Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Obnovení, vzestup a pád Literárek (No. 18)

    Díl XVIII. – apendix

    Literární noviny XXIII, 2012, 42 ze 17. X.

    Vydává nadále Litmedia. a.s., generální ředitel Michal Pavel.

    Tiráž stále znejisťující: „Vedení redakce Miroslav Pavel (vydavatel)“. Jde nebo nejde o touž osobu? Vydává časopis akciová společnost s generálním ředitelem Michalem Pavlem nebo je vydavatelem fyzická osoba Miroslav Pavel? Je o překlep, jde o příbuzné nebo je to náhodná shoda příjmení?

    Šéfredaktor i jeho zástupce zůstali – Petr Bílek, Ivan Matějka – adresa redakce (Korunní 810/104, Praha X, také. Web adresa www.literarky.cz.

    Povolební Literárky jsou chytré. Na obálce opět karikatura, tentokrát obrázek Lubomíra Kotrhy a la comics: postavička Nečase má obláček: „Pánové, a máme vymalováno…“

    Pod tím rozsáhlý článek Průzkumy mimo mísu matematika, statistika a demografa Michala Škopa, který velice přesvědčivě ukazuje falešnost, manipulativnost a předraženost předvolebních průzkumů, včetně těch, které za naše (koncesionářské) peníze objednávají veřejnoprávní média. Skoro bych řekl, že je to podnět pro státního zástupce, aby konal, protože nejde-li o korupci, jde určitě o nehospodárné nakládání s cizím majetkem a navíc o záměrnou manipulaci s voličstvem v záležitosti pro demokratický stát zcela elementární, ve volbách!

    Literární noviny XXIII, 2012, 43 ze 24. X.

    Rozhovor s M. Vieweghem (vede Alexander Lukeš). Viewegha jsem už před časem přestal číst (naposledy Účastníky zájezdu či Výchovu dívek v Čechách), ovšem jeho odpovědi jsou brilantní, logické, neprůstřelné. Politicky moje krevní skupina!

    O to horší je to s nekrologem filmového historika Mgr. Tomáše Hály na doc. Galinu Kopaněvu (1931-2012), kterého ani jeho nepamětnický věk – odhaduji na 40 – nemůže omluvit za zhůvěřilosti, které napsal.

    Jistě, říká se „o mrtvých jen dobré“, ale co je moc, to je příliš. Historik přece nemůže ulpět u osobní vzpomínky!

    Oslavné konstatování: Další vrchol profesního života Galiny Kopaněvy přišel s jejím působením na FFUK, kde byla od roku 1977 členkou katedry, na níž se vyučovala filmová věda je úděsným případem zapomínání věcí zcela nedávných!

    G. K. byla de facto normalizátorka. Na katedře začala jako publicistka, specialistka na sovětský film (jak jinak!) přednášet hned po prověrkách (1972), členkou katedry se stala v nejhorším roce „normalizace“ – 1977 – po Chartě. Komu tehdy dovolil bolševik vůbec zůstat na katedře, natož na ni přijít a habilitovat se? Prof. J. Kopecký musel k lopatě (čerpač), Dana Kalvodová, ačkoli habilitací úspěšně prošla, habilitována nebyla a byla vyhnána do Orientálního ústavu (světová kapacita na orientální divadlo, ovšem nestranička) a vyškrtnutý Prof. Fr. Černý přežíval „v koutě katedry“, které vládl „kat českého divadla“ z 50. let ing. arch. Miroslav Kouřil, resp. další normalizátorka Mužíková z hudební vědy.

    Kdyby se někdo analogicky choval za Protektorátu, bylo by to minimálně na Malý dekret! G. K. se samozřejmě po Listopadu vůbec nic nestalo, nikdo jí nic nevyčítal, přednášela i po sedmdesátce; jenom už nesměla na katedře kouřit. Její šéf, Jiří Cieslar (1951 – 2006), by se jí, alespoň jak mi několikrát řekl, rád zbavil a nahradil někým mladším. Nedokázal to, zemřel dřív než ona.

     


    Komentáře k článku: Obnovení, vzestup a pád Literárek (No. 18)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,