Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2023

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2023

ročník 32
19. 9. 2023
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Odcházení do stavu absolutní bezvýznamnosti

    Po inscenaci A pak přišla Mirna zrežíroval Adam Svozil pro Divadlo LETÍ další díl tzv. „mileniálské tetralogie“ německé dramatičky Sibylle Berg. Text A se mnou zmizel svět je mnohem temnější a melancholičtější, a není divu: Berg tentokrát napsala vnitřní monolog ženy-mileniálky, která podnikla těžko pochopitelný zoufalý čin a nyní v nemocnici čeká na svou smrt a účtuje se životem.

    Foto: archiv divadla Letí

    Svozil rozdělil volně tekoucí textové plochy mezi tři herečky, představující protagonistku ve třech různých životních fázích. Lucia Čižinská je v pytlovitých khaki kalhotách v roli sotva odrostlé mladé ženy-revolucionářky ztělesněním zažitých představ o mileniálech bouřících se proti systému i svým rodičům, zapáleně demonstrujících za práva menšin a zelenou politiku – s iPhonem v ruce. Petra Nesvačilová coby byznysmenka v šik kostýmku stojí před poněkud složitějším úkolem zpřítomnit dilema mileniálky středního věku (sic!), která to sice někam dotáhla, zato se zpronevěřila svým mladistvým ideálům. Herečka tuto tenzi velmi zdařile koncentruje do křečovitého sarkastického úsměvu s vyceněnými zuby, který se v momentech, kdy hrdince mizí půda pod nohama, mění v téměř šílený škleb. Tragikomickou polohu se daří nalézt i Natálii Drabiščákové, která pro ztvárnění umírající verze hrdinky rovněž volí ironický tón, ovšem mnohem decentnější, jakoby podbarvený melancholickým povzdechem. A rezignací: její kariéra ztroskotala na tom, že se pohybovala v pracovním prostředí ovládaném muži, a když se zmohla k poslednímu velkému revolucionářskému gestu, akorát ji to přivedlo do bezútěšného stavu mezi bytím a nebytím. Se svými zbývajícími orgány plnými bolesti, my všichni tu chceme zůstat, prosím, ne odejít do stavu absolutní bezvýznamnosti. Jsme přece důležití. Záleží na nás, náš hlas se počítá, naše rozhodnutí může změnit svět.

    Čeká mou generaci mileniálů podobná deziluze? Opravdu jsou naše osobnosti natolik formované idealistickými představami a specifickým mesiášským komplexem? Je znát, že autorka (nar. 1962) píše o generaci, do níž nenáleží. Dovoluje jí to zaujmout kritické stanovisko i svěží nadhled, některá klišé mi však přidala až příliš zjednodušující. Svozil (nar. 1991) s jejím přístupem překvapivě souzní, svou generaci neobhajuje, kritický, tragikomický tón výpovědi mnohdy ještě vyostřuje a celkově oslabuje elegickou a filozofickou rovinu textu. Zároveň se snaží regulovat nepřehledný tok vyprávění, některé pasáže dokonce inscenuje jako relativně realistický dialog (např. scéna, v níž protagonistka popisuje svůj vyhazov). Všechna tato řešení jistě učiní kus divácky vstřícnějším, obávám se ale, že na úkor onoho melancholického spodního proudu bolestivého účtování s vlastní bezvýznamností, který je tématem i hlavní devízou textu.

    ///

    Divadlo LETÍ, Praha – Sibylle Berg: A se mnou zmizel svět. Překlad Helena Singh Eliášová, režie Adam Svozil, dramaturgie David Košťák, výprava Klára Fleková. Premiéra 25. února 2022 ve Vile Štvanice.

    Gilmorky bez servítků


    Komentáře k článku: Odcházení do stavu absolutní bezvýznamnosti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,