Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Otevřený dopis Marii Reslové

    Milá Marie Reslová,

    dovol, abych ocitoval větu z tvého posledního příspěvku do debaty o Divadelních novinách, kterou jsi nadmíru elegantně sepsala ve 3. osobě: „Uvědomila si, že volat po nápravě má smysl jen tehdy, jsou-li oslovení nápravy schopni.“

    Pan Bohumil Nekolný v textu, který mu uveřejnily Lidové noviny (23. 11.), píše zase toto: „Každopádně pokud měl být v debatě podstoupen proces metakritiky DN, ta musela být připravena odlišně. Takovou diskusi musí otevírat autoevaluace kritických nástrojů daného periodika. Nejlépe prostřednictvím sebereflexe jeho šéfredaktora.“

    Hned poté, co jsem si utřel slzy smíchu nad tatrmanským vyjadřováním pana Nekolného, mi došlo vaše duchovní „spříznění volbou“.

    Tebe a Bohumila Nekolného, opakuji pro jistotu.

    Jaký jazyk, takový člověk. Parafrázuji Jana Koláře, který se odvolával až k samotnému Šaldovi. Za sebe povím už poslední citát: „Vždycky jsem si myslel o lidech to nejhorší – a málokdy jsem byl zklamán.“

    Bohužel: nezklamalas´. Na rozdíl od pana Nekolného bys alespoň mohla zaslechnout ono společné echo, jaké vaše věty v sobě nesou: nesmlouvavý požadavek upřímné soudružské sebekritiky!

    Jazykové pachové stopy – „volání po nápravě“ či „schopni nápravy“ mi ale stejně smrdí víc než Nekolného srandovní autoevaluace a sebereflexe, jejichž komičnost podtrhuje to, že autora ani ve snu nenapadne vztahovat je k vlastní osobě.

    Nahlížel jsem do starších ročníků Divadelních novin, kdy jsi po Vladimírovi Procházkovi měla na starosti jejich kritické stránky. Že by se něčím výrazně odlišovaly, to ti k dobru připsat nemohu. Při svém odchodu z redakce jsi za sebe kolegiálně nabídla svého bývalého kolegu ze SaDu Jana Kerbra. Musela jsi ale vědět, že není nad laskavějšího divadelního kritika, který je pravým opakem tvého současného objevu „Vojtiho“, čili pana Varyše. K Janu Kerbrovi později přistoupil Vladimír Mikulka, který však svou příležitost promarnil. Pana Varyše zas přivedl do Divadelek Jan Kerbr a nyní se nestačí divit, jak se mladý kolega projevil – pod tvým vlivem, dodávám já.

    Když odhlédnu od faktu, že jsi excelentní divadelní kritička, musím si znovu připomínat tvé duchovní spříznění s panem Nekolným. Vliv a moc, moc a vliv, tuhletu mantru máte oba napsanou na zádech, kde ji vy sami nevidíte, ale každý si ji může přečíst. V jejím naplňování je zas pan Nekolný mnohonásobně šikovnější. Zatímco on vypouští pro někoho efektní dým svého „multiplikačního“ úřednického ptydepe, tebe jazyk zrazuje. Budu opět citovat z tvého debatního příspěvku. „Usoudila, že redaktoři DN se brání už jen ze setrvačnosti, že sami nevěří kvalitám svého periodika, a brání, někteří možná i s jistým pocitem studu, především svoje živobytí.“

    Milá Marie, kdo jsi, že dokážeš nahlížet do nitra a finanční situace svých bývalých kolegů a kamarádů a dávat své božsky vševědoucí pocity k posouzení internetovým povalečům? (Říkám rovnou, že tahleta tvá věta mě vyprovokovala k dodatečné reakci.) Pocit studu? Poruším slib, že už nebudu citovat. „A stud, to je to jediné, co mi zbývá, nutný jako chleba skýva.“ (Egon Bondy v roce, kdy se stal spolupracovníkem …)

    Milá Marie, z Bondyho pohledu bys už dávno musela umřít hlady, protože pro tebe je stud asi nesrozumitelné cizí slovo, taková ta nablblá autoevaulace …

    Proč bys jinak fantazírovala? Cituji do třetice a naposledy z tvé 3. osoby, v níž se takové nepěkné výmysly asi píšou snáze: „Nemá ráda, když bojuje na straně těch, kteří mají zjevnou přesilu – a taková konstelace na besedě byla.“

    Vysvělení je dvojí. Buďto zcela záměrně demagogicky překrucuješ a vytváříš falešnou realitu, anebo v hysterickém rauši vnímáš realitu tak, jak ji vidět chceš. I tvůj duchovní spřeženec Nekolný si ve svém příspěvku do Lidových novin povzdechl nad nevydařeným průběhem pranýřování Divadelních novin takto: „A oponentura pak musí být připravená a vyargumentovaná.“

    Podepsán Bohumil Nekolný, teatrolog.

    Jistěže ona douška za jménem je věcí redakce, která tímto může projevovat smysl pro zlomyslný humor. Na stejné stránce má příspěvek i teatroložka Marie Boková, takže co. Pro skutečné labužníky a znalce je pak rozdurděný text Jany Machalické o Jiřině Švorcové, který inkriminovanou stránku „divadelního úterý“ uzavírá.

    Kdysi dávno jsem se v týdeníku Reflex v rubrice Never more ohrazoval proti tomu, aby se Bohumil Nekolný účastnil „radokovské“ ankety časopisu Svět a divadlo z pozice divadelního kritika, jelikož žádné kritiky nepíše. Ocenil jsem, že z ankety odstoupil, byť si na mě hned stěžoval mému šéfovi Janu Kolářovi (už se ale nemohl domáhat mého odstranění z redakce tak jako v době, kdy DN vydával Divadelní ústav).

    Dneska bych, milá Marie, prostřednictvím tohoto otevřeného dopisu, vzkázal tvému souputníkovi či „starému harcovníkovi“, abych použil tvůj slovník, toto. Nechť se teatrolog Bohumil Nekolný neodkladně vrhne se svým nenapodobitelným slohem do práce na dvou historických studiích. Jedna by se měla jmenovat Jak jsem dělal fámula Jiřině Švorcové a bojoval za jejími zády za lepší divadlo. No a ta druhá třeba Jak jsem zlikvidoval ve vší úřednické počestnosti Krejčovo Divadlo Za branou II. a měl z toho divný pocit.

    Uznávám, že tak dlouhé názvy by teatrologovi Nekolnému asi neprošly, jsem ale ochoten na textech redakčně spolupracovat, jinými slovy je celé přepsat do srozumitelné češtiny, jak se ostatně dělo se všemi Nekolného příspěvky do Divadelních novin.

    V Lidových novinách to jistě probíhalo podobně, anebo ne, Marie?


    Komentáře k článku: Otevřený dopis Marii Reslové

    1. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      možná by i tenhle text měl někdo přepsat do srozumitelné češtiny.

      co přesně chtěl autor říct? píše Reslové, nebo Nekolnému? stydí se za DN nebo ne? vadí mu Nekolného sloh nebo skutečnost, že není kritik? Jak s tím souvisí Lidové noviny a jak Jiřina Švorcová? Nebo „promarněná příležitost“ Vladimíra Milkulky?

      jinak ovšem s láskou,
      Vojti

      24.11.2010 (12.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milý pane Ermle,
      jak to jen říct… No comment.

      24.11.2010 (15.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Richarde, máš úplně ve všem pravdu. Dokonce je to ještě horší: Vojtí je můj a Nekolného utajený syn zplozený v kanceláři Jiřiny Švorcové.

      24.11.2010 (22.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Richard Erml

      Richard Erml

      Ano, Marie, ano, ano, ano. Je to velmi zajímavá představa, jak ty a Bohouš na stole Jiřiny… Neříkám, že vzrušující, ale plastická rozhodně. Myslím, že bych se s Jiřinou dokonce dokázal soudružsky spravedlivě podělit o pohled klíčovou dírkou. Jinak svému utajovanému synáčkovi můžeš vzkázat, že můj nesrozumitelný dopis může hezky česky chápat jako dvě mouchy jednou ranou.

      25.11.2010 (16.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Nostalgická vzpomínka na B. Nekolného
      Druhý ročník Přehlídky divadla jednoho herce, Cheb 1983. Za krásného zářijového dopoledne se z kouřma vynořují služební automobily včetně Volhy s načálstvem SČDU, soudruhy Bergergerem, Švorcovou a dalšími. V divadelním klubu je pro ně hbitě sestaven dlouhý stůl. Velkopansky jej obsazují a zahajují mnohahodinouvou pijatiku. Přehlídka ovšem již od rána pokračuje, beží představení za představením, což ovšem režimní prominenty pranic nezajímá. Veselý halas se rozléhá až na ulici, úředník SČDU B. Nekolný nestačí v předklonu přinášet ke stolu další a další lahve sovětského šampaňského, zátky bouchají… V tutéž dobu, již za hlubokého odpoledne, ve vzdálenosti snad jenom 100 metrů, v odsvěceném barokním kostele sv. Kláry, v pořadu Violy Antičtí řečníci , hřímá patetickým hlasem Radovan Lukavský: „Quo usque, Catilina, abutere patientia nostra.“
      O tempora, o mores.

      19.11.2011 (9.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Josef Herman

      Josef Herman

      No, také bez komentáře. Nebylo by lepší se odtud vrátit k věcným diskusím o konkursu na Komedii? Tedy k jiným příspěvkům?

      19.11.2011 (10.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. martin Žák

      Profilový obrázek

      Jak ale mohou dva muži zplodit dítě? Já měl vždy pocit, že Marie Reslová je muž. … a excelentní kritička? Převyprávět příběh z jeviště umí i pablb. A to Resl(ová) umí, to je pravda. Díky. M.Ž.

      27.12.2011 (21.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,