním divadlem neopovrhuje.

    Budu rád, když své mínění o hromadném opovrhování oblastními divadly z mé strany, ze strany Divadelních novin a vůbec české kritiky přehodnotíš.

    S pozdravem


    Komentáře k článku: Podpásovka?

    1. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      myslím, že oblastním divadlem se nemá opovrhovat, pokud je oblastní jenom tím, kde je – naopak divadlo, které se jako oblastní samo definuje, tj. nejezdí se za ním zdaleka, a ono samo pouze podkuřuje domácí radnici a místnímu publiku – si skutečně opovržení zasluhuje.

      01.03.2010 (18.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Martin Glaser

      Profilový obrázek

      Milý Vladimíre!
      Na mém povzdechnutí bylo vědomé to, že jsem zveřejnil svůj názor na postoj většiny kulturní obce k divadelní kultuře mimo centra. V tom se mohu samozřejmě mýlit, protože do hlavy všech nevidím. Rozhodně jsem „vědomě nešpinil“ Divadelní noviny. Pokud už je vyřčení osobního názoru zase chápáno jako „vědomé špinění“, tak se máme na co těšit! Možná by však naše názorová výměna mohla být začátkem hlubší diskuse o postojích ke kultuře obecně. Protože bychom ji měli hodnotit jen jako dobrou a špatnou, ne jako regionální a … jak to vlastně napsat, že?
      Odkazoval jsem se skutečně k odstavci, který jsi vystopoval. Předpokládám, že v rozhovoru nemusím nutně přesně citovat a uvádět zdroj. V tak malém prostoru na otázku, která se podle mne dotýkala hlubšího problému, než jen proč herci nechtějí na oblast, byť nemají v Praze do čeho píchnout, jsem pro odpověď záměrně použil řečnické figury pars pro toto a hyperboly, abych podtrhnul (z mého osobního pohledu) bídný stav věcí. Chápu, že se můžeš cítit dotčený a nebo snad dokonce i uražený.
      Podobně bych se ale mohl cítit já, po přečtení Tvých závěrů z ankety Divadelních novin. Nechápu, jak můžeš z výsledků hlasování lidí, kteří divadelní dění mimo naše jediná tři velká centra (Praha, Brno, Ostrava) sledují naprosto minimálně, vyvozovat, že není možné na oblastech dělat divadlo „v předních liniích“. Tedy chápu, pokud tou přední linií skutečně míníš umístění v anketách a soutěžích. To skutečně až na výjímky potvrzující pravidlo možné není a není nutné se rozepisovat proč. Já jsem však onu „přední linii“ chápal jako špičkové divadlo. A to je podle mne možné dělat nezávisle na místě. Jen má mnohem menší šanci, že se dostane do středu odborné a mediální pozornosti. Pokud však Ty jako divadelní kritik, který má příležitost obsah mediálního prostoru určovat, přispíváš k opakování a tím i posilování teze o nemožnosti tvorby v „prvních liniích“, přispíváš tím k potvrzování stereotypů, se kterými se oblastní divadla vnímají. Protože pojem první linie může, jak vidíš, skutečně číst každý jinak… A tento postoj vede mj. k tomu, že špičkoví tvůrci nechtějí inscenovat mimo centra a řada herců bude raději přežívat v hlavním městě.
      A pokud jde o ta „divadla druhé kategorie“, tak ruku na srdce: pokud si budeš moci svobodně vybrat mezi „činohrou“ na oblasti a „nezávislým“ divadlem v Praze, tak právě proto, že vím o čem a jak píšeš, tak se snad nespletu, když odhadnu, že raději půjdeš do divadla v Praze. Což je naprosto v pořádku, protože každého baví a zajímá jiný typ divadla. A každé má právo na existenci, pokud nalezne svého diváka. Nešťastné však je, pokud se v rámci kritické reflexe po záměrně konzervativním divadle vyžaduje „alternativní“ postup a naopak. Což píšu záměrně obecně a nenarážím tím na nic, jen otevírám další téma k diskusi, byť trochu jiným směrem…
      Ať se daří Tobě i kolegům v Divadelních novinách. A budeme jistě nejen u nás v Jihočeském divadle rádi, pokud ne dva ale hned tři redaktoři z jednoho listu, zase přijedete i na jinou premiéru, než je první české uvedení nové hry jednoho z nejlepších současných českých dramatiků. Srdečně tě k nám zvu!

      05.03.2010 (15.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      a v tom to právě je – kolik konzervativních divadel může jedna malá země unést? alternativa ve své pestrosti se může opakovat nekonečněkrát a pokaždé je to něco jiného, ale proč mít v každém městě svojí konzervativní scénu á la Divadlo Na Vinohradech?

      06.03.2010 (12.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,