Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nuda v Praze zůstala za dveřmi (No. 6)

    Předposlední den přehlídky (a poslední den pouličního festivalu Za dveřmi) začal a skončil na chůdách. Jako by se chtěl ještě před závěrečným nedělním vystoupením začínajících umělců na lodi Tajemství vytáhnout a celotýdenní maraton pouličního a fyzického divadla zakončit s hlavou v oblacích a s pohledem upřeným na příští rok a na vše, co se zase na festivalu Nultý bod / Za dveřmi odehraje. A vedle na chůdách se pohybujících performerů z českých souborů V.O.S.A. Theatre a Long Vehicle Circus, kteří opustili Václavské náměstí a vydali se do vod (doslova vzhledem k dešťům posledních dní) pražských ulic, a německých Antagon theaterAKTion s efektním spektáklem Time out, se v Celetné odehrála i očekávaná pražská premiéra inscenace Divadla Continuo Sousedi.

    Chůdaři k pouličnímu divadlu neodmyslitelně patří. Tito jsou z projektu   Time out. FOTO archiv souboru Antagon theaterAKTion

    Byl jsem zrovna pod koněm, když jsem v dáli u Můstku viděl bizarní vysokou postavu s obrovskou hlavou a pláštěm, doprovázenou hlasitou hudbou, která zrovna mizela na Příkopy. Než jsem stačil na dolní část Václaváku dorazit, bylo vše již dávno pryč. Na místě stál akorát cirk připravený pro večerní vystoupení Antagon theater AKTion. Paní v info stánku mi sdělila, že průvod s názvem Anděl strážný V.O.S.A. Theatre a Long Vehicle Circus už odešel a že míří na Staroměstské náměstí. Vydal jsem se ulicí Na Můstku směrem na náměstí v přesvědčení, že průvod nadběhnu. Zde se na mě nějaký průvod vyhrnul. Spousta slečen oblečených v stylové modely směřovala na podpatcích za doprovodu kapely bubeníků zpět na Václavské náměstí. Cedule Festival mladé módy Arcolor však jasně naznačovaly, že s divadlem, které stíhám, nemá nic společného. Zajímavé by však bylo setkání obou průvodů. Klauni a akrobaté na chůdách proti děvčatům na podpatcích…

    Bohužel jem nebyl svědkem ani tohoto, ani průvodu jako takového. Staroměstské náměstí zelo prázdnotou co do bizarních divadelních projektů a tak jsem se vydal do Celetné. Vypiv místní výbornou domácí citronádu, odporoučel jsem se na pražskou premiéru inscenace Sousedi legendami opředeného souboru Divadlo Continuo. (Recenzi přineseme v dalším díle našeho festivalového seriálu.)

    Protože vystoupení Divadla Continuo začalo s trochu větším zpožděním, než se čekalo, dorazil jsem na závěřené vystoupení Time out německých Antagon theaterAKTion drobným zpožděním. Po části obvodu cirku v stylizovaných kójích stálo šest podivných postav na chůdách s chůdami i místo rukou a v bílých potrhaných oděvech. Uprostřed mezi nimi na vyvýšeném trůně v jakémsi lůně tančila, nebo se spíše zmítala další postava, ovšem bez chůd.

    Postavy na chůdách, které měly znázorňovat zřejmě nějaká bájná zvířata, postupně vyšli ze svých kójí a dali se do tance představujícího námluvy a kopulaci, na jejímž konci se ona tanečnice uprostřed „narodila“ do světa dole. Propadla se o patro níž a stala se součástí nebo možná božským předmětem společnosti prvních lidí. Postupně nabývala určitější podoby, utkala se jako zástupce tradičních hodnot se současným deformovaným lidstvem neuznávajícím žádné hodnoty, až její cesta skončila v plamenech. Ovšem že ne jako Mistr Jan Hus. Závěr vystoupení byl tak napěchovaný nejrůznějšími výbuchy a prskajícími ohni, že jsem ani nepostřehl, jak příběh skončil.

    A často nechybí ani oheň. Jen by neměl zastínit všechno. FOTO archiv souboru Antagon theaterAKTion

    Celá podívaná byla opravdu velkolepá. Herci stále měnili rafinované a komplikované kostýmy. Celá scéna byla jako promyšlený organismus s nejrůznějšími efektními vychytávkami. Vedle toho vše doprovázela živá hudba. Konec vystoupení se však proměnil v obrovskou fire show. Nechyběly hořící poje, hořící řemdih, hořící číro bohyně-bojovnice, hořící kóje… zkrátka na konci hořelo už opravdu vše, až mi nějak uniklo, proč. Jako velkolepé rozloučení z ulicí letošního ročníku festivalu to ale posloužilo náramně.


    Komentáře k článku: Nuda v Praze zůstala za dveřmi (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,