Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Komedie konkurzů a tragédie holenků

    Doznívající komedie kolem Komedie byla pro mne tragickou zprávou o stavu české kritiky.

    F. X. Šalda marně opakoval, že odsuzuješ-li, holenku, něco, co neznáš, cos dostatečně neprozkoumal, pak to není odsudek, ale předsudek. V úvodníku DN č. 20 Komedie konkurzů, kde ústy Jana Koláře promlouvá jednotným hlasem celá redakce (proto redakce DN pokládá rozhodnutí komise o novém nájemci Divadla Komedie za krajně neodpovědné…), čtu dvě neuvěřitelné věty, týkající se koncepce strašnického Divadla Company.

    První prozrazuje povážlivou neznalost jak zeměpisné, tak kulturní mapy Střední Evropy (…transfer polské divadelní kultury do pražského prostředí… je jenom papírový nápad. Proč třeba ne maďarská divadelní kultura nebo ruská? – Inu, také proto, holenkové, že – zapomenu-li na Máchu, Havlíčka, Nohavicu, Solidaritu s Chartou či Szczygiela – celé rozsáhlé oblasti ČR s polskou kulturou, jazykem i etnikem dodnes nejen sousedí, ale i historicky souvisí a kulturně koexistují a že na rozdíl od Benešova „konečného řešení sudetoněmecké otázky“ tato vícejazyčnost uvnitř české kultury nebyla nikdy přerušena a dodnes přetrvává).

    A druhá, daleko neuvěřitelnější věta přítele Koláře (a potažmo přátel z redakce DN) zní: Nemusíme sedět na každé premiéře Strašnického divadla, aby bylo zřejmé, že mezi Štěpánkovým Testosteronem a Špinarovým Vojckem na Vinohradech…je kvalitativní rozdíl v řádu světelných let. Kdybych sáhl ke stejné demagogii, mohl bych klidně napsat, že mezi Špinarovým (kýčařsky podbízivým a estrádně pokleslým ba šovinistickým) Být či nebýt v ND a strašnickým Údolím včel (Golemem, Oidipem, Caesarem, Faustem, Murlin Murlo, Kosmickou snídaní) je rozdíl v řádu světelných let. A – omlouvám se za přejatý nabubřelý slovník – byla by to i s těmi světelnými lety meritorně stejná pravda jako pravda Jana Koláře (a potažmo redakce DN).

    Nechci po Janu Kolářovi a zbytku redakce, aby seděli na každé premiéře Strašnického divadla. Postačí mi jako minimální etický imperativ daleko méně: Aby v případě, že tam neseděli a neviděli výše jmenované inscenace, o celkové tvorbě tohoto divadla napříště mlčeli.


    Komentáře k článku: Komedie konkurzů a tragédie holenků

    1. Václav Bartoš

      Profilový obrázek

      No, hlavně,
      že se do toho Strašnického šel podívat pan Kaucký ještě před svým odvoláním. Teď už ho budete mít, pane Juste, v centru Prahy a můžete tam sedět každý večer.

      14.12.2011 (10.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jan Novák

      Profilový obrázek

      Ano, pane Juste,
      minimální etický imperativ by byl, kdybyste představení Arabská noc v Moravském divadle Olomouc viděl, a to ještě předtím, než jste ho odsoudil v pořadu Divadlo žije! Vaše první věta z tohoto článku (… odsuzuješ-li, holenku, něco, co neznáš, cos dostatečně neprozkoumal, pak to není odsudek, ale předsudek), je naprostým pokrytectvím vzhledem k Vašemu výstupu v uvedeném pořadu a vzhledem k probírané kauze DK.

      14.12.2011 (11.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Karel Kratochvíle

      Profilový obrázek

      Dobrý den, pane Juste,
      rád bych se Vás zeptal, jestli považujete za standardní sledovat divadelní představení na multimediálních nosičích a následně je hodnotit jako nějakej kritik? (Viz Arabská noc v pořadu Divadlo žije)

      14.12.2011 (12.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Just

      Vladimír Just

      Omyl,
      minimální etický imperativ velí říci – já jsem ve Strašnicích nikdy nic neviděl, jejich práci neznám, ale myslím si… A to jsem u Arabské noci, jejíž videozáznam jsem měl ovšem předem důkladně prostudovaný, po dohodě s tvůrci, na jejich přání i s jejich výslovným souhlasem na místě v Olomouci, do kamery uvedl (jinak byste se o tom nedozvěděl; a mimochodem, nikterak jednoznačně jsem představení nesoudil, pouze porovnal s jiným pojetím). Dopředu jsem tedy řekl, aby můj soud tentokrát výjimečně brali s rezervou. To je podle Vás pokrytecké?

      15.12.2011 (18.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Just

      Vladimír Just

      Ad pan Karel Kratochvíle:
      Nepovažuji to vůbec za standardní, naopak. Pouze – neb mě o to požádala TV – v naprosto výjimečných případech – pokud to ovšem dopředu jasně přiznám a předešlu před jakýmkoli svým hodnocením. Což jsem také u Arabské noci po dohodě s tvůrci udělal (záznam z premiéry jsem si ovšem studijně pouštěl několikrát za sebou) – jinak byste na to asi nereagoval.

      15.12.2011 (18.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Vladimíre, kamaráde,
      vezmi to jako ponaučení: všechny tyhle, naší mocnou televizí požadované proti teatrologickým principům jdoucí výjimky jsou nelegitimní, takže se nemůžeš divit, že jsou použity, případně i zneužity proti Tobě.
      Já bych se k inscenaci, jejíž skutečné divadelní představení jsem neviděl, mediálně prostě nevyjadřoval, a to ani na prosbu tvůrců. Některé věci prostě nejdou!

      16.12.2011 (10.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jako bychom u nás byli
      přecitlivělí na osobnostní názory. Zkušený člověk dokáže velmi dobře odhadnout, že ve Strašnickém divadle se zatím nedělo nic moc divadelně výjimečného – z ohlasů svých kolegů, tisku, divadelníků. Navíc, Vladimíre, tam každý z redaktorů aspoň jednou (a někteří ne jen) byl.
      Obdobné výtky jsou ale plané i vůči Tobě a Tvému krátkému kriticky laděnému komentáři Glaserovy inscenace Schimmelpfenniga v pořadu Divadlo žije. Nesuploval recenzi ani nebyl rozborem. Coby zkušený kritik si tento názor nejen můžeš dovolit, ale je zcela kompetentní, byť vznikl na základě Tv-záznamu a v přímé zkušenosti bys mohl mít i kriticky jinak zaměřené „oko“. Zkrátka z toho, co jsi viděl a co o hře a jejích inscenacích znáš, jsi otevřeně vynesl vlastní názor. Jako ti, co možná – aspoň podle Tebe – příliš šmahem odsuzují Strašnické divadlo. Můžeš mít pravdu Ty i oni. Objektivní soud neexistuje a – zvlášť v umění – je různorodost ozdravující. Ale i oni soudí na základě širších znalostí a souvislostí.
      Kdo se chce o inscenaci Arabské noci dozvědět víc, může si otevřít stránky i-DN: http://www.divadelni-noviny.cz/podvedomi-je-mrcha-a-nekdy-taky-svine/ – kde o ní referoval (kladně) Petr Dvořák.

      17.12.2011 (1.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Just

      Vladimír Just

      Dík,
      tentokrát 100% souhlas, a konečně ten Váš redakční postoj trochu víc chápu i s těmi Strašnicemi.
      (Co se týče Schimmelpfeniga, dokonce bych řekl, že při studiu xkrát pouštěného záznamu premiéry zepředu zezadu, se zastavováním, vracením, zrychleně i zpomaleně, jsem Glaserovu inscenaci doma nastudoval důkladněji a „vědečtěji“ než při jednorázovém dojmu z premiéry). Tolik i replika k příteli Pavlovskému

      19.12.2011 (17.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      My jsme,
      ač někdy trochu tou frází unaveni a otráveni, přesto měli rádi vaše teď a tady. Teď se cítíme podvedeni – a máme strach, že právem.

      19.12.2011 (19.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Milá Fifinko, milý Mišpulíne,
      teď Vám nerozumím. Rád bych aspoň jednoho z Vás podvedl. Teď a kdekoli. Ale proč se cítíte tak, když k ničemu – aspoň čeho bych si všiml – nedošlo. Nebo jo?! Kdy? Kde? Jak?

      20.12.2011 (1.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Martin Zavadil

      Profilový obrázek

      Jen doplním diskusi o rozsáhlejší recenzi na zmiňovanou Arabskou noc, pravděpodobně jedinou podobně rozsáhlou (konečné vyznění neprozradím):
      http://divabaze.cz/recenze/591-arabska-noc.html

      20.12.2011 (12.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Milý Vladimíre Hulče,
      naše poznámka se netýká tebe, ale pana Justa.
      Chtěli jsme tím říci, že pokud principem divadla, a my si myslíme, že ano, je to, co se odehrává teď a tady za přítomnosti diváka, tak nelze soudit divadelní inscenaci a její představení pouze na základě jeho záznamu. Tím totiž není splněn základní předpoklad „teď a tady“ (s oblibou panem Justem opakované spojení vyjadřující právě to, co dělá divadlo divadlem), a tak být účastníkem divadla, o kterém mluvím, či vynáším nějaký názor.
      Asi lze i divadlo popsat a rozebírat na základě záznamu – zamyslet se nad inscenací, proč ne. Ale vyjadřovat veřejně hodnotící soud (byť sám za sebe) pouze na základě záznamu považujeme za nevhodné, sporné, neprofesionální…
      Souhlasíme prostě s panem Pavlovským.

      20.12.2011 (21.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Milí Myšpulíne a Fifinko,
      volal mi právě Pinďa, že souhlasí s panem Justem. Fundovaný názor – ať je z jakéhokoli zdroje – člověka se zkušeností a názorem je prý pro něj cennější (a zamýšlí se nad ním, souhlasí či polemizuje s ním) než komentáře Bobíka, co seděl na představení v první řadě a jako vždy a všechno vyfotil a pochválil. Tak nevím. Just now, anebo Cross forever?

      21.12.2011 (2.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Tomu se v eristice (teorie polemiky)
      říkalo už v antice (ovšem „po anticku“) „argumentace subjektem“. Ta je nepřípustná. Spočívá v tom, že ten, kdo ji použil, už nepolemizuje „ad rem“ – k věci, tedy o výroku, ale polemizuje „ad personam“ , tedy o autorovi výroku.

      21.12.2011 (6.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      V našem případě:
      „Fundovaný názor — ať je z jakéhokoli zdroje — člověka se zkušeností a názorem je pro něj cennější (a zamýšlí se nad ním, souhlasí či polemizuje s ním) než komentáře Bobíka…“
      Nejde tedy o názor (výrok), ale o to, zda je fundovaný. Jak to ale s jistotou „Pinďa“ pozná, tím spíš, že jej ani nezajímá zdroj toho názoru? Podle toho, jak je napsaný? I mylný názor lze přece napsat kultivovaně, věrohodně, erudovaně, přesvědčivě.
      Naopak „Bobík“ je apriorně nevěrohodný, tudíž jeho výroky či názory jsou irelevantní. (Právě v této kauze ale snad stojí V.J. a J.P.K. /je Bobík on?/ na téže straně barikády?)
      Samozřejmě, že i pro mne, a možná víc než pro kohokoli jiného, je názor V. Justa relevantnější, než názory většiny jiných kolegů i nekolegů. Leč: to si mohu pro sebe myslet, ale nemohu to v polemice napsat. Tam prostě váha zdroje nic neznamená (resp. nemá znamenat), tam jde jen a pouze O VĚC!!!!!!!

      21.12.2011 (6.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Petr Marek

      Profilový obrázek

      http://www.rozrazilonline.cz/clanky/811-Noci-tajemnou-pisky-jdou-za-mnou

      21.12.2011 (12.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nárážíme myslím na to,
      co je smyslem kritiky a psaní o umění. Na to mají mnozí ze zde diskutujících školy a nerad bych sem zanášel tyto spory. Takže – prosím – jen čistě osobně, bez nároku na objektivitu: Kritika je pro mne vyjádření osobního názoru na dané dílo, které se z jedné strany pochopitelně opírá o jeho poznání (návštěvu představení, zhlédnutí na TV, dokonce třeba jen četbu o něm) a z druhé a pro mne velmi podstatné o autoritu a zkušenost autora. Tu jako čtenář poznám delším sledováním jeho práce. Proto jsem na straně Pindi a Bobík je pro mne spíše milým strejdou, od něhož se maximálně dozvím, kdo v představení hrál a zda jej Bobík navrhne do Thálií či Radoků. Taky dobrý, ale názor na výsledek si udělám z postoje a názorů výraznější osobnosti. Což samozřejmě neznamená, že se s ní vždy shodnu a že dokonce někdy neulítne třeba i proto, že její informace byly nedostačující (zhlédnutí pouze TV-záznamu). I tak diskuse s ní a nad dílem jsou pro mne cennější. Navíc se mnohdy přidají další – jako nyní Martin Zavadil a Petr Marek (díky) – a často se rozproudí intelektuálně silná bouře „ad rem“. A za ni – aspoň já – jsem dycky vděčnej.

      22.12.2011 (12.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Těší nás,
      že jsme tady na IDN už kompletní. Bobík, Pinďa Just…

      My zase souhlasíme s tím Pavlovským. V podstatě nám nejde nyní o to, koho máš Vláďo rád, rádi se tvoje preference dozvíme, protože si myslíme, že kritici mají hrozně málo zpětné vazby. Takže tvé libosti jsou vlastně i tím hodnocením práce recenzentů.

      Avšak myslíme, že se celkově bavíme spíše o něčem, co by se dalo nazvat „kritikův morální kodex“. A jedním z těch bodů – konkrétně pro divadlo – by asi mělo být, že se veřejně (nikoliv v hospodě, i když hospoda je taky vřejné místo, jako bordel) nebudu vyjadřovat, psát a diskutovat o něčem, co jsem „řádně“ neviděl. A v divadle tím „řádně“ je podle nás být na představení. Protože všichni víme, že mezi živým divadlem a záznamem divadla je podstatný rozdíl – svým způsobem kardinální, který přímo směřuje k podstatě divadla. Zkrátka, pokud se veřejně vyjadřujeme k divadelnímu představení a inscenaci, je naší základní povinností ji znát v tom sdělovacím kontextu, pro který je určen. Tedy v případě divadla být – „teď a tady“ – přítomen spolu s herci na jednom místě, ve stejný čas a sdílet. A tedy vidět představení naživo, pokud je to možné. A tím nemyslíme, že musíme jít koupit dárky nebo se nám nechce někam cestovat. Tím „pokud je to možné“ máme na mysli případy, kdy už hodnotitel prostě nemůže být přítomen představení inscenace, protože už se nehraje. Ale to už je spíše historické bádání – v tomto případě je zcela pochopitelné, že kritik (teatrolog) fyzicky nemůže cestovat časem. :

      Ostatně podobný problém jsme tady už měli s Brnem:)

      Prostě bychom daleko raději slyšeli, kdyby pan Just řekl, že předstvení viděl dvakrát na živo a pak si ho ještě přetáčel na videu, než když se nám tady snaží odborník takového kalibru vysvětlovat, že jeho přístup je skoro ještě vědečtější než být přímo v divadle – to nám připadá jako foux pax. Divadelní zážitek je prostě spojený s tím „teď a tady“. Ani tobě, Vladimíre, asi nemusíme připomínat při tvé zkušenosti, jak velký může být rozdíl mezi skutečným představením a jeho záznamem. A lásku, obdiv a důvěru do toho netahejme – to je v tomto případě poněkud zavádějící parametr, i když my se máme s Fifinkou také rádi, takže tvou náklonost k Pinďovi chápeme. 🙂

      22.12.2011 (17.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      P.S.
      Když však o tom dále přemýšlíme, musíme si přiznat, že kdyby se k nějaké naší divadelní události vyjádřila nějaká evropská (ne-li světová) divadelní osobnost na základě shlédnutého záznamu představení a to vyjádření by bylo pochvalné, asi by nás tento problém nijak nedráždil… A možná by to tak velká osobnost být ani nemusela…

      22.12.2011 (18.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Milí M&F,
      svůj postřeh jste zbytečně podryli podmínkou chvály. Zamyšlení či ohlas jsou podnětné a cenné, ať jsou jakékoli (a zahraniční osobnost by vždy měla zaujmout). To je podle mne jeden z podstatných rysů a smyslů diskusí o umění. Kritika není vědní disciplína, jen používá některé její postupy. Jde o analyticko-intelektuálně-interpretační obor blízký spíše žurnalistice či filosofii. Něco jako šachy. Jsou sportem, vědou, hrou, zábavou, uměním? V kritice se nelze dobrat pravdy, vždyť v umění ani pravda neexistuje, tak proč se vyhýbat postřehům, postojům či zkrátka interpretacím z jakýchkoli břehů jen proto, že nedodržují tradiční úzus? Navrhuju spíš s těmi názory polemizovat – nesouhlasím-li – než je z diskusí vylučovat a autory napadat. Samozřejmě to neznamená, že kritiky (nebo charakteristiky dramaturgie a stylu divadla) lze psát jen tak a z rychlíku. Ale to Vladimír Just nedělal.

      23.12.2011 (4.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Asi si nerozumíme,
      ale to nevadí. Nám nejde nyní o to, co je kritika, ale o nějaká její pravidla – etiku.

      23.12.2011 (10.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    22. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jenomže
      vono to je provázané. Nejdřív je třeba se shodnout, co chtít od kritiky či spíš – jak zde prosazuju – od uvažování nad dílem, a teprv pak lze z toho odvíjet etiku a hranice jednání a publikování. V tom se asi – a možná nejen zde – míjíme. Mne zajímá jakýkoli (fundovaný, intelektuální, vážně míněný, nepředpojatý, osobností ručený) názor, Vás pravidla a selekce.

      23.12.2011 (19.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    23. marketa pilna

      Profilový obrázek

      Domnívám se,
      že po „selekci“ MaF nevolají, ale možná jsem jen nepřesně četla. Jde jim o „etiku“ – a o tu by nám možná mělo jít všem. Tvářit se, že kritika je bezbřehá subjektivita, je podle mě rezignace, která má za následek naprostý úpadek: jak věřit kritice, když to bude deklarovaná „cochcárna“. V tomto případě je problém etiky jednoznačný: viděl, neviděl. Když neviděl, neměl by referovat, jako kdyby viděl. Zvlášť, když jiní kvalifikovaní třeba viděli. Zaštiťovat se opakovaným shlédnutím záznamu není omluva, pochybuju, že by na sebe někdo dobrovolně prásknul, že to viděl jen jednou, a to ještě letem světem.

      23.12.2011 (21.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    24. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Selekcí
      jsem myslel, kdo o inscenaci může mluvit, a kdo ne. A je jedno, zda z důvodů těch (sledování pouze záznamu představení) či oněch (třeba ideových, věku, vzdělanosti apod.). Samozřejmě každé z těch slov má a bude mít jinou váhu. Velmi si cením Vladimíra Justa, že tu informaci předeslal. Bez ní by tato etická pře nevznikla a každý může sám rozhodnout, zda je (pro něj) Justův názor relevantní, nebo ne.

      24.12.2011 (0.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    25. Vladimír Just

      Vladimír Just

      Milá Markéto,
      se vším s Vámi souhlasím, jen nešiřte prosím bludy, že když jsem neviděl, „neměl jsem referovat, jako že jsem viděl“. Já jsem nereferoval, „jako že jsem viděl“, přesně naopak, referoval jsem (po dohodě s tvůrci a na jejich přání i přání TV) s výslovným předesláním, že jsem „neviděl“, že referuji pouze o záznamu z premiéry.
      Přeju Vám hezké svátky a taky to, abyste i Vy příště referovala jen o věcech, které opravdu uvidíte, v tomto případě o mém referátu.

      25.12.2011 (15.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    26. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Není naším cílem
      vstupovat do rozhovoru a narušovat jej. Jen chceme cosi připodotknout. Jistě, z hlediska „litery zákona“ je vše v pořádku. Pan Just vstoupil do hodnocení s tím, že vše jasně předeslal. Ale to neznamená, že je to eticky v pořádku. A kdo jej oslovil (tv), v tom nehraje podstatnou roli, nýbrž jde o pouhý alibismus. Televize ví prdlačku i o novinářský etice – spíš pan Just se poněkud přiznává, že se nechal TV obyčejně zmanipulovat. Ale je to v podstatě velmi malý hřích. Skoro o nic nejde. Pro nás jde jen o to „tady a teď“. Jež asi pro kritika platí jen někdy

      25.12.2011 (19.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    27. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Pokládáme tedy podstatnou otázku
      přímo panu Justovi: Je regulérní kriticky se veřejně (tiskem, v televizi) vyjadřovat k divadelní inscenaci pouze na základě záznamu, pokud je inscenace dosud na repertoáru a je možné ji vidět regulérním způsobem? (A nemáme nyní na mysli nějaké int. či hospodské diskuze, ale podstatně jiný levl kritiky).

      25.12.2011 (19.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    28. marketa pilna

      Profilový obrázek

      Diky MaF,
      ze se za mne vyjadrili presneji – kdyz se diskuse zvrhne v chytani za slova, tak nakonec nikdo na polozene otazky neodpovida.

      26.12.2011 (11.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    29. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Tážete-li se
      a otevíráte tak vysokozdvižné otázky etiky, měli byste především Vy, Myšpulíne s Fifinkou, odhalit svou pravou tvář. Je velice snadné střílet ze zálohy na odkrytý cíl. Pro mne je to nejen eticky, ale především lidsky nepřijatelné. Přidejte se k Markétě Pilné a Petru Pavlovskému, aby diskutující i čtenáři věděli, kdo a proč se ptá, jak sám tyto problémy ve svém životě řeší, řešil či – jste-li mladí (což předpokládám, ale mohu se mýlit) – aby si později ověřili, jak je řešit po celý svůj život bude.

      26.12.2011 (17.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    30. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Přesné, Vladimíre!

      26.12.2011 (21.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    31. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Milý Vladimíre,
      k tomu, abychom se zamysleli nad problémem, zda kritik má dodržovat nějaká pravidla, stejně tak jako účastník silničního provozu, a za jakých podmínek je možné ta pravidla porušit či obejít, nepotřebujeme vědět, zda se někdo jmenuje Franta Vomáčka nebo je profesor teatrologie. Je to věc argumentů, nikoliv délky vousu a titulu. Zde jsme si takříkajíc všichni rovni – proč to nepřijmout? Jde o věc – jak pan Pavlovský říkal – a nikoliv o osoby. Taháte do toho s panem Švejdou zbytečné parametry.
      Ale u tebe nás to, Vláďo, nepřekvapuje,
      protože tobě o nějakou objektivitu nejde, ale u pana Švejdy nám to připadá pokrytecké. Neboť jemu o objektivitu jde. A my si myslíme, že je daleko objektivnější, když právě problém délky vousů a jmen vynecháme, není-li pravda? Vám jde o „váhu“ člověka, o personu, nám o argumenty. Pokud by nás pan Just vyzval k odpovědi, odpověděli bychom mu – tím naše etika by byla naplněna.
      Ale v prostoru, kde se s nicky počítá (s anonymitou), máme plné právo si ji zachovat – stejně jako jiní mají plné právo si vzít nick. To je na rozhodnutí každého.

      27.12.2011 (15.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    32. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      A řeknu k tomu ještě něco, Vláďo,
      což je možná trochu podpásovka.

      Vašemu detektivnímu oddělení v DN jistě nebude dělat velký problém identitu vyšťárat (v tomhle případě by to dokázalo i dítě) a popřípadě zveřejnit i bez souhlasu autora, a to dokonce i v případě, kdy si nejste 100 procentně jisti. Takové případy už tu také byly – eticky dost problematické.
      🙂

      27.12.2011 (16.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    33. Vladimír Just

      Vladimír Just

      Pořád se točíme kolem dokola,
      a začíná to být trochu nudné, jenže, byv Myšpulínem a Fifinkou přímo vyzván, odpovídám tedy znovu a z mého hlediska opravdu /doufám/ naposled: je regulérní (a eticky v pořádku) vyjadřovat se k záznamu z premiéry, řeknu-li předem, že se vyjadřuji k záznamu z premiéry. Tečka. Nevím o tom, že bych se nechal k něčemu TV zmanipulovat. Naopak, tento štáb mi poskytuje naprostou svobodu a necenzuruje mne, právě proto s ním rád spolupracuji. Že u nich není kritik anonymní, jde za sebe a nečte a neupravuje ho někdo jiný. (Myslím že přítel Hulec má podobné zkušenosti.) Tak prostě zněla dopředu dohoda a nebylo v daném případě vyhrazených natáčecích dnů a množství zhlédnutých představení severomoravského regionu ani jiné řešení (buď by se ta inscenace neobjevila v hodnocení vůbec, jako ostatně řada jiných, nebo mohla být hodnocena pouze po prostudování záznamu, jako ostatně taky řada jiných – byť ne mnou, třetí možnost nebyla, a protože jsem ji považoval za mimořádně důležitou a znal jsem hru již z jiného inscenačního pojetí, zvolil jsem nouzové řešení studia ze záznamu jako pořád lepší variantu).
      Resumé: etické je, zhlédnu-li „tady a teď“, hodnotit to „tady a teď, a zhlédnu-li záznam premiérového „tady a teď“, předeslat, že hodnotím pouze záznam premiérového „tady a teď“. Co je na tom neetického?
      Ve zhruba 2000 případech, kdy jsem recenzoval živé umění, jsem vždy postupoval prvním způsobem, v jednom nebo ve dvou jsem z nezbytí – nemluvilo by se v pořadu o inscenaci jinak vůbec – postupoval tím druhým.
      Jiná věc je (jak se mi to aspoň jeví), že jsem v dějinách audiovizuálního hodnocení divadla ze záznamu (včetně, jak vím, běžného způsobu hodnocení a výběru na vrcholné festivaly) možná první, kdo dopředu předeslal, že hodnotí ze záznamu. Běžně to nedělám a ani to neplánuji, ale nelituji toho. Je to zcela jiná, byť výjimečná zkušenost, skýtající zase jiné možnosti. Lituji jen, že musím posté opakovat stále totéž.

      27.12.2011 (18.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    34. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Ještě jednou tedy k tématu pseudonymů (nicků):
      možná by se dal použít termín „osobní ručení“. Představa, že stojí názor jako takový, sám o sobě, vyvázán z/od toho, kdo jej sděluje, mi přijde morálně zcela sporná. Znamená to tedy, že se zde mohu do diskuse zapojit pod kolika chci nicky a pokaždé argumentovat jinak?
      Naznačené přitakání procesu názorového „odosobnění“ ve mně nemůže nevyvolávat jiné než neblahé asociace.

      27.12.2011 (21.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    35. Myšpulín a Fifinka

      Profilový obrázek

      Rozumíme vám.
      Ale v nás zase vyvolává neblahé asociace, když někdo něco univerzálně generalizuje a místo vyjádření k jádru problému jde po personě. Myslíme si, že morálka není spojena s dogmaty, ale s tolerancí a rozlišováním situací.

      Záleží na tom, o co vám jde.
      Pokud o teoretický problém a nalezení nějakého logického řešení, pak vám může být tvář (pravé jméno) diskutujících celkem jedno. Jsou servry, kde se lidé víceméně znají jenom podle nicků. Pokud vám jde o osobnostní záležitosti a váhu názorů spoluutvářenou životopisem diskutujícího, tak váš postoj chápu.

      Ale morální postoj
      nemusí vycházet z pozice „budování“ svého jména, či péčí o ně. Takže na vaši otázku: Udělat to technicky jistě můžete, ale chcete?

      27.12.2011 (22.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    36. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Opusťme
      tuto zřejmě neřešitelnou při pseudonym vers. osobní ručení. Pátrat po pravé identitě Myšpulína s Fifinkou nemíním a respektuji jejich rozhodnutí skrývat se za škraboškou, byť s ním nesouhlasím. Život – na netu obzvlášť – vlastně tak trochu rejem masek je a každý z nás je modrohlavý Fantomas, Myšpulín či Fifinka.
      Současně si myslím, že je nevyřešitelný i spor, který vznikl ohledně reflexe olomoucké inscenace. Vladimír Just se rozhodl pro zveřejnění svého názoru na základě TV záznamu, což na začátku své reakce sdělil. Na to má podle mne právo, byť se třeba – dle recenzí, které jsou k dispozici – v jejím odsouzení (a možná i charakteristice) mýlí, což mohlo být způsobeno i oním nešťastným TV-záznamem, který zřejmě jen těžko dokázal zachytit panoramatický obraz a tíživou „vodní“ atmosféru, na níž je interpretace hry z velké části postavená. Podle jiných tím překročil vyšší princip (levl) kritika. Kéž by se do té situace Myšpulín s Fifinkou nikdy nedostali. Vladimír Just nehlásá, aby to bylo pravidlem, tak proč po něm chtít, aby si – ať je přesvědčen o čemkoli – sypal popel na hlavu. Stalo se a nejde to odestát. Každý kritik včetně VJ se po této zkušenosti obdobným metodám posuzování divadla bude ještě víc bránit než kdy předtím. V tom vidím (pozitivní?) závěr.
      Nejlépe bude se na představení jet podívat, neb jde o výjimečný titul a především zpracování. Možná i proto se kolem něj strhává tato pře. Rád budu cestu iniciovat a o inscenaci podám v DN či na i-DN další svědectví. Kdo se přidá?

      28.12.2011 (1.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    37. Petr Dvořák

      Profilový obrázek

      Když už se tu rozběhla debata
      kolem Arabské noci a padlo i mé jméno, rád bych napsal pár řádek. Ze svého pohledu bych chtěl říci, že za daleko relevantnější postup považuji nejdříve navštívit představení v divadle a poté zkoumat inscenaci i ze záznamu. Až potom bych se – při vší úctě – oháněl slovy o vědečtějším a důkladnějším nastudování. Chtěl bych poděkovat Vladimírovi Hulcovi, že zdejší diskusi, která se od tématu de facto odklonila k „honění trik a eg“ kritiků navzájem – což se zde na iDN stává již pravidlem a často je to opravdu útrpné sledovat – vracel zpět k meritu věci.
      Škrabošky dolů (ano M. a F., je to triviální) a vzhůru do divadla.

      29.12.2011 (22.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,