Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Novinky z Národního muzea (No. 7)

    Divadelní oddělení Národního muzea zpřístupňuje badatelské veřejnosti další dva zpracované přírůstky. Jde o pozůstalost významné představitelky českého výrazového tance Miry Holzbachové, uložené v divadelním oddělení pod přírůstkovým číslem 3/85, a pozůstalost slavného herce Ladislava Peška, která nese číslo 48/87.

    Míra Holzbachová. FOTO archiv NM

    Míra Holzbachová. FOTO archiv NM

    Mira Holzbachová (1901 – 1982) patřila mezi hlavní představitelky výrazového tance dvacátých a třicátých let dvacátého století. Založila moderní tělovýchovnou školu a úzce spolupracovala s meziválečnou avantgardou. Byla kupříkladu členkou Devětsilu a podílela se na inscenacích Osvobozeného divadla. Během občanské války ve Španělsku byla členkou Interbrigády a dopisovatelkou Haló novin. Během 2. světové války žila v americkém exilu.

    Míra Holzbachová v Osvobozeném divadle. FOTO archiv NM Praha

    V Osvobozeném divadle… FOTO archiv NM Praha

    Od roku 1946 pracovala v Praze na Ministerstvu kultury, po roce 1948 vedla nově zřízenou organizaci Umění lidu. V padesátých letech se stala choreografkou Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, poté vedla kurzy lidové tvořivosti v různých kulturních domech.
    Její pozůstalost obsahuje desítky rukopisných dokumentů – administrativní listiny, přednášky, smlouvy, osvědčení, libreta nebo hlášení o jejích tanečních instruktážích v armádě. Badatel zde dále nalezne přes dvě stě kusů korespondence adresované Miře Holzbachové a zlomky konceptů odpovědí. Pozůstalost v sobě ukrývá také více než dvě stovky fotografií jednak ze soukromého života umělkyně, ale také zachycující její taneční studie a kreace. K vystoupením Miry Holzbachové nebo jejích žaček doma i v zahraničí se dále vztahuje přes sedmdesát kusů plakátů a cedulí, programy a české i cizojazyčné výstřižky z novin nebo časopisů.

    FOTO archiv NM

    FOTO archiv NM

    Ladislav Pešek (1906 – 1986) pocházel z herecké rodiny a po studiích na brněnské konzervatoři začínal svou uměleckou dráhu ve Státním divadle Brno. V roce 1928 jej význačný expresionistický režisér K. H. Hilar pozval k hostování do pražského Národního divadla, jehož stálým členem se Pešek záhy stal a vytrval zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1976. Na jevišti ztvárnil desítky rolí: Švandu dudáka, Puka, Tartuffa, Skapina nebo doktora Galéna. Jeho životní divadelní rolí se stal vykutálený sluha Pseudolus ve Frejkově inscenaci klasického Plautova dramatu „ Lišák Pseudolus“ z roku 1942.
    Do širokého diváckého povědomí se Pešek dostal především svými úlohami ve filmu: kupříkladu jako floutkovský student Áda Čuřil ve Fričově komedii Škola, základ života nebo dobrácký potulný muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven.
    Pozůstalost se skládá především z fotografií – jednak z osmi set snímků zachycujících Peška v různých divadelních a filmových rolích od počátků jeho kariéry v Brně okolo roku 1927 až po pohostinská vystoupení na sklonku života.
    Pešek však také patřil k vášnivým sběratelům podobenek velkých českých umělců. V přírůstku je tak k nalezení přes tisíc fotografií významných českých (výjimečně zahraničních) literátů, divadelních režisérů, skladatelů, operních mistrů a především hereckých kolegů. Cenné na této galerii české kultury je především velké množství autografů a osobních věnování, která jsou k fotografiím připojena. Kupříkladu herec Ladislav Veverka doplnil svůj portrét moudrým zamyšlením: Být u divadla dobrým člověkem je lepší nežli být dobrým hercem. Pikantní příchuť má zadní strana fotografie Peškovy žačky, smyslné herečky Vlasty Fabiánové. Pešek si zde poznamenal: Důvěrně! Jediná žena, kterou miluji!!! načež Vlasta Fabiánová toto vyznání doplnila: Můj milý pane profesore ´můj miláček´ Boháč žárlí.

    Ladislav Pešek jako Kalafuna ve filmu Strakonický dudák (r. Karel Steklý, 1955). FOTO archiv

    Ladislav Pešek jako Kalafuna ve filmu Strakonický dudák (r. Karel Steklý, 1955). FOTO archiv

    Převážně fotografický obsah pozůstalosti Ladislava Peška doplňuje několik instruktážních brožur (s doprovodnými ilustracemi Miloše Nesvadby) rozdávaných umělcům před výjezdy činohry Národního divadla do zahraničí, plakátů z těchto zájezdů a výstřižky ze zahraničního tisku. V brožurách je dopodrobna rozepsán časový plán zájezdu a v případě cesty do kapitalistického Londýna vydán zákaz individuálního procházení se po městě. I národní umělci tak mohli kulturní krásy západní Evropy poznávat pouze kolektivně.

    nm_neni_1budova

    /Článek vznikl ve spolupráci s kurátorkou fondu rukopisů Mgr. Libuší Hronkovou/

     

     


    Komentáře k článku: Novinky z Národního muzea (No. 7)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,