Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Obnovení, vzestup a pád Literárek (No. 16)

    Od roku 2009 přešel týdeník A2 na obtýdení periodicitu, protože jeho dosavadní francouzský sponzor, miliardář Legran, avizoval již před světovou finanční krizí, že koncem roku 2008 ukončí svou finanční podporu.

    Pokud jde o LtN, 13. ledna 2009 se pak v médiích objevila zpráva ČTK, která začínala sdělením: Novým majitelem a vydavatelem Literárních novin se zřejmě stane Občanské sdružení Právo, solidarita a spravedlnost, spojené s Janem Mládkem, bývalým ministrem zemědělství za ČSSD a současným ředitelem Masarykovy dělnické akademie. Posledním číslem připraveným J. Patočkou mají být LtN 2009/3.

    Jan Mládek FOTO ARCHIV

    Jmenované o.s. sídlilo (a snad dodnes sídlí) ve vesnici Dráchov na Táborsku, na stejné adrese jako Český institut aplikované ekonomie, jehož společníkem a jednatelem je tamtéž bydlící J. Mládek.

    Shodou okolností na den přesně po čtyřech měsících od predikce, vyslovené na stránkách LtN, se ukázal J. Patočka jako falešný prorok. Michael Kocáb nejenomže nebyl „zasažen diskreditací“, ale při probíhající rekonstrukci vlády byl Stranou zelených navržen a posléze jmenován na uvolněné křeslo ministra pro lidská práva (po Džamile Stehlíkové). Levicové křídlo této strany to samozřejmě popuzuje, ale objektivně se proti Kocábovi nedá mnoho namítat. V politice není žádným nováčkem, pohybuje se v ní už od jara 1990 (poslanec FS za OF). Je znám jako „Havlův člověk“. V rozporu s predikcí J. Patočky ze září 2008 ale ani Václav Havel nebyl nikterak „zasažen diskreditací“, naopak, měl ve společnosti nadále vysoké mravní i politické renomé, které mu zůstalo i po smrti.

    LtN 2009/4 z 19. I. vyhlížely „přechodně“, od předešlých se lišily jenom tím, že v tiráži stálo „zastupující šéfredaktor Petr Jedlička„.

    O měsíc později se objevil na internetovém Neviditelném psu článek I. Breziny Literární zombie, z něhož vyjímám: Jakub Patočka prodal Literární noviny někdejšímu ministru zemědělství za ČSSD Janu Mládkovi. Bližší okolnosti prodeje nezveřejnil, ale škodný na tom jistě není. Jeho věřitelé proto už dokonce založili občanské sdružení….to, co dnes pod jménem Literárek vychází, je dávno vytunelovaný mýtus…. Analýza Ústavu pro českou literaturu na jaře 2002 prokázala, že literatura tvoří méně než polovinu rozsahu listu. Ještě horší ale bylo, že Patočka v Literárkách „důsledně navazoval na masarykovskou tradici českého humanitně-demokratického novinářství“. Takto orwellovsky označoval své talibanské maření veřejné diskuse a názorovou cenzuru. „Svou předpojatostí mi připomíná mladého mne,“ glosoval to někdejší svazácký sekerník Pavel Kohout.

    Patočka Literárky změnil v nástroj svých hypertrofovaných politických ambicí, na což mu dotacemi paradoxně přispívalo ministerstvo kultury. Před volbami v roce 2002 bez uzardění tiskl články na podporu Čtyřkoalice, se kterou jeho Brandýské fórum uzavřelo dohodu o finanční spolupráci… Na jaře 2005 na protest proti tomuto zneužívání novin odešlo jedenáct redaktorů, kteří založili konkurenční titul. Literární noviny se od té doby jmenují A2.

    Když v září 2005 Patočka ve vnitrostranickém boji prohrál, ze SZ odešel. A Literárky náhle otočily o sto osmdesát stupňů – v každém čísle se objevil buď kopanec do Bursíkova vedení SZ, nebo propagace šéfredaktorova nového politického projektu, Hnutí Zelení. Lze si představit větší lidskou podlost a více nehorázný prohřešek proti novinářské etice? Ano, lze. Když v květnu 2007 začala média propírat Patočkovu více než podivnou a dodnes neobjasněnou roli v cause mučených dětí z Kuřimi, zneužil Literárky na svou obranu.

    Pokud tedy teď list zaplní články Jiřího Paroubka, vlastně se nic nezmění. Literárky zemřely už dávno. Je to vyprázdněná ikona, znásilněná a pošpiněná všehoschopným politikem, která už dnes žije jen ze setrvačnosti jako zombie.

    Občanské sdružení věřitelů:

    J. Patočka prodal LtN občanskému sdružení Právo, solidarita a informace, o.s., které vzniklo v září 2008. Patočka se netají tím, že prodal dobře. Mnozí mu to přejeme, samozřejmě, je to frajer, bojovník za demokracii a dobrý táta tří skvělých dětí. A život se s ním rozhodně nemazlil, tak proč mu nepřát úspěch. Avšak Patočka není Mirkem Dušínem, na jeho cestě za ním zůstávají také lidé, kterým uštědřil v mnoha případech setsakramentsky ostrou lekci. Jeho životní heslo „účel světí prostředky“ a chladný pragmatismus přivodily pěkné řádce lidí nemalé trampoty. A problémy – mnohdy finanční. Jakub Patočka umí peníze (nebo jiné výkony) z lidí dostat, málokdy však získané prostředky vrací, málokdy se vůbec ohlíží a pokud vím, nikdy se těm, kterým, byť snad nechtěně, ublížil, neomluví. Všichni ti, kterých se Patočkova bezohlednost (dovedně skrytá pod maskou světce) v minulosti bolestně dotkla, mají nyní jakous takous šanci na satisfakci.

    Zakládáme totiž Občanské sdružení věřitelů Jakuba Patočky! Ve společném postupu je síla! A vyzýváme všechny, komu zůstal dlužen aby se probudili – teď je ta pravá chvíle – protože pokladna Jakuba Patočky dnes určitě není prázdná.

    +

    Lidové noviny přinesly 20. II. 09 velký článek Ondřeje Austa Literárky zatím jedou na dluh. Obsahoval bohužel pouze sumarizaci dosavadního vývoje a současného stavu: J. Patočka šéfoval listu 10 let, na konci ledna 2009 mají nejenom nového vydavatele, ale i šéfredaktora, jímž je Zbyněk Fiala (první editorial v LtN č. 7. z 9. II. 09).

    LtN zdražily na 35 Kč, dostaly výhodný úvěr od nejmenovaných fyzických a právnických osob, v aktuálním osmém čísle je celostránkový článek J. Patočky o „příští vládě ČSSD“ (nesplněné přání otcem myšlenky). Nadace M. Kocába přestala od konce ledna LtN přispívat. LN se kupodivu nijak nepozastavily nad tím, že nadace Literárkám přispívala navzdory tomu, že na Kocába i politiky s ním spřízněné LtN už dlouho vytrvale útočily. Novinářsky nepochopitelně promarněná příležitost rozkrýt zjevný konflikt. Přitom jít a zeptat se přímo M. Kocába by bylo tak snadné!

    V roce 2008 dostaly LtN dotaci 325 000 Kč od MK ČR, nový šéf zatím o podporu nepožádal.

    Zbyněk Fiala FOTO ARCHIV

    Klíčová byla zjevně postava nového šéfredaktora, o kterém neuvedly LN také nic bližšího. Zbyňka Fialu sice žádné Who is Who neuvádí, ovšem pamětníci si na normalizačního novináře možná vzpomenou. Do roku 1989 působil jako redaktor Mladé fronty, pak odešel na MF ČR, poté byl tiskovým mluvčím federální „vlády národního porozumění“ (premiér Marian Čalfa). Po návratu do MF byl pozitivně lustrován (v registru StB Fiala Zbyněk, * 9. 4. 1946, tajný spolupracovník – agent StB, krycí jméno OTO, evidenční čísla 13099, 309988). Na krátký čas se stáhl do ústraní, pak působil jako ekonomický redaktor v deníku PRÁVO a konečně, 1999-2007, jako šéfredaktor týdeníku Ekonom. Z té doby je též uváděn jako člen mezinárodního poradního sboru Společnosti pro strategické řízení, inovace a podnikatelství.


    Komentáře k článku: Obnovení, vzestup a pád Literárek (No. 16)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,