Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 65)

    V roce 1965 došlo ve Velké Británii ke zrušení absolutního trestu za vraždu. Sotva kdo z běžné populace se trápil otázkou, jak se ze ztráty obživy vyrovnají náhle nezaměstnaní mistři popravčí – kati. Ani pro odbory nešlo o důvod k vážnému zamyšlení či snad k varovné demonstraci. Stávka by neřešila nic. Známý britský dramatik irského původu Martin McDonagh (1970) nalezl v katech zbavených obživy zajímavý i nosný námět k divadelní hře. Ta je vtipnou komedií, sycenou černým humorem, až šibeničním, jak se diváci na vlastní oči přesvědčí.

    Hangmen Martina McDonagha měli premiéru v roce 2015 ve slavném londýnském Royal Court Theatre, při uvedení v dalším divadle byla natočena live inscenace. Hra měla velký divácký ohlas, ceněna byla i kritiky. U nás ji přeložil a současně režíroval Ondřej Sokol v Činoherním klubu v roce 2016. Divadlo Bolka Polívky ji uvedlo premiérou 31. 3. 2023.

    Děj se odehrává v hospodě na malém městě, kde štamgasty je parta stále žíznivých ztroskotanců, odpadlíků z běžné společnosti. Podivné sociální bublině vévodí bývalý kat Harry, čerstvě bez místa, nyní s manželkou, která podnik řídí. Sestavě štamgastů odpovídá jednoduchá mentalita i koprolalický slovník, jímž se dorozumívají. Objevují se však i jiní, co sem tak docela nepatří, mají jiné cíle i své motivy. Mladý novinář (v přiléhavém podání Jakuba Uličníka) se snaží ulovit svého sólokapra rozhovorem s Harrym – Jak se vyrovnává se ztrátou řemesla? Co dál? – Stalo se, že exekuce dopadla na nevinného? Je tu i záhadný mladík, nebezpečnými poznámkami se skrývanou i otevřenou agresí ohrožující okolí, aby se posléze ve strangulační síti vlastních intrik ocitl sám. (Složitou roli úspěšně zpodobnil Václav Šanda).

    Hlavní roli sehrává přesvědčivě Petr Halberstadt jako kat Harry Wade. Nějaký čas odolává, nakonec vítězí vlastní ješitnost s vábničkou popularity. „Nechá se“ přesvědčit k rozhovoru pro tisk. Interview, jak bylo možno očekávat, nepřináší uznání a slávu, naopak roztáčí děj, jak kat nečekal. Prozradil víc, než si sám přál. Je tím kumpánům k smíchu, ale také nucen uvažovat, co si dosud nepřipouštěl a připouštět nemíní. Proti vlastní vůli se vynořují dotěrné, nepříjemné vzpomínky, které odhání. Přítomen je zde ale i někdejší katův asistent, ve výborném podání Jaromíra Dulavy. Hodně a dobře si pamatuje, bývalému nadřízenému je stále víc nepříjemný.

    Harry nemá nejmenší sklon k hloubání a vrtání se v sobě, je ryzí praktik, řídí se jasnými pravidly. Na pohled je sebejistý, pánovitý, stačí však málo a odhaluje se jeho vnitřní nejistota, obdobně, jak snadno a křepce „jeho parta se přechýlí k jasné vyšší autoritě. Je to až modelová situace, kdy se Harryho nejbližší okolí, které bere a spíš jen trpí jako na něm závislou, spíš služebnickou svitu, naplňující jeho potřebu moci, rychle otočí zády a změní chování. Od „šéfa“ ustupuje oportunní přizpůsobivostí, přichýlením k vyšší moci a prestiži. Takové podoby jednání jsou ovšem známy obecně, nejsou výsadou jedné, trochu zvláštní sociální bubliny. Zde ji máme jak vypreparovanou, když do děje před samým závěrem, jen krátce vstoupí skutečná autorita v branži, zde v bravurním výstupu Bolka Polívky.

    Herecké složení, možno říct česko-moravské, či přesněji sestava známých herců brněnských a pražských. Pražští působili v Brně, město mají v dobré a živé paměti. Z dosud nejmenovaných účinkujících Eva Novotná z Činohry NdB si brilantně a lehce vede v roli manželky Harryho. I z té nejspíš utíká k alkoholu a navozuje tak dosti situačního humoru. Nikole Halberstadt se uvedla výstižně v úloze dospívající dívky, její dcery. Radim Fiala, je kumpány z hospody oslovován jako inspektor. Postava představuje muže, který rezignoval, asi nejen na profesi, osud ho zavál jinam, než si snad původně představoval. Pochvala náleží také trojici ve složení Norbert Komínek, Luděk Horáček a Jaromír Barin Tichý – „hercům z libosti“, jak je označil principál DBP, v krátké vzpomínce na otce (v programu k představení), který byl též ochotnickým hercem. Mezi profesionály se neztratili, ostatně všichni tři jsou zkušenými divadelníky. Hraje se v přiléhavých kulisách hospody – scény Adama Pitry, autorem scénické hudby je stálý spolupracovník DBP David Rotter. Režisérem, stejně jako v pražské inscenaci je Ondřej Sokol.

    Navštívil jsem inscenaci v naplněném sále Dělnického domu v Brně – Juliánově, kde byli Kati uváděni ponejprv. Sama návštěvnost vypovídá o úspěšné hře i oblibě divadla, které muselo na čas (doufejme nedlouhý), opustit tradiční stanoviště v centru města, kde před DBP působilo Večerní Brno a Divadlo bratří Mrštíků. Současně je na místě říct, že v Dělnickém domě je znát maximum vykonaného úsilí, aby divadlo mělo nejlepší možné podmínky k provozu. Opomenout nelze silný moment představení, kdy na jeviště vstoupil s již vzpomenutým hereckým výstupem Bolek Polívka. Než stihl začít, přerušen byl silným spontánním potleskem, povstáním diváků ze židlí, kteří tak uvítali jeho návrat po nedlouhé nepřítomnosti mezi své.


    Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 65)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,