Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    O toleranci a síle přátelství

    V divadle Komedie měla 23. listopadu premiéru inscenace textu Šimona Olivětína A osel na něj funěl (Vánoční příběh). Komedie se tak přidala například k Divadlu v Celetné (Kašparova sláva vánoční), Divadlu v Dlouhé (Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka) či Komorní činohře Praha (Dlouhá vánoční cesta domů) a nabídla divákům Vánoce v divadelní podobě.

    O osel na něj funěl. Foto: archiv divadla.

    Na Obecnou školu ve Vodičkově ulici v adventním čase roku 1932 nastupuje nová paní učitelka Vesna Májová (Barbora Kubátová) se sebevědomým plánem. Hodlá se čtvrtou třídou na vánoční besídku nazkoušet příběh Ježíška a jeho rodičů. Ačkoliv všech sedm dětí se do loutek, s nimiž hru zkouší, okamžitě zamilují, panu řídícímu, Anatolu Fišerovi (Hynek Chmelař) se ambice paní učitelky Májové vůbec nezamlouvají.

    Dějová linka sledující zkoušení vánoční hry se odehrává ve školní tělocvičně. Studenti alternativního a loutkového divadla DAMU alternující se v rolích žáků zde skáčou přes kozu, cvičí na bedně a kruzích a posedávají na nízkých lavičkách, nacházejících se snad v každé školní tělocvičně. Chlapci se velmi důsledně distancují od děvčat a naopak, a když už náhodou dojde k vzájemné konfrontaci, je zřejmé, že ani jedna ze skupin si příliš neví rady, jak s opačným pohlavím vlastně komunikovat. Přesto k sobě nakonec najdou cestu tichá a inteligentní Sára Ackermannová (Tereza Těžká) a vedoucí party chlapců Tonda Svoboda (Denis Šafařík). Široké tříčtvrteční kalhoty doplněné barevnými podkolenkami, kšandami a velkými košilemi, svetry či kabátky půvabně podtrhují dětskost chlapeckých postav, stejně tak šaty, barevné punčochy a dobové účesy děvčat. I herecky je ovšem krásně vystižené chování a jednání čtvrťáků a čtvrťaček. Klučičí parta, v níž se všichni snaží zavděčit Tondovi, na nástupu se tlačí vedle něj a snaží se napodobovat jeho sestavu na tělocvičném náčiní. Na druhé straně zase štěbetavé, za ruku se držící dívky, jejichž ručky pohotově vystřelují vzhůru pokaždé, když znají správnou odpověď.

    Žáci Obecné školy a jejich paní učitelka.Foto: archiv divadla.

    Kromě tělocvičny se scénografie mění ještě na předvánoční mrazivou Prahu s prodejcem horkých kaštanů, kluzištěm a sněhovým popraškem. Neustálou připomínkou zimy jsou červené tváře žáků. Celou inscenaci pak rámuje ještě prostředí v zadním plánu, představující byt Tondy Svobody, v němž Tondova maminka (Jana Vyšohlídová) postupně rozsvěcí svíčky na adventním věnci.

    Režisérce Michaele Homolové se po dařilo vytvořit činoherně-loutkovou inscenaci o síle přátelství i toleranci, na níž dětské publikum nadšeně reagovalo. Navíc se domnívám, že pokud se dospělý divák dokáže dívat na svět naivníma očima čtvrťáka obecné školy, bude podobně okouzlen.


    Komentáře k článku: O toleranci a síle přátelství

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,