Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Novoroční poselství za druhou stranu opony

    Konec světa nenastal, konec roku 2012 však ano. S novým rokem většinou přicházejí předsevzetí a změny. Snad mohu tvrdit za celou redakci, že naším předsevzetím (ostatně jako každý rok) je připravovat noviny co nejlépe. Jednou z výraznějších změn, která zavládla s novým ročníkem (již dvaadvacátým), je odchod vedoucího kritické rubriky – Jana Kerbra do penze a mé pověření tuto rubriku spravovat.

    Není důvod měnit zavedené a fungující, proto zdravé jádro zůstává stejné. Nadále budou kritice věnovány čtyři strany, jednu zaplní velká, analytická či srovnávací recenze významné inscenace, další strana bude věnována hudebnímu divadlu, o které pečuje Josef Herman. Chceme však přinášet stále více zpráv a reflexí o dění v českých divadlech, a proto bude od příštího čísla jedna recenzní strana pravidelně zaplněna kratšími glosami, které by však měly zcela jasně zrcadlit stanovisko autora. Staronovou změnou by mělo být publikování dvou recenzí na kontroverzně přijatou inscenaci. V tomto čísle se na kolbišti zvaném premiéra Divadla Company.cz utkali dva autoři – ostřílený matador Vladimír Just a kritik plný síly a prost šrámů z intelektuálních bojů Dominik Melichar. Jejich zápas můžete sledovat na straně šesté.

    Tímto také vyzývám všechny (třeba zatím potencionální) autory, aby se neostýchali, změnili svůj život a začali u nás publikovat. Spolupracovat s námi můžete i prostřednictvím mladšího sourozence – internetové verze Divadelních novin (www.divadelni-noviny.cz).

    Ráda bych však poslala do světa i poselství všem divadelníkům. Aby ho brali vážně, pochází z pera někoho povolanějšího, než jsem já. Spisovatel, dramatik, dramaturg a kritik Karel Čapek před jednadevadesáti lety napsal: …Vím z vlastní zkušenosti, že být panem referentem není povolání venkoncem libé. Jakže! Několik večerů týdně mlčky prosedět, dívat se na hry, z nichž málem každá se zdá unaveným smyslům, ach, tak podobná jiným, vidět tytéž herce v rolích stále podobných, a den nato se nutit napsat o tom všem něco nového s vědomím, že chvála bude nevyhnutelně platit za osobní favorisování a hana za ignorantství, krvelačnost a osobní nepřátelství, to vše, pravím, nepatří k rozkoším života. Proto začínám své rozjímání prosbou hercům a všem, kdož pracují na druhé straně opony: buďte blahovolní ke kritice: nemyslete si, že jí patří jenom med divadelního života, kdežto nám jenom dřina. Není tomu tak. Být referentem je těžká a velmi nevděčná práce…

    Buďte proto shovívaví, neboť vězte, že i kritik-referent je (jenom) člověk.


    Komentáře k článku: Novoroční poselství za druhou stranu opony

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,