Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nitra ve znamení politického divadla (No. 1)

    divadelna-nitra-2015-banner

    Divadelní Nitra 2015 se letos nesla pod mottem empatie. Darina Kárová, ředitelka festivalu, je ovšem zoon politicon, do empatie, kterou definovala jako sdílet a dávat, zahrnula tyto jevy: imigrace, genocida, životní prostředí, násilí, staroba, válka, bezdomovectví, extremismus, terorismus, sociální vyloučenost, jinakost, chudoba a menšiny. Tedy opravdu široká škála. Jednotlivá představení se některých témat týkala někdy více, někdy méně.

    ///

    24. září

    Festival zahájilo polské představení z Warlikowského slavného varšavského divadla Nowy Teatr pod titulem Apokalypsa autora Tomasze Śpiewaka a v režii dnes už se prosadivšího jednoho z žáků Krystiana Lupy Michała Borczucha, ve scénografii Doroty Nawrat.

    Apokalypsa, r. Michał Borczuch, Nowy Teatr Varšava. FOTO archiv Teatr Nowy

    Apokalypsa, r. Michał Borczuch, Nowy Teatr Varšava. FOTO archiv Teatr Nowy

    Scénu tvořila v pozadí jakási písečná krajina s náznaky pevností, snad Afrika, dokonce jednu chvíli se na vedlejším plátně promítál slavný Carterův snímek supa, který čeká u umírajícího černého dítěte, ale i bárky s imigranty u italských břehů. Úvod tvořil rozhovor s Pierem Paolem Pasolinim /Krzysztof Zarzecki/. Ten cedil své levicové názory kritizující kapitalismus /dnes velmi aktuální/ a doprovázel je bizarními rozevlátými pohyby. Zde si však režisér zahrával s vytrvalostí diváků, scéna trvala téměř půl hodiny. Následovala scéna natáčení s bezdomovcem. Objevují se také reportér a fotograf Kevin Carter /Jacek Poniedziałek/, ale i Orianna Fallaci /Halina Rasiakówna/, která je známá svým výrokem, že nás ohrožuje muslimská kultura či imigrace. V představení je využita kamera, která snímá neviditelné /za dekoracemi/ jednání postav, zdůrazněna je mužská nahota, jak už to v inscenacích Lupových žáků často bývá. Vcelku ještě realistické výstupy Pasoliniho a Fallaci jsou zasazeny do fantastického scénického balábile. Představení je plné silných divadelních metafor a krásných mizanscén. Inscenace se tedy dotkla několika oněch festivalem stanovených tezí.

    ///

    25. září

    Med a prach - Domov Eros Víra. FOTO archiv festivalu

    Med a prach – Domov Eros Víra. FOTO archiv festivalu

    Bratislavský alternativní výtvarný, hudební a loutkářský soubor Med a prach uvedl svoji inscenaci Domov Eros Víra. Jde o loutkové divadlo, bez řeči, s divnou, sugestivní, ale velmi výraznou hudbou Andreje Kalinky, kde dominuje harmonika. Jsou to zpěvy zvláštních textů, jednu chvíli se mezi nimi objevuje i text básně Jana Skácela o domě v češtině. Představení se skládá z řady poetických scén. Ivan Martinka a Miriam Kalinková vedou velké loutky kostlivce, ty stojí jednu chvíli za plexisklovým paravánem, na který prší. Hlavní protagonisté s nimi různě pohybují, nakonec mají sami prázdné hlavy. Jednu chvíli Ivan Martinka pracuje s divokými ptáky. Postava ženy s podlouhlou hlavou loutky a divokými dlouhými vlasy. Uprostřed je také tiskárna, na které se tiskne název inscenace Domov Eros Víra na dlouhých papírových pásech. Potom zabalí hlavu mužské loutky do látky. Je to mrtvý člověk. Martinka nosí tuto postavu v náručí. Vyhrabe z „mrtvoly“ velký bochník chleba, trhá z něj kousky a dávám divákům. Na plexiskle se objevují krvavé stopy. Na závěr se miniorchestr přesune do středu jeviště a až do ticha hraje.

    Domov Eros Víra je básnické divadlo plné různě srozumitelných (a občas nesrozumitelných) divadelních metafor, snad týkajících se tématu určeného názvem projektu. Spiritualita, imaginace a nepředstíratelná živelnost…

    ///

    DN-Spiatocka-poster

    Maďarské divadlo Thalia z Košic uvedlo dramatizaci románu Zpátečka maďarského autora Istvána Kerékgyartó. Podtitul originálu je Z historie chudého měšťana /narážka na slavnou hru košického rodáka Sándora Máraie, jeho Košické měšťany/. Režie se ujal režisér a umělecký šéf souboru József Czajlik, dramaturgem byl Miklós Forgács. Hlavní roli ztvárnil Tamás Gál /na letošních Doskách obdržel za tuto roli cenu za herecký výkon/.

    Spoveď biedneho mešťana prispôsobil autor István Kerékgyártó košickým pomerom. FOTO JURAJ SASÁK

    Předlohu přizpůsobil autor István Kerékgyártó košickým poměrům. FOTO JURAJ SASÁK

    Technika vyprávění není nic nového. Tématem je smrt bezdomovce. Před diváky se zpětně odehrává jeho život /práce, rodiče, žena, dcera, různé jiné peripetie tohoto smolaře/ až do roku 1953, kdy se narodil po nežádoucím těhotenství. Tedy jeho osud ještě před bezdomovectvím, kdy byl relativně normálním člověkem. Každá časová etapa je rámcovaná politickými či jinými historickými situacemi, které se v té době opravdu udály. To je jeden z nejzajímavějších momentů hry. Při dramatizaci bylo použito slovenských reálií. Přes ne zcela přesvědčivé herectví a divadelní jazyk, tak trochu jak z konce padesátých let, se člověka inscenace přece jen emotivně dotkne.

    DN-logo-1

    /Pokračování/

    ///

    O Divadelní Nitře 2015 najdete původní reportáž v aktuálních Divadelních novinách 18/2015: Čtyři A Divadelní Nitry aneb Ve znamení empatie


    Komentáře k článku: Nitra ve znamení politického divadla (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,