Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Otevřeno Dokořán – den první 14. června



    Festival Dokořán pro hudební divadlo, který pořádá Městské divadlo Brno, dospěl do  jubilejního desátého ročníku. Stejně jako v minulých letech přinášíme denní zpravodajství, která píšou pozvaní účastníci závěrečného Kulatého stolu. 

     

    Festival zahájil ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša FOTO NIKOL WETTEROVÁ

     

    První den byly k vidění dvě inscenace muzikálů, jejichž světové premiéry od sebe
    v historii dělil pouhý rok a oba se ve své zemi staly naprostou žánrovou klasikou.  Přesto zážitek z nich nemohl být odlišnější.

    Jalta, Jalta

    Po loňském, velmi úspěšném hostování chorvatského Divadla Komedija ze Záhřebu
    s legendární rockovou operou Jesus Christ Superstar (patřilo k velmi silným zážitkům, zejména po hudební stránce), dostal tento soubor možnost letošní ročník otevřít, tentokrát kultovním dílem přímo ze své domoviny Jalta, Jalta Milana Grgiće
    s hudbou Alfiho Kabilja v režii Marko Juragy, avšak podle režijní koncepce již zesnulého Vlada Štěfaničiće.

    Muzikál o Jaltské konferenci hýří dobovými kostýmy. FOTO NIKOL WETTEROVÁ

     

    Jak už název významně napovídá, ocitáme se v roce 1945 na Jaltské konferenci, kde nejmocnější vládci světa (Roosevelt, Churchill a Stalin), jednají o uspořádání světa po druhé světové válce. My ale na tuto historickou událost nahlížíme pomocí tří komorníků. Američana Larryho (Ronald Žlabur) , Brita Stanleyho (Dražen Bratulić) 
    a Sověta Griši (Dani Stipaničev).

    Ti si rozdělují zejména tajemné, věčně zelené území na Antarktidě, ale také mají konfrontaci ohledně toho, jaký alkoholický nápoj je nejlepší. Dojde i na souboj v lásce o jejich hospodyni a tak trochu mediátorku Ninu Filipovnu (Renata Sabljak).

    Na Jaltě bylo veselo. FOTO NIKOL WETTEROVÁ



    Hudba spadá do velkoryse aranžovaného symfonického popu, co nezapře dobu svého vzniku a k trochu schématickým šablonám hlavních hrdinů umí dodat jak špetku bondovské atmosféry, tak i svižnou budovatelskou karikaturu pro oddíl mladých sovětských údernic, to vše se skočnými refrény. Ač by totiž synopse mohla naznačovat komornější kus pro pár postav, je tomu přesně naopak, dílo často využívá poměrně mohutný ansámbl a silné hlasy. Takže pokud tento druh popové muziky občas v archivu ze zájmu vyhledáte, může být dílo pro vás zajímavé, navíc opět bylo interpretačně pečlivě provedeno. Mimo početného sboru a slušné porce nadsázky můžete vidět na scéně napři klasickou hračku “Babušku”, tu dokonce v maxi velikosti.

    Současné nastudování spojuje s minulostí pevný most, například v detailu, kdy je jak předehra, tak finále doprovázeno dobovými záběry z prvního nastudování z roku 1971. Celkově tak představení fungovalo jako velmi zajímavý historický exkurz, ostatně kdy jindy můžete na divadle vidět naprostou, u nás spíše neznámou chorvatskou klasiku? Možná právě jen na Dokořánu.

    Company

    S velkým povděkem lze kvitovat, že se na české scéně, zhruba v posledních deseti letech, malými, ale už pravidelnými a výraznými kroky daří splácet dluh v uvádění zásadních děl otce amerického muzikálu Stephena Sondheima (českému divákovi donedávna známého jen coby autora textů písní k slavné West Side Story), ať už v anglickém originále, kde je bilance ještě trochu lepší, tak i v českých překladech (Into the Woods, Merrily We Roll Along – Zlatá brána otevřená). Například ďábelský lazebník Sweeney Todd už, zdá se, díky čtyřem inscenacím na našich jevištích docela zdomácněl a jeho uvedení se navzdory hororovému žánru a jisté náročnosti už nikdo nebojí, což je rozhodně dobrá zpráva.

    Z plzeňského nastudování muzikálu Company FOTO NIKOL WETTEROVÁ

     

    Muzikálový soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla v letošním roce uvedl v překladu Pavla Bára a Lumíra Olšovského komorní muzikálovou komedii, opět ze Sondheimova zlatého fondu, Company (s alternativním českým titulem Přátelé) na libreto George Furtha z roku 1970, přesto vyznívá zcela současně.

    Bobbymu je pětatřicet, zrovna slaví narozeniny, ale až na drobné koketování zatím nemá vztah a do ženění se nežene. Všichni jeho přátelé už ale ve vztazích různého druhu jsou a tak při vzájemných návštěvách pozoruje jejich chování a sám hledá svůj stabilní bod v životě.

    Z plzeňského nastudování muzikálu Company FOTO NIKOL WETTEROVÁ

    Hlavní hrdina Bobby je v první české inscenaci v režii Viléma Dubničky malířem (což lze brát jako milé mrknutí směrem k jinému zásadnímu Sondheimovu dílu Sunday in the Park with George), Lukáš Ondruš ho tedy hraje trochu bohémštěji, nevázaně, jeho kolegové zase v této koncepci rozehrávají mnoho komediálních situací do výrazných pohybových a situačních gagů (v tomto případě si nejlépe vedli Charlotte Režná a Martin Holec jako pár těsně před svatbou). Trochu se tak v některých momentech nabourává těžce definovatelná sondheimovská křehkost a niternost, aby ji ale vzápětí, například u slavné skladby Marry Me A Little, právě Lukáš Ondruš navrátil měrou vrchovatou. Druhá polovina už měla jak humornou, tak emocionální rovinu vyváženou podstatně lépe a se správným dopadem (například The Ladies Who Lunch Hany Holišové). Hudební nastudování Jiřího Petrdlíka je pečlivé, hezky vycházejí zejména náročnější sborové scény, určité limity v sólových písních sice jsou znát (Sondheim je zkrátka interpretační výzvou, s níž ve světě už mají dlouhá desetiletí praxi), ale nejsou překážkou pro zážitek. Dobrá práce!

    Bude zajímavé sledovat, i vzhledem k tradičně vřelému diváckému přijetí (samozřejmě i na festivalové brněnské repríze), na jaký sondheimovský výlet nás plzeňská dramaturgie vezme příště, zajímavých variant zbývá stále dost.

    SAJMON & GARFUNKERS

    Velmi milou tradicí festivalu Dokořán je, že v rámci festivalového off-programu hojně ožívá i divadelní dvorana. Zahajovacího koncertu se ujala kapela SAJMON & GARFUNKERS se zpěvačkou Viktóriou Matušovovou (sólistka Městského divadla Brno) a vzácným hostem – zpěvačkou Zuzanou Gamboa.

    Z koncertu Sajmon & Garfunkers FOTO NIKOL WETTEROVÁ

    Střídaly se jak klasické funky hity, tak osobitá vlastní tvorba.  Jednou z teček koncertu byla slavná skladba Disco Inferno. Ta zazněla i v Horečce sobotní noci, takže i zde se okrajově hudební divadlo objevilo. Díky za příjemné energické zakončení dne a ať žije Dokořán 2024!

     


    Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán – den první 14. června

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,