Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hradecká PlantAge pro i-DN (No. 3)

    Radost za korunu

    Pouhou korunu z každého čísla tohoto deníku má produkce OAP. Zbytek jsou náklady na výrobu. A redaktoři pracují zadarmo. Dát tedy za tento list pětikorunu je  vlastně malým darem –  minimální podporou festivalu. A když si k tomu koupíte katalog OAP nebo zaplatíte dobrovolné vstupné na představení, vezte, že tak vlastně malinko přispíváte ke zdaru věci. Je to trochu podobné, jako když si koupíte od bezdomovce Nový prostor.

    Mělo by být krásné, něco podpořit, a udělat si tak radost. A za těch pár korun se navíc dobře pobavíte, v multikině byste za pohyblivé stíny a popcorn dali nepoměrně víc, a bez odporu. Vězte, že OAP je náš, český, největší – a nejlacinější festival. Všichni kdo vystupují i ti, co to organizují, to dělají za pusu. Za tu vaši. Tak zkuste odepřít si jedno (drahé) pivo nebo zmrzlinu, taky drahou a navíc nezdravou (byť hrozně dobrou). A přispějte, staňte se dárci. OAP je přece taky dobrej, ne?

    -sg-

    ///

    Šokovat měšťáka

     

    Dnešní noc opepří estrádní duo Ilove69popgayů. Kdysi jsem měl tu čest (či smůlu?) vidět jejich show, a to v den, kdy zrovna zpěvák získal doktorát. Slavil to tak, že při refrénech typu Do kostela s tebou nikdy nepůjdu; Haleluja! Haleluja! skákal téměř nahý mezi publikem a masturboval.

    Paul Gauguin: Dvě Tahiťanky, 1899 (94 x 73 cm, The Metropolitan Museum of Art, New York). Repro archiv

    Ve století páry se rozmohl jeden umělecký fenomén, jehož dozvuky lze pozorovat dodnes. Umělci odcizeni vkusu měšťanů si začali libovat v jejich „šokování“. Povrchně by šlo vzpomenout jak extempore mladého Rimbauda tak Gauguinovy Tahiťanky či Burroughsův Nahý oběd. Ve většině případů už umělcům žádné nebezpečí (např. inkvizice) nehrozí, ba mám dojem, že se z „šokování měšťáků“ stala oblíbená disciplína mezi samotnými měšťáky.

    Ale co je dnes tak odvážného na masturbaci zpěváka? Či na pornografii vůbec? Tvrdím, že nic. Možná za svatého Františka, který svou kariéru zahájil striptýzem v kostele… A návštěvnost může pornu každý Hřebejk závidět! Co třeba zas někoho zavraždit jako v antických koloseích?

    Zaprvé: cílem umění by nemělo být primárně vymezení se proti někomu (např. proti měšťákovi), ale spíše potřeba něco vyslovit, a to z hlubin sebe sama, nezávisle na důsledcích. Zadruhé: umění pouze z důvodu svého obětního beránka (který vůbec nemusí existovat!) je stejně tristní, jako odvěké. Každý má však naštěstí právo výběru, co chce přijímat a co nikoli…

    Ondra Macl

    ///

    Vypěstuj si svůj styl

    pozvánka

    Tak zní název blešího trhu, který už od sobotní desáté hodiny dopoledne probíhá v Žižkových sadech. Centrem dění je Openstan, v jehož okolí vyrostlo hned několik stánků. K mání je množství oblečení, bot a doplňků z druhé ruky. Dále pak originální kousky z dílen mladých českých designérů a návrhářů.

    Ateliér Ženy: Kolekce placek. FOTO DAVID PETR

    Součástí jsou i dva speciální stánky. První z nich je věnován kočičímu depozitu Devět životů. Nákupem v něm můžete přispět na opuštěné kočky. Prostor dostane také čtecí koutek Knihoběžník, říká Majka Lišková, členka Ateliéru Ženy a organizátorka akce. Specialitou openairového blešáku je kreativní koutek, ve kterém máte možnost vylepšit své stávající nebo právě zakoupené oblečení drobnými ozdobami. K dispozici jsou různé mašličky, knoflíky a tak dále. Každý si něco vybere. Díky kreativnímu koutku budete mít jistotu, že dozajista nepotkáte nikoho ve stejném outfitu, dodává s úsměvem Majka.

    Program bude probíhat až do šesté hodiny odpolední. Pokud akci nestihnete, nezoufejte. Nakupovat můžete i v neděli, a to opět ve stejném čase uvnitř Openstanu a v jeho nejbližším okolí. V příštím čísle vám přineseme souhrn toho nejzajímavějšího, na co se na blešáku dá narazit.

    Organizátorem celé akce je Ateliér Ženy. O jejich aktivitách se můžete dozvědět více na internetových stránkách http://www.facebook.com/atelierzeny. Výrobky najdete na fleru: http://www.fler.cz/time-to-break a http://www.fler.cz/silena-veverka.

    David Kořínek

    ///

    Zákon ulice

    pozvánka

    Dřív jezdili na dřevěném voze taženém koňmi. Dnes kočují v autech, dodávkách nebo autobusech. Komedianti na káře. I v současné době haj tek, ajpod, fejsbuk či didžital pouliční divadlo stále žije. Ba naopak, vypadá to na jeho renesanci.

    Čím to? Že by důsledky ekonomické krize? Je to hlad, co žene herce z pohodlí kukátkových sálů s plyšovými sedadly? Jsou na tom ti chudáci už tak špatně, že hledají obživu po ulicích? Inu, i to je možné. Ale světe div se, většina pouličních divadelníků volí veřejné prostranství dobrovolně a záměrně. Na ulici – na rozdíl od anonymního černého divadelního hlediště – totiž herci na své publikum vidí. Divák ve většině případů neplatí, nefunguje tedy Za ty prachy si to aspoň odsedím, i když je to blbé nebo dlouhé, nezívá a nevrtí se – jde pryč. Zákon ulice je nemilosrdný. Pro mnohé komedianty je to lákavý adrenalin.

    Kočébr je původní staroslovanský výraz pro podomního obchodníka odlišujícího se od ostatních podomních obchodníků tím, že nabízené zboží nosí v nůši. Repro archiv KočéBR

    Úrodička onoho adrenalinu je letos na hradecké Plantáži vydařená. Hned první den vzali městské hradby ztečí ostřílení festivaloví harcovníci Geisslers Hofcomedianten z Kuksu se svým Amorem tyranem. Se Shakespearovým MacBethem přivandrovalo Divadlo Koňa a Motora. Dokázalo, že pouliční herci se nebojí velkých jmen. Recenzi si můžete přečíst ve včerejším čísle. V pátek večer se na Malém náměstí hrála klasika ze všech klasik nejklasičtější – nefalšovaná Hanswurstiáda. A zítra, v neděli, se na nákupním vozíku dokodrcají kočovníci z Moravy, brněnský KočéBR. Na městských kočičích hlavách sehrají Erbenovu Kytici a v pondělí v 18 hodin Homérovu Ilias.

    Tož milí festivaliči, přestaňte si válet šunky ve festivalových stanech a vyražte do ulic!

    Šárka Ziková

    ///

    Na (S)tojáka s Markem Danielem

    rozhovor

    Marek Daniel je jednou z „tváří“ charitattivní akce Petra Formana MISSE pomáhající konkrétním postiženým, handicapovaným nebo potřebným lidem. FOTO (a info) www.misse.cz

    Organizátorům Open Airu se letos podařilo přivézt kontroverzní Divadlo Českoslovenkso. Zatímco včera jsme mohli zhlédnout Kabaret Československo, dnes si rozhodně nesmíte v Umstanu (20:00) nechat ujít jejich specificky „idiotskou“  loutkohru Hrdost – Odvaha – Loupáček. Naše redakce krátce, leč úderně, vyzpovídala hlavního představitele tohoto pitoreskního divadélka Marka Daniela, publiku známého především jako performera oblíbené show Na Stojáka či představitele hlavní role filmu Marka Najbrta  Protektor.

    Na úvod otázku, která v žádném z našich rozhovorů nesmí chybět. Marku, jaký máte vztah k Hradci a Open Airu?

    Tak my máme velice kladný vztah k Hradci, máme tu spoustu kamarádů. Je to krásný město. Mně se tu dokonce narodil tatínek, takže to mám ještě osobní. Co se týká Open Airu, jsem tady poprvé. I když jednou jsme se Žáčkem vystupovali před Drakem, ale jestli to bylo na Open Airu, nevím. Mám k němu ale kladný vztah.

    Můžete představit projekty, se kterými jste do Hradce přijeli?

    No, takhle! Vznikli jsme spojením pánského sdružení extrémního folklóru Krása se sestrami Medvědy. Zpívali jsme a provázel to Kuba Žáček, kterej byl ještě v tý době klaunem UNESCO. Jednou večer koupil Štěpán, ten druhej z Krásy, malinký sofa. Řekli jsme si: To by bylo hezký, kdybychom měli tu Krásu taky malou. Začínali jsme s plyšákama, postupně  se to nabalovalo, až jsme se dostali k loutkám. Pak jsme si řekli, že můžeme hrát i bez loutek. A začali jsme si zvát na vystoupení různý hudebníky, lidi z Na Stojáka… Tenhle systém se náramně chytnul a dneska jsme tu už potřetí i s Kabaretem.

    Dřív než stihnu položit další otázku, zmíní Marek Daniel své působení v Divadle Komedie, které k nechuti mnoha divadelních nadšenců, kritiků a umělců samotných, k  31. červenci končí svoji činnost…

    Jdu teď do finále s divadlem Komedie. Hrozně dobře se mi tam hraje. Přijali mě téměř za vlastního.

    V současnosti působíte na volné noze, účinkujete ve zmíněném pořadu Na Stojáka, točíte filmy. Stavíte některou z vašich aktivit nad ty ostatní?

    Právě tohle Divadlo Československo je mi nejblíž. Zaprvý jsme takovej underground, neděláme to zásadně pro prachy.  V podstatě celej ten projekt vznikl z kamarádství a radosti, takže je nejkrásnější. „Stoják“ mě taky baví. Měl jsem trému, jestli můžu s takovejdlema hovadinama ještě jít mezi lidi a nakonec se to povedlo.

    Duo extrémního folklóru Krása vystupuje v obou představeních Československa. Máte pocit, že českému folklóru něco schází?

    Tak to je otázka na našeho dramaturga Štěpána Rusína. Štěpáne, jestli prej nám něco chybí ve folklóru?  (Štěpán se nikterak nerozmýšlí a přesvědčeně i přesvědčivě odpovídá: Láska!) Některý ty věci jsou originální a některý přetváříme právě proto, že v nich chyběla ta láska. Je to taková recyklace a dezinfekce českýho folkloru.

    Jak se chystáte strávit čas na hradeckém festivalu?

    Tak určitě půjdeme na snídani, pak si dáme bazén, lehčí oběd.

    Bára Holanová

    ///

    Cesta do niter slavných manželek

    recenze

    Repro archiv

    Co by byly významní muži bez svých drahých poloviček? Dokáže rozhodnutí jedné ženy změnit historii celého národa? Tyto a další otázky pokládají divákům členky Studia Damůza v inscenaci s názvem První dáma platí, druhá leze z gatí.

    Tři mladé herečky pomocí tzv. storytellingu vyprávějí životní příběhy tří žen žijících ve stínu svých slavných mužů. Vystačí si se školní tabulí a křídou, na kterou zapisují nejen významná historická fakta, ale také malují jednoduché obrázky jako symboly zásadních událostí v životě „prvních dam“.

    Včerejší představení v Umstanu mělo jak pro mě tak – soudě dle reakcí většiny ostatních diváků – vzestupnou tendenci. Jana Burešová vyprávějící příběh Charlotty Garigue Masarykové působila poněkud křečovitým dojmem. Přestože byl život manželky prvního československého prezidenta plný nečekaných zvratů, v hereččině podání začal příběh po několika minutách ztrácet na atraktivitě. Lépe si poradila Eva Burešová, která životní osud milenky Adolfa Hitlera Evy Braunové podala s výraznějším nasazením a patřičnou nadsázkou. Pro ztvárnění führera si vystačila s dvěma prsty přiloženými pod nosem, symbolizujícími nejznámější knír v historii lidstva. Vrcholem inscenace byla bezesporu Johana Vaňousová: při vyprávění o životě Jacqueline Kennedyové rozehrála klauniádu plnou výrazných gest a groteskní stylizace. Skvěle zahrála i Jacquelininu puritánskou matku a světáka J. F. Kennedyho, který si v jejím podání neustále chlapácky prohraboval vlasy.

    Herečky sázejí na atraktivnost tématu, nepokoušejí se rozehrávat žádné velké herecké akce. Prostřednictvím mluveného projevu a několika gest se ne všem podařilo dostatečně zaujmout diváky. Přesto byla inscenace zábavným nahlédnutím na odvrácené strany životů slavných mileneckých párů.

    Veronika Řezníková

    ///

    Do tmy nám září protější břeh

    recenze

    Co herec, to přítel zesnulého dramatika. FOTO JAN SLAVÍČEK

    Jedním ze znaků recenze je vynášení soudů – těžko se mi píše na poslední hru Pepy Tejkla Země pokladů, když její moudrost spočívá v tom, že se zdráhá cokoli soudit. Hru ze sudetoněmeckého prostředí (nominovanou mj. na cenu Alfréda Radoka) představil soubor Samohana. Co herec, to přítel zesnulého dramatika.

    Postavami příběhu jsou čtyři dědkové, nešťastnice Bohuna, jíž kdysi umřel manžel v den svatby, a mladá hospodská. Povahově připomínají Hrabalovy něžné barbary či Staškovy blouznivce našich hor. Většinu času klafají, chlastají a sní. Navíc se „po tejklovsku“ nebojí žádného tématu včetně rizik internetu, Evropské unie či plánů založit krčmu U Odsunutýho Sudeťáka. Hra se v žádném případě nepodvoluje stereotypům, naopak. Text je nesmírně svébytný, šťavnatý, plný dobových narážek. Dlouhé konverzační sekvence protínají německé hudební šlágry či na závěr Klecandrova folková modlitba (z ní přejímám titulek).

    Ač jsem použil slovo „příběh“, narace hry se drolí v náznaky dávných příběhů, ve vzpomínky a bilancování.

    Všichni přítomní se někdy mýlili. Znají své hříchy, strachy i křivdy. A než zaklepou bačkorama, ještě naposled se pokoušejí o smíření. Třeba Bohuna konečně rozbalí svatební dary, ex-pošťák Pancíř odkáže dětem svůj statek. A záletník Jarin jim pomáhá se zazděním jejich „ztraceného štěstí“, tj. jak svatebního věna, tak majetku bývalých Němců. Kolektivní vina neexistuje. S úchvatným obrazem vyrukoval Kobylák, dříve zaměstnanec jatek: To se jednou v bejkovi probudila touha po svobodě a napůl staženej se rozběhl k vratům! / A co jsi udělal? / No co… Vrata jsem zavřel…

    U Tejkla je lidskost víc než morálka a odpuštění víc než trest. Prostě než nás „ozáří protější břeh“, žijeme všichni tady, spolu, ať chceme, nebo ne. Stejně prohnilí jako směšní, se zraněnými tužbami a zmařenými sny; nevíme, co dělat, jak žít, odkud jít a kam… Nevíme nic… Leda snad, že Pepa Tejkl měl – navzdory všemu – lidi rád.

    Ondra Macl

    ///

    Lehce mdlý wurstguláš

    Malé náměstí je tento rok zasvěceno setbě pouličního divadla. Potulní komedianti šíří ve festivalových ulicích tajemné poselství: Hej, občane, zastav se a koukej chvíli místo fotbalu na kultůru. Ale není důvod k obavám, přátelé, divadlo, které vás na náměstí přepadne, je především skvělá zábava.

    Pavel Blažek, student 3. ročníku herectví KALD DAMU. FOTO DAMU

    O pátečním večeru okupovali hradečtí hlavně stánky s pivem a grilovanými pochoutkami v Žižkových sadech. Ti, kteří se ale přeci jen vydali i na divadlo, mohli být od 21 hodin svědky produkce souboru studentů Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Herci vzkřísili německou lidovou pouliční veselici ze 16. století  s prohnaným sluhou Hanswurstem v čele.

    Dostalo se nám všeho, co si žánr žádá. Napůl hloupého, napůl mazaného sluhy, dvou pošetilých starců bažících po penězích i zamilovaného mladého páru. Nechyběly akrobatické kousky, pantomima, situační gagy, improvizace, sem tam nějaká ta sprosťárnička či jadrné výrazivo (doprovázené vděčným smíchem – je zajímavé, že některé přístupy a vtipy baví lidi i po pěti stoletích). Kočovným povozem a zároveň scénou představení byl mohutný autobus, připomínka současnosti.

    Ačkoliv divadelní bašta byla zadělána slibně a z hrnce stoupaly lákavé vůně, po samotném ochutnání bylo nutno bohužel konstatovat, že krmi něco chybí. Snad by bylo dobré přidat propracovanější hereckou akci, dotáhnout vtípky. Nebo obohatit tradiční recept něčím vlastním, novým. Či ukuchtit pořádný konec, tečku. Nebo… hm… těžko řící, co vlastně tomu „wurstguláši“ chybí, ale nemá jaksi šťávu. Opusťme kulinářskou metaforu: bohužel často hercům nebylo ani rozumět, a to jsem stála ve druhé řadě.

    Ale i u mdlého guláše se lze dočkat zprvu nenápadné chuti chilli papričky. Kořením hanswurstiády byl herecký výkon představitele postavy Fruko Schultze Pavla Blažka. Skvěle posazená postava slizkého dědka s perfektně načasovanými fórky a nadmíru vtipnou improvizací. Jeho úlek nad dětmi sedícími u autobusu (He, malý lidi!) mě coby „dramatickou výchovnici“ knokautoval. Právě díky Blažkově výkonu lze za jeden z vrcholů představení označit scénu dvou otců sedících nad sklenkou šnapsu a handlujících o ruku mladé nevěsty. Naštěstí můžeme i chuťově nevýraznou večeři zapít dole v „Žižkáčích“ festivalovým Votrokem a nakonec seznat, že nám páteční programové menu celkem šmakovalo.

    Šárka Ziková

    ///

    120 dní slova hovno

    recenze

    Ve 22:15 se  v Komeniu hrála inscenace 120 dnů svobody v podání souboru Lachende Bestien složeného z absolventů DAMU, z katedry alternativního a loutkového divadla pod vedením Doc. Miroslava Krobota.


    FOTO Divadlo Na zábradlí

    Už dlouho před začátkem se u Komenia vytvořila dlouhá fronta, čítající zhruba stovku lidí. Do sklepení jsme byli vpuštěni až těsně na čas. Většina diváků při vstupu nadšeně pozorovala trojici mladíků s odhalenými zadky, kteří vyzývali k „nakopnutí míčem“. Atmosféru dotvářelo na klavír hrané Lenonovo Imagine. Jedna z dvou účinkujících slečen se chopila knihy a začala předčítat ze Sadových 120 dní Sodomy, v jejichž duchu se neslo celé představení. Hercům nelze upřít snahu o ztvárnění výplodu vyšinuté de Sadovy mysli, avšak použité prostředky byly značně stereotypní a dosti fekální, což ovšem vyplývá ze samotné podstaty zvoleného textu.

    S postupem času se na scéně svléklo do naha celé pánské osazenstvo souboru. Patlalo po sobě umělé fekálie za neustálého hovoru o zvrácenosti lidského ducha či možnostech, jak nás odlišit od zvířat. Zhruba po tři čtvrtě hodině začali odcházet lidé. Dalšímu vylidňování herci zabránili zatarasením jediného východu.

    Představení pokračovalo ve stejném duchu dále. Naháči se předháněli v básnění o bizardních sexuálních praktikách, ve vzájemném osahávání a patláním čokoládového pudinku po svých tělech. Po hodině a půl přišly na řadu „dramatické“ promluvy, které vystupňovaly další perverznosti na scéně. To už se zvedla zhruba polovina hlediště, ale cestu ven si musela vyprosit a vlastnoručně odklidit. Někteří z diváků se pokoušeli vysvobodit potleskem, ten ale herci velice rychle zarazili. V lavicích tak zůstala jen zhruba polovina nejotrlejších diváků, kterým po pár minutách bylo umožněno vykoupit se – zatleskat a odejít.

    FOTO archiv

    Nemohu se ubránit dojmu, že inscenaci zabíjí i její délka. Většina motivů se opakuje v takové míře, že se stávají předvídatelnými a trapnými. Nepopírám, že se mi 120 dní svobody vrylo do paměti. Ale čekal jsem to poněkud jiným způsobem (na obhajobu souboru je nutno podotknout, že několik diváků však nadšeně tleskalo ve stoje).

    David Kořínek

    ///

    Hudba pod plachtou

    pozvánka

    Stejně jako v předešlých letech je i letos v parku otevřen Openstan, ve kterém se můžete těšit nejen na divadlo, ale především na hudbu. Její výběr si vzal na starosti Zdeněk Konečný, většina z vás ho pravděpodobně zná jako organizátora hudebního projektu MENU. Řadu koncertů doplní videoprojekce z dílny skupin VJ AKA 47 a PIXLE VJs.

    V rámci festivalu Divadlo evropských regionů se v režii občanského sdružení Prostor Pro a elektronické klubovky Menu koná v Open Stanu v Žižkových sadech řada hudebních večerů. Vstup na všechny je zdarma. Podrobnosti najdete na adresách: www.freemusic.cz, www.myspace.com/menuevent, www.myspace.com/klidek, www.prostorpro.cz. FOTO archiv

    Už ve čtvrtek  v den zahájení festivaluz nás na pozitivní vlnu naladili Dj Malaadana společně se svým rusovlasým houslovým doprovodem, v pátek brněnské Fiordmoss. Jejich hodinová elektro-folková show představila skladby z jejich EP´s (na první z nich s nimi spolupracoval i Glen Hansard, držitel Oscara za nejlepší filmovou píseň roku 2007).

    Pro mě osobně bude vrchol festivalu čtvrtek 28. června. Od 20 hodin URPOP včetně slamerky Mashy. Na ně naváže Schwarzprior s projekcí od VJ AKA 47. No a po nich od 23 hodin vystoupí Disjockejové s Petrem Markem ze skupiny Midi Lidi, říká Zdeněk Konečný.

    Téměř všechna vystoupení v Openstanu jsou zdarma. Výjimku tvoří pouze vystoupení kapely Dva, která se představí ve středu 27. června. A nebude to ledajaký koncert. Poprvé vystoupí se svým speciálním hostem – o koho se jedná, zatím tají. Druhou placenou položkou bude vystoupení Jana Budaře Romanem Jedličkou. Zahrají v pátek 29. června od 20 hodin a těšit se můžete i na premiérové uvedení několika písní z nového alba Lehce probuzený, které se dostane do prodeje na sklonku léta.

    Letošní program Openstanu je vážně nabitý, myslím, že nuda rozhodně nehrozí… pokračuje Zdeněk.

    Hudební vystoupení ale neprobíhají jen v Openstanu. V průběhu festivalu vystoupí v ulicích HK i držitel několika ocenění za hru na klasickou kytaru – David Fidler. Hrát bude společně s několika hosty. Zahrají během festivalu čtyřikrát.

    David Kořínek

    • Autor:
    • Publikováno: 23. června 2012

    Komentáře k článku: Hradecká PlantAge pro i-DN (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,