Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nová znamení studentského divadla (No. 5)

    Podivný svět hry Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky Doroty Masłowské skýtá příležitost především pro  vytvoření grotesky s hořkým koncem. Bizarní situace popisuje žena nesouvislým, odbíhajícím a samozřejmě hovorovým jazykem. Současná sociální realita je dávána do rovin nadreálných a to umožňuje čtenáři/divákovi zaujmout pozici pozorovatele s odstupem. Bohužel ani tyto ani jiné, přidané hodnoty textu si encounterovské publikum nemohlo užít. A hlavní překážku přitom nepředstavovala jazyková bariéra.

    FOTO MICHAL KREMINA

    Tvůrci směřují spíše k odehčenému, karikaturnímu pojetí rolí… FOTO MICHAL KREMINA

    Bulharská inscenace stojí a především padá na práci s hercem. Tvůrci směřují spíše k odehčenému, karikaturnímu pojetí rolí, což sice komplikuje vybudování vážného závěru, kdy hlavní hrdinka Gina (Martina Apostolova) páchá sebevraždu. Nicméně prostý a náhlý zlom v náladě by mohl být velmi působivým řešením, kdyby ovšem komediální poloha fungovala. Jenže všem hereckým výkonům schází hierarchizace, odstínění různých poloh postavy, ale také jednotlivých nálad. Přestože titulky kapitálkami naznačují emotivní křik, z jeviště se ozývá jen zvýšený hlas bez nádechu jakéhokoli vzrušeného pocitu, ať už se jedná o vztek, beznaděj nebo prohlubující se „absťák“. Režijní záměr nechat herce mluvit rychlostí téměř nemožnou tuto svízel ještě zdůrazňuje. Nejen, že mluví vlastně pořád stejně rychle, takže možnost pro gradaci v tomto směru se rovněž uzavírá, ale divák ztrácí i jakoukoli možnost orientace, protože všechny významy splývají v jeden nepřetržitý proud slov bez obsahu.

    Propracování postrádají také němé scénky (např. ladění rádia či přetahování o volant). Opět se nesou v jedné jediné rovině bez znatelných proměn. Vyvztekávání řidiče auta se projevuje vždy stejnými pohyby bez stupňování a napětí. Ztrácí se i smysl zapojení hluchoněmé herečky, symbolizující snad naši neschopnost přijetí, snad obtížnost komunikace s lidmi, jež se od nás liší. V projevu jejích partnerů zůstává vše při starém a situace tak nevypadá jako nová a vyhrocenější.

    Uzavření inscenace instrumentálním přednesem písně Over the rainbow má publikum ještě chvíli pozdržet v rozjímání nad nešťastným koncem Giny. Obávám se ale, že ten trápil málokoho.

    Nová bulharská univerzita, Bulharsko – Dorota Masłowska: Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky. Režie Desislava Shpatova, dramaturgie Martina Apostolova. Hrají Emanuil Kostadinov, Martina Apostolova, Katerina Zlatarova, Mitko Yakimov, Rositsa Karadzhova, Simeon Galabov, Velislav Pavlov, Diana Spasova. Psáno z reprízy 14. dubna 2016 na festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER.


    Komentáře k článku: Nová znamení studentského divadla (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,