Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Platonov

    Změť polonahých ženských těl, pod nimi muž; jedna z žen polévá všechny krví. Z toho víření se utvoří řada, v jejímž středu stojí ten muž celý od krve a spolu se ženami chrlí v divokém sledu, bez ladu a skladu repliky, které jsme před tím slyšeli v jednotlivých dialozích. Takhle končí první část inscenace textu A. P. Pavloviče Čechova Platonov, jež v bydgoszcském Polském divadle režírovala Maja Kleczewska. Že jsou to bakchanálie, o tom není sporu, neboť před tím proběhla řada rozmluv Platonova u stěny mezi ledničkou, pračkou a televizí, kdy všechny ty ženy zoufale, neuroticky útočily na Platonova požadujíce od něho cosi, co by se snad dalo nazvat naplněním jejich života. Když se to nepovede, vezmou si jej násilím – a společně; činíce z něho zároveň boha i oběť. Byl jsem po tomhle skutečně velmi zvědavý, co bude v druhé polovině. Na jejím počátku sedí na židlích řada žen ve stejných rudých šatech. Leč: jedna z nich je muž s blond parukou à la Marylin Monroe a vede dialog s jinou blonďatou ženou, během něhož se svlékne do naha. A pak už proběhnou jen další dialogy, jež završují rezignovanou marnost a prázdnotu života všech postav. Už před delší dobou jsem si u jistého typu scénování odvykl nahlížet jeho výslednou podobu literární předlohou, a stejně tak vím, že v mnoha případech je třeba snažit se porozumět tomu, co se děje na jevišti především přes vizuální obraz, než přes slovo a případné další kategorie, jež z něho vyrůstají. To platí i pro tuto inscenaci Platonova. Jejím vrcholem je ta bakchanálie, v níž mohu spatřovat i jakousi totální devastaci lidskosti a beznaděj, kde se při dobré vůli může najít i čechovovské téma zplanělého, ale kdysi nadějného činorodého učitele plného ideálu. Jak jsem tak poslouchal fragmenty replik, nemohl jsem se zbavit dojmu, že v té inscenaci existuje hluboká nedůvěra k čechovovskému dialogu a vůbec celému textu. Musí nastoupit vizuální obrazy, které se asi touto cestou snaží zapustit Čechova do našich dnů. Patrice Pavis uvádí ve své knížce o současné režii osm způsobů scénování, jimiž současné divadlo přestupuje běžnou inscenaci. Jedním z nich je dekonstruované představení. Tento polský Platonov do té skupiny patří: děj a postavy jsou pryč, dialog jsou útržky poletující vzduchem. Vizuální obraz fyzických hereckých akcí to bohužel nenahradil.


    Komentáře k článku: Platonov

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,