Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O jednu cenu méně, není to jedno?

    Nadační fond Cen Alfréda Radoka na hlavičkovém papíru Agentury Aura Pont oznámil, že inscenační ceny za rok 2013 nebudou uděleny s odůvodněním, že jak samotné kategorie, tak způsob rozhodování o jejich laureátech jsou již dlouhou dobu neměnné, což na jednu stranu sice posiluje jejich hodnotu, na druhou stranu je ale také důvodem kritiky. Od loňska prý Nadační fond pracuje na přípravách změn, kterými by chtěl posílit váhu cen, a protože ještě není hotov, raději za letošek ceny neudělí.

    Připomíná mi to úřední rozhodnutí – milí umělcové, skloníme se k vám, jen co najdeme metr, jímž si vás změříme. Stávající je starý, chceme modernější, důstojný 21. století, jen ještě nevíme, jak by měl vypadat a jak s ním půjde měřit, tak musíte rok počkat – sorry. Typické: my bychom chtěli něco nového, ale nevíme co, a nevíme jak, ale máme moc to prosadit. Zpravidla ti, kteří se jinak moc neprosadili.

    Vyhlašování uměleckých cen přece není ničím víc než převážně marke­tingo­vým trikem, jak získat dobrou hru (operu, román, hudební skladbu, místo aby se nová díla řádně objednávala a platila, jak po staletí platilo), jak přitáhnout společenskou pozornost, jak oslavit zasloužilé, jak umělcům kromě váz či obrazů podstrčit nějakou hotovost (za první republiky se Státní cena rovnala mimořádné podpoře umělce), jak vylepšit povědomí o umělecké kvalitě. Mají takové výsledky, jaké vyhlašovatel hodlá získat a jaké proponuje způsobem vyhlášení. Umělecké ceny nejsou a nikdy nebyly a nebudou objektivně „spravedlivé“.

    Smysl inscenačních Cen A. Radoka je (byl) zřetelný: v dnešní krizi hodnot udržovat povědomí kvality, jak ji definuje široká odborná kritická obec. Proto jsou pro zdejší divadlo v časech obecného zmatení hodnot důležité, nejméně ovlivněné světskou slávou a zájmy divadelních praktiků. Jistě lze debatovat o jejich proměně, ale na rok je zrušit?

    Agenturu Aura Pont přirozeně víc zajímají hry a jejich autoři jako potencionální klienti než dění v divadlech. Propojení s inscenačními cenami je možná účelové, možná dokonce překáží. Možná ale nadační rada podcenila, že udílení inscenačních cen je atraktivnější než cen za dramatickou tvorbu, i může se stát, že pokud by se osamostatnily, pes po nich neštěkne.

    Časopis Svět a divadlo už prohlásil, že anketu o inscenační počiny vyhlásí sám, a bude mít jistě svou váhu i bez ambaláže za drahé peníze. Jsem zvědav, co proti tomu nadační radní hodlají postavit.


    Komentáře k článku: O jednu cenu méně, není to jedno?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,