Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Plody Divadelní Flory (No. 6)

    Středa patří rodině!

    Sedmý den odhalila olomoucká Divadelní Flora další ze svých neotřelých půvabů, tentokrát byla štědrá především k publiku rodinnému. Na středečních produkcích se totiž díky koncepční dramaturgii hojně vyskytovaly i děti, jejichž přítomnost dosavadní festivalovou atmosféru povýšila o další stupeň radostné pospolitosti.

    (bra)Tři v tricku: Plovárna. FOTO ARCHIV

    (bra)Tři v tricku: Plovárna. FOTO ARCHIV

    Přirozená spontaneita dětských návštěvníků pak obohatila především magicky artistický projekt Plovárna souboru (bra)Tři v tricku, kde zafungovala coby okamžitý spouštěč spiklenecké sounáležitosti mezi jevištěm a hledištěm. Plovárna je delikatesní poetickou jednohubkou, v níž rozpustilé trio aktérů zdařile křísí podstatu Rozmarného léta. Vančurova prozaická předloha je sice využita pouze coby výchozí bod, i autor sám by však inscenaci potěšeně zatleskal. Výtečná evokace doby pomocí náznakové scénografie a kreativního kostýmního řešení Marianny Stránské a přesného light designu Šimona Kočího vytváří ideální podmínky pro intenzivně příjemný divadelní zážitek, jehož tři vrcholy představuje kolektivní jevištní virtuozita Vaška Jelínka, Adama Jarchovského a Kristýny Vlčkové. Groteskně melancholický milostný trojúhelník rozpustile pohupuje své publikum na vlnách situačního humoru, decentní erotičnosti i něhy, až i zcyničtělý profesionální divák překvapeně vyjekne nad přítomností připitomělého úsměvu ve vlastní tváři. Z režijního konceptu Veroniky Riedlbauchové se jak z ořechu pro Popelku vylouplo kouzlo, jež odstartovalo radostnou středu. Tleskám a děkuji!

    Labutí jezero

    Rudovous (Ondřej Malý) útočí na prince Siegfrieda (Jan Sklenář), v pozadí labutě – Marta Zaoralová, Kristýna Kociánová, Helena Plecháčková FOTO PETR NEUBERT

    Spanilá jízda festivalovou středou nadále pokračovala i v Moravském divadle, kde se podruhé představili herci hradeckého Klicperáku. Na rozdíl od úterní, negativním způsobem šokující Žebrácké opery, tentokrát beze zbytku potvrdili svojí vynikající pověst. V autorské činoherní adaptaci Labutího jezera sice režijní tandem Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského (SKUTR) nezapře svou primární orientaci na pohyb a v dialogických pasážích místy dochází k poklesu tempa, zásadnější problémy se však v inscenaci hledají podobně obtížně, jak na mimibazaru dobrý vkus. Nesporný úspěch jejich pokusu o suverénní jevištní comeback romantických principů stojí především na evidentní tvůrčí odvaze, díky níž je hradecký soubor pro ostatní divadla podobného typu setrvalým vzorem, emotivní imaginací, která se lacině nepodbízí, ale sugestivně tvoří vysoce funkční fikční svět, a stylizovaném herectví, jež je zdejším protagonistům vlastní. Výsledkem snah realizačního týmu je ozdoba současného repertoáru Klicperova divadla i další zřídlo mých emocí, kdy někdejší plovárenský smích ve tváři naopak střídá dojatá slza. Jan Sklenář coby princ Sigfried a Pavlína Štorková ve dvojroli Odetty a Odilie, jištěni démonickým Rudovousem Ondřeje Malého a Miroslavem Zavičárem coby zlehčujícím komickým elementem v roli tanečního mistra Bena tvoří účinnou jevištní definici romantismu, na níž by se ve vlastním zájmu měly sjíždět středoškolské třídní kolektivy z celého světa. Velmi bych si přál, aby precizní důslednost, s níž dramaturgicko-režijní koncepce aplikuje kontrastní vztahové vzorce ve vztahu rodičů a dětí nejen na tradičně žhavé půdě bouře a vzdoru, ale i v mnohem hlubší psychologické rovině, atakující jungovské archetypy, byla na našich jevištích standardem. V místním kontextu se ovšem jedná o malý zázrak a snad i příslib do budoucnosti. Nejen Moravské divadlo se má co učit!

    FOTO PETR HRUBEŠ

    Norbert Lichý a Jiří Müller v ostravské Audienci FOTO PETR HRUBEŠ

    Závěrečnou kapitolou vydařené středy se ve festivalovém šapitó stalo zahájení bezručovského programového bloku. Jako první byla uvedena Havlova Audience v režii uměleckého šéfa souboru Štěpána Pácla. Ideálně zvolené prostředí, kde adekvátně zafungovala intimní blízkost publika i bezprostřední přítomnost fungujícího baru, se stalo dočasným azylem pro tradičně vyloženou, v definici doby i hereckém vedení v podstatě dokonalou jevištní adaptaci Havlovy dramatické miniatury, jejímž přirozeným středobodem jsou herecké výkony Norberta Lichého a Jiřího Műllera. Bezproblémová tvůrčí kooperace legendy a naturščika i zjevná ochota nekopírovat originál se staly lahodným šláftruňkem středeční noci. Dobrou noc!

    (Pokračování příště!)


    Komentáře k článku: Plody Divadelní Flory (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,