Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Patnáct řádků… Martina J. Švejdy

    Není důležité, že školní inscenace Pixy ve své podstatě není prací absolventského ročníku KALD DAMU, ale divadelního souboru Buchty a loutky, konkrétně Radka Berana (scénář dle stejnojmenného komiksu Maxe Anderssona a spolu s kolektivem studentů i režie); nezáleží ani na tom, že struktura inscenace má – jak je u Buchet a loutek ostatně zvykem – podobu série více méně samostatných, „nezávazných“ výstupů; dokonce nás ani nepřekvapí, že nápadů, které Pixy obsahuje, by jiným divadelníkům vystačilo na deset inscenací. Podstatné je, že ona tenká nitka děje, které tříšť výstupů spojuje, nese téma, které je zatraceně, řekl bych nečesky  závažné a bolavé; téma, z kterého jde přes všechen ten typický dětsky „krutý“ humor Buchet a loutek mráz po zádech: je lidský plod v těle matky již živým tvorem či nikoli?

    „Protipotratová“ inscenace Radka Berana je nejvydařenější prací protagonistů Buchet a loutek za několik posledních let. V pátek 29. května má v Divadle Disk derniéru.   


    Komentáře k článku: Patnáct řádků… Martina J. Švejdy

    1. Václav Bartoš

      Profilový obrázek

      Po Klarinově recenzi Pixyho to znamená, že Buchty a loutky posledních deset let chodily kanálama.

      27.05.2010 (23.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Leda, že by byl třeba Klarin kapánek vedle.

      28.05.2010 (16.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Václav Bartoš

      Profilový obrázek

      Pokud inscenaci něco spojuje je to Vladimírem Mikulkou zmiňovaný kolektivní šmrnc a Klarinem zmíněná „dispozice protagonistů pro jevištní pobyt „. V tomto duchu i na představení reagovali sami diváci.

      Navíc je inscenace obohacena o rovinu, která je běžnému diváku naprosto zapovězena, jsou to nejrůznější narážky a hlášky osobního charakteru, pro jejichž pochopení musí znát herce osobně. Nečitelná, ale jinak prach obyčejná sebeprezentace se tak lehce skryje za „téma, které je zatraceně, řekl bych nečesky závažné a bolavé“, o kterém píše Švejda.

      01.06.2010 (8.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,