Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Oidipus DNES

    Oidipus se dozví, že má podle věštby zabít svého otce a oženit se s vlastní matkou, a tak opouští Korint a své domnělé rodiče a vydává se do Théb. Potkává svého skutečného otce Láia, v potyčce ho zabíjí, a když osvobodí město od Sfingy, získá ruku nedávno ovdovělé královny Iokasty, své matky…

    Marná je vzpoura proti vůli bohů, předurčený osud člověka dostihne, ať dělá, co dělá. V Sofoklově době Oidipus vzbuzoval obdiv, lítost, soucit – diváků i postav na jevišti. A dnes? V mnichovské inscenaci Kreon bez zájmu, ba bez povšimnutí obchází slepého Oidipa, jak jde oznámit jeho konec a převzít moc. Oidipus odchází, politici zůstávají – a publikum příznačně na konci večera nevidí ztrápeného Oidipa, ale právě chlapíky v oblecích, jak nalepeni na okna pozorují Oidipův odchod. Po obdivu či soucitu v jejich tvářích není stopy.

    Poutavý detektivní příběh Krále Oidipa, který hledá Láiova vraha a krok po kroku zjišťuje, že je jím on sám, v Mnichově zůstává stále působivý, proměnil se kontext a s ním témata, která režisérka Mateja Koležnik vyzvedává. Tím hlavním už není neodvratnost osudu, ale pohled do zákulisí politiky, či spíše politikaření. Kravaťáci se scházejí v kuloárech před jednacím sálem, odkud je možné zaslechnout pootevřenými dveřmi plamenné projevy. Divák jako by stál před prosklenou parlamentní budovou a okny nahlížel do kuřárny v prvním patře. A odposlouchával, co se tam děje. Tragédie odehrávající se uprostřed nejvšednější reality na chodbě, kde tu a tam zřízenec vyčistí popelník a přinese do automatu barel s pitnou vodou. Věčný koloběh: jeden politický odpůrce je odepsán, jde se bez sentimentu dál.

    Mnichovští nabídli osmdesát minut intenzivních hovorů a vyprávění, repliky zní bez patosu, civilně, ale přece tak nějak básnivě. Však také nejde o pouhou přímočarou nápodobu reality, ale o divadelní obrazy, v nichž nechybí exprese (třeba v projevu Sophie von Kessel coby Iokaste, jejíž bolestná grimasa prozrazuje, jak velmi brzy pochopila, co se děje) a metaforická zastavení – v hrozivé vizi Oidipa, jenž konečně začíná tušit svůj pád, vzduchem poletuje popel a v pomalém tempu chodbou defilují přízračné postavy. Thomas Lettow získal za uvolněného, sebevědomého Oidipa, neuvěřitelně dlouho přesvědčeného, že má vše pod kontrolou, bavorskou kulturní cenu. Vrcholem představení je jeho střetnutí se slepým věštcem Teiresiasem (v Brně, bohužel, opakované, vzhledem k výpadku titulků…): devětasedmdesátiletý Hans-Michael Rehberg vypadá jako na konci sil, přitom se ale s nadhledem mazlí s každým slovíčkem, hraje si s každou intonací. Zážitek.

    Residenztheater München (Německo) – Sophokles: König Ödipus. Překlad Dietrich Ebener, režie Mateja Koležnik, scéna Raimund Orfeo Voigt, kostýmy Alan Hranitelj, hudba Mitja Vrhovnik-Smrekar. Premiéra 17. října 2015. Mahenovo divadlo 13. května 2017.


    Komentáře k článku: Oidipus DNES

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,