Divadelní noviny > Festivaly Kritika
NODO Ostrava, den první
Den první, 27. června, začal opravdu impozantně, světově (i když bylo spíše nevlídno a pršelo, nakonec docela dost – deštník byl potřeba).
V jedné z částí oživeného průmyslového areálu Dolních Vítkovic, ve Starých koupelnách dolu Hlubina (jsou to vyklizené haly, s příznačnou „koupelnovou akustikou“), zazněly nejprve Ligetiho Aventures & Nouvelles Aventures. Skladatel je napsal v roce 1962 a 1965 pro soprán, mezzosoprán a baryton s doprovodem instrumentálního souboru. Pro vokální party použil umělou řeč, tento „text“ nevznikal před kompozicí hudby, ale současně s ní. Chtěl zachytit kladné i záporné afekty, ritualizované společenským jednáním – porozumění a neshodu, vládnutí a podřizování, upřímnost a lež, různé nuance ironie a přetvářky atd. Vokální party jsou sice zapsány v notové osnově, ale pouze vlnovkou, která naznačuje pohyb v tónovém prostoru – zpěváci jsou tedy spolutvůrci konečného znějícího tvaru. Foneticky jsou pojednány také jednotlivé nástroje instrumentálního souboru – už v základu tedy nejde o doprovod, ale o interakci všech interpretů.
Gyorgy Ligeti Aventures a Nouvelles Aventures . Ostravská banda, Markus Hollop, Lydia Brotherton, Lena Heselmann.
FOTO MARTIN POPELÁŘ
Přesně tento princip byl určujícím pro ostravskou interpretaci – americká sopranistka Lydia Brotherton, německo-norská mezzosopransistka Lena Haselman a německý barytonista Markus Hollop, všichni ve formálním koncertním úboru, fracích, reagovali gestikou a akcí na své repliky ale i na zvukové impulsy instrumentálního souboru. Party, které obsahovaly nejen zpěv, ale i zvuky představitelné i zcela nečekané – šepty, křiky, vrčení, chrčení a kdovíco ještě), ovládali všichni zpaměti, mohli se tedy soustředit na herecké zpřítomnění emocionálního obsahu svých „výpovědí“. Výsledným tvarem bylo poloscénické provedení, v němž jevištní akce posilovala hudební sdělení, činila je obecně srozumitelným. Hlavní kvalitou představení byly výborné výkony sólistů i Ostravské bandy pod taktovkou Petra Kotíka, zvýrazněné zdrženlivou, cudnou, ale o to působivější scénickou prezentací (režie Katharina Schmitt, scéna Pavel Svoboda, světelný design Zuzana Režná).
Ligetimu, který byl na scénické realizace svých děl velmi citlivý (např. zůstal skryt i po bouřlivém úspěchu salcburského provedení své opery Le Grand Macabre), by se ostravská verze Aventures & Nouvelles Aventures, předpokládám, líbila (i když byla střízlivější, než jeho libreto z roku 1966).
Petr Kotík: William William, zpívají Alma Samimi, Markus Hollop, tančí Giordano Bozza, Rei Masatomi, Isabelle Ayers.
FOTO MARTIN POPELÁŘ
Druhou produkcí zahajovacího dne bylo první uvedení taneční opery Petra Kotíka William William, vzniklé letos na objednávku ostravského Národního divadla moravskoslezského; v librety použil skladatel texty Williama Shakespeara (Timon Athénský), několik volně upravených citací Pabla Picassa a úryvky z autobiografie Natalie Babel, dcery ruského spisovatel Isaaka Babela (autora známé Rudé jízdy). Asi třicetiminutové dílo tedy obsahuje velké kvantum textu, především anglicky zpívaného, ale i česky přednášeného (Natalie Babel). Choreografie (Matilda Sakamoto) díla se podle autorova vyjádření vztahuje k Shakespearovu dramatu (českému publiku prakticky neznámému). Tanečníci (Colin Fuller, Isabelle Ayers, Koki Nishioka, Giordano Bozza a choreografka) znázorňují možné permutace i proměny vztahů, mezi akcemi i déle klidně spočívají v různých pozicích. Divák si jevištní dění sotva může dát do souvislosti s Timonem Athénským už proto, že zpívané úryvky nejsou příliš srozumitelné (navíc jejich český překlad byl k dispozici jen v tištěné podobě) – vnímá tedy vztah tance k instrumentálnímu partu (houslové duo), někdy těsnější, jindy volný, stylově upomínající na tvorbu Merce Cunninghama.
Petr Kotík: William William, zpívají Alma Samimi, Markus Hollop, Adrian Rosas, tančí Rei Masatomi, Colin Fuller, Matilda Sakamoto, hraje String Noise (Conrad Harris, Pauline Kim Harris)
FOTO MARTIN POPELÁŘ
Zpěváci (Alma Samimi – soprán, Markus Hollop – baryton a Adrian Rosas – bas) i vypravěčka (Pavla Gajdošíková) sedí u svých partů, do akce nevstupují, stejně tak houslové duo Pauline Kim Harris a Conrad Harris.
Není snadné charakterizovat Kotíkovu hudbu: vokální složka usiluje o vyjádření obsahu textu, houslové duo je virtuosně stylisovaným gestickým doprovodem zpěvu. Hlavním problémem perfektního provedení bylo několik akustických rovin: čtený text, ačkoli byl zesílen mikrofonem, se občas ztrácel v proudu hudby (také amplifikované), sledovat dějovou linku zpěvu bohužel také nebylo možné. Zřetelné bylo jen skeptické vyznění díla, jež podtrhla naznačená smrt tanečníka.
Petr Kotík: William William, zpívají Alma Samimi, Markus Hollop, Adrian Rosas, tančí Rei Masatomi, Colin Fuller, Matilda Sakamoto, Isabelle Ayers, Giordano Bozza, hraje String Noise (Conrad Harris, Pauline Kim Harris), diriguje Petr Kotík
FOTO MARTIN POPELÁŘ
György Ligeti: Aventures & Nouvelles Aventures (1962/65)
Režie: Katharina Schmitt
Dirigent: Petr Kotík
Petr Kotík: William William (2016)
Režie: Katharina Schmitt
Choreografie: Lucie Hayashi
Dirigent: Petr Kotík
27. června 2016 Důl Hlubina
///
Ostatní díly festivalových reportáží:
Komentáře k článku: NODO Ostrava, den první
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
